Krásné prostředí zasněžených Krkonoš dokreslené poetickou hudbou Petra Hapky působí na první pohled naprosto idylicky, jenže tak kouzelné natáčení to opravdu nebylo. Naopak!
Herci trpěli v závějích, jejich promočené kostýmy nestačily ani do dalšího dne schnout, a tak se museli ráno oblékat do mokrých šatů. Nebyl snad nikdo, kdo by nebojoval s nachlazením, chřipkou a dokonce i s angínou.
Vanda Krňanská ve filmu Krakonoš a lyžníci (1980)
„Zima byla nesnesitelná. Litoval jsem všechny, co točili venku na tom šíleném mrazu. Myslím, že nejvíce to odnesl Pepík Augusta, který tuším dostal zápal plic. Přitom zrovna jemu se natáčení na sněhu líbilo, měl alespoň objektivní důvod zahřívat se celý den alkoholem, který měl tak rád a nikdo mu ho nemohl zakázat. Já naštěstí měl většinu scén uvnitř,“ zavzpomínal herec Jiří Zahajský (†68), který ztvárnil skelmistra.
Třetí infarkt se mu stal osudným
Největší hrůza ale na celé filmařské osazenstvo teprve čekala. Asi v polovině natáčení přímo na place zemřel Václav Lohniský (†59). Pro všechny to byl obrovský šok. Jeho smrt přišla naprosto nečekaně.
Přímým svědkem hercovy smrti na vrcholku zasněženého kopce v Jilemnici byl tehdejší asistent režie Zdeněk Troška (71). Zrovna se měl točit záběr, kdy z vrcholku kopce sjede Lohniský jako financ v uniformě na lyžích do údolí.
„Vydal jsem se s ním do stráně, on si nesl lyže a já se snažil zprovoznit nefunkční vysílačku. Ještě jsem mu říkal, ať na mě počká, že mu je vezmu,“ zavzpomínal na osudné chvíle Troška. „Těkal jsem očima mezi vysílačkou a místem, odkud se měl pořídit záběr, a najednou vidím, že si pan Lohniský lehl do sněhu. Říkal jsem mu, že to není vhodné místo pro odpočinek, ale hned jsem poznal, že něco není v pořádku. Přiběhl jsem k němu a viděl, jak se mu protočila bělma,“ vybavil si hrůzný okamžik režisér.
Václav Lohniský (druhý zleva) ve filmu Krakonoš a lyžníci (1980)
Přestože ihned zavolal lékařskou pomoc, všechno by o marné. Lohniského zradilo srdce, osudným se mu stal třetí infarkt, který byl natolik masivní, že mu už nebylo pomoci.
„Doktoři nám řekli, že by ho nezachránilo ani to, kdyby tam na kopci byl s námi zdravotník,“ poznamenal Troška, jenž se s hercem, kterého proslavila například role psychiatra Chocholouška v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!, během natáčení velice sblížil. „Padli jsme si do oka. Dokonce jsme spolu mluvili o tom, že ho obsadím do svého chystaného filmu. Velká škoda, že už k tomu nedošlo,“ posteskl si režisér.
Moderní lyže s dřevěnou tapetou
Také pro něj bylo samotné natáčení velice náročné. „Říká se, že nejhorší pro filmaře je sníh, děti a zvířata. Tady bylo všechno dohromady. Točilo se tři a půl měsíce ve sněhu. Všichni jsme byli na kost promrzlí, pořád se sušilo oblečení. Byl to očistec,“ zavzpomínal Troška.
Natáčení v zimě se mu tak znechutilo, že si od té doby dal předsevzetí, že všechny své filmy bude dělat už jenom přes léto. „Držím se toho a držet budu. V zimě už nikdy v životě,“ prohlásil před léty jednoznačně.
Po smrti Lohniského nastala otázka, co dál... Štáb se rozdělil na dva tábory, někteří chtěli pokračovat, druzí z důvodu piety navrhovali natáčení ukončit. Vzhledem k tomu, že už bylo natočeno dost materiálu a profinancováno hodně peněz, zvítězil názor snímek dotočit. Výsledkem je nezapomenutelný film.
Komplikacím ale nebyl konec. Hercům dělalo největší problémy sjíždět kopce na dřevěných lyžích. Nastoupit tak museli skuteční členové horské služby, kteří je v náročných scénách zastoupili.
„Jenže i oni s tím měli velké problémy,“ prozradil s úsměvem Ondřej Havelka (70), filmový pan učitel. „Nakonec to vyřešili tak, že si vzali klasické sjezdovky a oblepili si je dřevěnou tapetou. To už se jim pak lyžovalo lépe.“
Kdykoliv film reprízují, rád se na něj podívá. „Ta atmosféra hor je úžasná. Musím říci, že si tuto pohádkovou romanci oblíbila i moje dcera,“ dodal.
A jak se zdá, nejsou sami. Přestože už tenhle film alespoň jednou viděl snad každý, dodnes má velkou sledovanost.
Zajímavosti
|
