Filmové Vary 2022
Sledovat další díly na iDNES.tvZastihli jsme vás na focení v Grandhotelu Pupp a vypadáte jako bohyně…
Veronika Žilková: Miluju pochvaly. Děkuju! Myslím, že žádnou ženu neurazíte pochvalou. Ale jsem strašně ráda, že fotíme s Lenkou Hatašovou, takže je to pro mě velká čest. Říkala jsem Kordulce, že toto focení prostě nemůže odmítnout. Je to její první focení v životě.
Jak se líbí Kordule maminka a jak jste spokojená s prvním oficiálním focením?
Kordula Stropnická: Jsem absolutně nadšená. Máma je krásná! No fakt ti to sluší. Já si taky připadám krásná. A to přece stačí, ne?
Veronika Žilková: Já ještě zůstanou u těch pochval, protože tyto úžasné outfity jsou od Jakuba Ponera, tak bychom mu chtěly poděkovat, že nám zapůjčil tak krásné šaty.
Co vy a Karlovy Vary?
Veronika Žilková: Jezdím sem už čtyřicet let, začala jsem už jako studentka na DAMU, to se ještě vaši ani neznali. Musím říct, že jsem strašně ráda, že festival, duch filmů, toho běhání a lidí, co milujou herce a sbírají podpisy, je pořád stejný. Dneska už je to samozřejmě v jiném oblečení a točí se tady jiné peníze než za doby komunismu.
Jsem tady na obnovené premiéře Zapomenutého světla a protože Bolek Polívka dostává ocenění za celoživotní přínos filmu. Když byla premiéra před 25 lety, byla jsem měsíc po porodu se svým synem Vincentem, takže jsem tady nebyla. Nikdy jsem ten film neviděla, takže ho uvidím poprvé v životě. Myslím, že Kordulka mě poprvé v životě uvidí v kině a určitě mě nikdy neviděla ani v televizi. Takže to je takový důležitý moment v našem životě. Kromě toho, že jsme krásně nalíčené a oblečené, budeme mít i zážitek dcera a matka herečka.
Kdy jste si začala uvědomovat, že je maminka slavnou herečkou a lidé ji poznávají?
Kordula Stropnická: Já jsem se do toho narodila a musela jsem to tak nějak přijmout, protože mi vlastně nezbylo nic jiného. Takže jsem to nebrala nějak zvláštně. Pamatuju si, že jsem do první třídy šla s řadou fotografů přede mnou, což příjemné určitě nebylo. Ale tak není to špatný pocit mít kolem sebe blesky.
Veronika Žilková: Ó! To slyším poprvé, protože vím, že jednou na letišti, když byla malá a právě tam byli nějací fotografové, říkala: „Můžeš mně říct, co je na tobě zajímavýho?! Že tě fotěj!“ A to jí bylo pět. (smích)
Pociťujete podporu od maminky, ať už děláte cokoliv?
Kordula Stropnická: Určitě stoprocentní.
Veronika Žilková: A co děláš?
Kordula Stropnická: Jezdím na koních, jsem krásná, talentovaná, chytrá, vtipná.
Veronika Žilková: Skromná! (smích)
Veroniko, je pro vás důležité motivovat svoje děti k tomu, aby dosáhly v životě toho pomyslného maxima?
Veronika Žilková: Určitě. Byla jsem tak vychovávána od svého otce. U nás doma se neodpočívalo, nesměli jsme si číst knížky, to se bralo jako takový zbytný čas. Byla jsem hodně naučená na výkon. Nemyslím si, že to je úplně dobře, ale přejala jsem to, takže své děti taky pořád k něčemu jakoby tlačím. Teď s Kordulkou tím, že se věnuje parkuru a jezdectví, trávíme denně tři hodiny v Chuchli a trošku se ty role prohodily, protože ona mě tlačí k tomu, abych se toho koně nebála. Už mě donutila ho i čistit, vodit a sprchovat. Takže ty role se trošku obrací, ona mně posouvá hranice, které jsem já posouvala svým dětem, když byly menší.
Zrajete jako víno a dostala jste po mamince do vínku zřejmě i dlouhověkost. Co děláte proto, abyste, až budete ve věku své maminky, byla stejně vitální?
Veronika Žilková: Tak to nevím. Ale třeba, že Kordulka se mi narodila v téměř pětačtyřiceti letech. To určitě chtělo nějakou odvahu. Mám vedle sebe teenagera, který mi nedovolí zestárnout a dneska poprvé mě pochválila, jak vypadám. Jinak mi většinou řekne: „Oblékáš se jako babka!“ Takže já se kvůli Kordulce musím hodně snažit.
Je důležité mít motivaci pro někoho nezestárnout. Moje máma v 98 letech má pořád motivaci, že ji někdo potřebuje. Pořád má pocit, že může ještě hlídat vnoučata. Ona to není pravda, my musíme hlídat ji, jak hlídá ta vnoučata, ale ona má pocit té potřebnosti. To bych si troufla říct, že je recept na dlouhověkost. Mít pocit potřebnosti pro své okolí.
Kordulko, myslíte, že tady to dnešní focení vám bude tak trochu závidět i starší sestra Agáta Hanychová?
Kordula Stropnická: Myslím si, že určitě! A kdo by ne, že?
Veroniko, vy už jste si stihla i odpočinout. Jako herečka, kolik dovolených si tak můžete vůbec dovolit kvůli vytíženosti, kterou máte?
Veronika Žilková: Byla jsem čtyři dny na dovolené a od neděle točím nový celovečerní film s Beátou Parkanovou, který se jmenuje Světýlka. Točíme na Moravě a na Slovensku. Nejkrásnější dovolená pro herečku je, když má plný diář a má tam: „velká role ve filmu.“ To nevyváží žádná dovolená u moře, protože ta práce je koníček, naplňuje a přináší pozitivní energii. Mám štěstí, že jsem dostala krásnou velkou roli ve filmu a to je podle mě opravdu nejlepší dovolená, jaká se mi mohla stát.
Vy jste ovšem do Karlových Varů přijela také představit film Spolu.
Veronika Žilková: Film Spolu bude mít premiéru až 28. září. Je to o matce s dvěma dětmi, z nichž má syn autismus a dcera je zdravá. Je to vlastně o tom, jak je mateřská láska někdy nevyvážená, že tomu slabšímu článku z rodiny matka nadržuje. Toho syna s autismem hraje Štěpán Kozub, tak si myslím, že se můžete těšit na takovou psychologickou, dá se říct, až úsměvnou… Komedie to není. Ale tak úsměvný psychologický film.
Na závěr nemůžeme opomenout otázku, kterou tady pokládáme všem ve Varech. Kdybyste měla svůj život popsat názvem existujícího filmu, jaký by to třeba byl?
Veronika Žilková: Lepší už to nebude.
A vy, Kordulo?
Kordula Stropnická: Sůl nad zlato.
28. června 2022 |
