Byl to dlouhý a napínavý den, když se před sedmi lety naposledy volil prezident Václav Havel. Oficiální zpráva, že se opět stává hlavou státu, přišla až kolem deváté večer.
Republikánský poslanec Jan Vik si poté vzal slovo a prohlásil, že Havel vděčí za své znovuzvolení uvězněnému Miroslavu Sládkovi, který nemohl hlasovat proti němu, protože seděl ve vazbě.
"Pane Havle, styďte se," řekl Vik a Španělským sálem se ozvalo dvojí zahvízdnutí. Všichni se nevěřícně otočili. Byla to první dáma.
Národ se bavil. A Havel musel veřejně vysvětlovat, jak to jeho manželka myslela. "Její reakce byla veskrze neobvyklá, veskrze spontánní a veskrze temperamentní," omlouval ji.
Není sporu o tom, že Dagmar Havlová svým hvízdáním připravila manželovi perné chvíle.
Také však není sporu, že pískot ve Španělském sále je prkotina proti tomu, co prožívají jiní státníci.
Kdyby existovaly agentury nabízející ideální manželky pro politiky, s kým by udělaly terno? Samozřejmě takto: příjemná, spořádaná, tichá a věrná žena s neutrálním vztahem k penězům a bez jakýchkoliv vlastních ambicí.
Proslulá podnikatelka
Šárka Grossová se počátkem letošního roku stala nejproslulejší českou podnikatelkou. Její strmá kariéra dealerky začala už před lety v americké společnosti Amway, tady se prý naučila základy úspěšného podnikání. Její manžel se tenkrát chlubil, že jednou bude Šárka vydělávat víc než on.
Loni se Stanislav Gross stal premiérem, zatímco Šárka Grossová založila charitativní organizaci Diamant, která pomáhá svobodným matkám s dětmi, a firmu Denna. Společnost pojmenovaná podle jejích dcer Denisy a Natálie měla široký záběr, od pořádání večírků po nákup nemovitostí. A začala budit pochybnosti - stojí za úspěchem Šárky Grossové jen její podnikatelské schopnosti, nebo spojení s nejmocnějším mužem v zemi?
Na podobnou otázku musel odpovídat i místopředseda ODS Vlastimil Tlustý. Jeho manželka dostala od banky výhodný dvacetimilionový úvěr a lidé se logicky ptali, jestli Tlustý nemusel nabídnout nějakou protihodnotu.
Nebylo by tedy mnohem snazší a čistší, kdyby manželky vysoce postavených politiků nepracovaly?
"To rozhodně ne," prohlásila před lety Livia Klausová, tehdy manželka premiéra. I ona musela vysvětlovat, proč se nechce vzdát funkcí v dozorčích radách. "To, že je můj muž shodou okolností premiérem, přece neznamená, že mám obětovat úplně všechno," říkala. Když se však stal Václav Klaus prezidentem, Livia se ze všech funkcí stáhla.
Ono to však může platit i naopak. Co by asi kdysi řekl Denis Thatcher své ženě, kdyby ho požádala, ať zanechá svého výnosného obchodu s ropou, protože ona se zrovna stala ministerskou předsedkyní a chce řídit Británii?
"Někomu to může znít tvrdě, ale od manželek či manželů politiků se očekává hlavně to, že nebudou veřejnou službu svých partnerů komplikovat," tvrdí historik Pavel Kosatík.
Dokonce ani české bojovnice za práva žen manželky vrcholných politiků nijak nehájí. "Samozřejmě to jsou samostatné bytosti a měly by teoreticky mít i právo podnikat. Ale jakmile hrozí střet zájmů, musí se toho vzdát," říká feministka Michaela Marxová-Tominová.
Totéž si myslí režisérka Olga Sommerová. Jenže rozlišuje: "V západoevropských demokraciích ženy politiků asi podnikat mohou, ale v českém korupčním prostředí to prostě nejde."
Ale potíže vznikají i jinak. Své o tom ví předseda lidovců Miroslav Kalousek. Jeho žena Radka sice nepracuje, zato příbuzní podnikají ve velkém. Původ jejího bytu za šest milionů se zdál podezřelý, prý ho zdědila po mrtvém bratrovi. Ale jak je možné, že bratrova společnost dostávala tolik zakázek v "lidovecké" Příbrami?
Kdo mučil kocoura?
V anglosaském světě nejsou Šárky Grossové. Ne však proto, že by se britští a američtí politici dokázali lépe oženit. Důvod je jiný: jejich partnerky většinou pocházejí ze zavedených, bohatých rodin, a tak je představa rychlého zisku tolik nevykolejí.
Ve skutečnosti mají manželky politiků v Británii těžší život než u nás. Stačí úplná maličkost a už před dveřmi přešlapuje novinář s diktafonem nebo s televizní kamerou. "Máme dojem, že se dostatečně nestaráte o diář svého muže," vypálili jednou na manželku tehdejšího vůdce Konzervativní strany Betsy Duncan Smithovou.
