Dnes moderujete křest knihy „Udrž ksicht: Rychlovky“, bývalé kolegyně z televize Nova. Co když vám Marta Ondráčková řekne: udrž ksicht?
Já podle Marty cvičím už strašně dlouho, takže já se na Rychlovky moc těším. Tak se jmenuje její druhá kniha. Název tak trošku zavání tím, že tam budou rychlovky, jak je svět rychlý, uspěchaný, my všichni někam pospícháme, ale ne, tak to úplně není, protože knížka je velmi čtivá. Marta má dar psaní.
Musím říct, že cesta k Martě někdy je dlouhá, protože člověk nechce začít, nemá čas a říká: „Já to nebudu dodržovat“ a tak, ale když začne, je to návykové. Takže mně klidně může říkat Marta, ať udržuju ksicht, protože já ho s ní udržuju každý den.
Je pravda, že člověk zapomene na všechno zlé, když je obklopen lidmi, kteří mu dávají energii?
Stoprocentně, ale důležité je nebrat energii. Myslím, že když člověk potkává lidi a sdílí a předává, tak i dostává. Já nemám ráda takové ty upíry, co se s nimi sejdete, a pak jste úplně vyšťaveni, protože vezmou energii. Ale když se obklopujete správnými lidmi, je vám líp a ještě si myslím, že podle svého nastavení přitahujete druhé lidi.
Jednoho takového pomyslného upíra teď máte za sebou. Ale myslím si, že už jste ho zastrašila. Máte za sebou operaci štítné žlázy. Ulevilo se vaší kondici?
Kondice dostala docela na frak. Já jsem se nastavila, že půjdu na operaci, protože byla plánovaná, udělám si dovolenou a budu v pohodě a ona žádná dovolená po operaci samozřejmě není, protože to je zásah do těla. Mám půlku štítné žlázy pryč, protože se tam udělal velký útvar.
Ale musím se vrátit k Martě - já jsem byla šťastná v nemocnici, když dala a já nevěřím na náhody – zrovna video, které bylo jako tlaková masáž. Já jsem se zatetelila radostí v nemocnici, protože jsem nemohla nic tahat, jak jsem měla rozříznutý krk, a jak jsem objevila tlakové masáže, mohla jsem si masírovat obličej i v nemocnici na lůžku, takže to bylo úplně super.
Kristina Kloubková promluvila o své operaci. Našla jsem si bulku, vysvětlila |
Že jste zapomněla i na tu nemocniční stravu.
Ta byla náhodou výborná. Musím říct, že byla moc dobrá, že jsme se akorát smáli. Moje kamarádka byla někde na ajurvédě a posílala mi, jak jí všechno plavalo v ghíčku a mně to plavalo v sádle. (smích) Asi nevím, ale vůbec mi to nevadilo, protože já to mám ráda a vařím na sádle, takže pro mě to bylo fajn.
Kdo vám při rekonvalescenci, dá-li se to tak říct, poskytoval servis?
Samozřejmě můj muž Vašek a moje dcera, kteří byli se mnou. Já jsem vlastně prvních čtrnáct dní, tři neděle po operaci jenom spala, pak jsem četla knihy, protože to mě strašně uklidňovalo. Takže moje rodina.
Když jste se pak vrátila na Novu, chodili kolem vás po špičkách a podstrojovali vám?
Já jsem se vrátila, měla jsem tam květiny od Dáši Honsové, od Míši Hrnčíře, korektora. Holky maskérky nalepily na dveře: „Vítej zpátky, Kiki.“ Takže když jsem se vrátila, poplakala jsem si dojetím. Bylo to hrozně milé.
Když dojde na moderaci křtu knihy, je povolena improvizace?
Já si myslím, že improvizace je nutná, protože máte nějaká základní fakta, která si připravíte. Ale podle mě kouzlo moderátora je v tom, že dokáže reagovat na věci, které se dějí, a na to, co ten člověk říká. Už 18 let jsem na Nově, tak se učím poslouchat a vést rozhovor trošku jinak. Takže si myslím, že improvizace je dokonce chtěná.