Mezi konzervativními poslanci britského parlamentu bývá zvykem, že manželky zaměstnávají jako správkyně svého diáře; dohadují jim schůzky a vědí, kde se manžel právě nachází. Této čestné funkce se ujala i krásná Betsy Duncan Smithová. Za plat, kterému by se vysmála i tamní uklízečka, se členka místní aristokracie, sestřenice princezny Diany, starala o manželovy schůzky. Pak přišli novináři s tím, že práci zanedbává - vznikla kauza nazvaná Betsygate. Její pracovitost dokonce vyšetřovala parlamentní komise a nakonec se usoudilo, že si paní Smithová svůj skromný plat zasloužila. Pro už tak dost nepopulárního manžela však byla Betsygate ránou z milosti a záminkou pro konzervativce odvolat ho ze svého čela.
Čekalo se, že premiérova manželka Cherie Blairová svou rivalku odsoudí, ale ona místo toho prohlásila: "Je mi líto každé politikovy manželky, která se dostane do hledáčku novinářů."
Cherie si zažila své. Pár dní potom, co se nastěhovala do Downing Street, si někdo všiml, že místní kocour Humprey, kterého si premiérové předávají z generace na generaci, je špatně krmený. Protože se o Blairové vědělo, že nemá ráda kočky, nebylo pochyb, kdo Humpreymu nedává nažrat.
To však nebylo nic proti tomu, co se rozpoutalo před třemi lety. Cherie Blairové pomáhal nakupovat dva byty v Bristolu australský občan usvědčený z podvodů. Kauza se táhla několik měsíců a Blairová se nakonec se slzami v očích omlouvala celému národu.
Trapně drahý kabát
Univerzální pravidla neexistují, ale žádná první dáma nebo manželka premiéra neudělá chybu, když se bude řídit následujícími principy: Nezapletu se do žádného skandálu. Nebudu povýšená. Dám si pozor na jazyk. Nebudu manželovi nevěrná. A nepustím se do podezřelého podnikání.
Někdy ani žena netuší, čím může manželovi komplikovat život. Co třeba zvyšuje popularitu na jednom konci světa, to vás může připravit o dobrou pověst doma. Raisa Gorbačovová je dobrý příklad.
Je rok 1985 a Michail Gorbačov přijíždí do Ženevy na první setkání s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Zatímco dříve manželky sovětských představitelů téměř nikdo neznal, teď z letadla vystupuje překvapivě elegantní pár. Když si později Raisa svlékla kožich, všichni s překvapením hleděli na moderní šaty západního střihu. Dokonce se příjemně usmívala. Sovětský svaz se opravdu mění, říkali si lidé.
Tentýž úsměv a stejná elegance však Raisu vzdalovaly od obyvatel Sovětského svazu. Když s manželem objížděla zemi a navštěvovala i neznámá místa, vyvolávala rozruch, protože takovou dámu tam ještě nikdy neviděli. Působilo až trochu nepatřičně, když v drahém kožichu přišla do samoobsluhy, kam už několik let nevozili nic jiného než chleba a brambory. Ke všem politickým potížím, které Gorbačov v Sovětském svazu měl, přibyla u mnoha lidí ještě alergie na jeho elegantní choť.
Stejné rozpaky budila i manželka Jásira Arafata v Palestině. Zatímco její muž s chudými Palestinci večeřel z jedné misky, Suha za povinnou charitou dojížděla zásadně ve svém kabrioletu. Na první pohled bylo patrné, že jí přítomnost chudáků není příjemná.
Suha Arafatová také vždycky říkala, co jí na jazyk přišlo. Kdysi si postěžovala Hillary Clintonové, že se Izraelci snaží otrávit Palestince jedovatým vzduchem. Diplomatický malér. A za pár týdnů další: poté, co její muž odsoudil sebevražedné palestinské atentáty, prohlásila, že mít syna, bylo by jí ctí poslat ho vybouchnout do izraelského autobusu. A Arafat se chytal za hlavu: Suha mu kazí jeho těžce vybudovanou pověst mírotvorce.
Úvahy o Blízkém východě jsou riskantní. Manželka britského premiéra se musela omluvit za výrok, že "v podmínkách, ve kterých žijí palestinští sebevražední atentátníci, nezbývá nic jiného než vyhodit se do vzduchu".
Sara Netanjahuová zase pokorně odvolávala prohlášení, že pokud si Izraelci nezačnou jejího muže a bývalého premiéra vážit, odejdou spolu ze země.
Nic však není větší potupa, než když žena svému muži "zahýbá". Nevěrných politiků je spousta a často se tím i chlubí, ale jejich manželky se buď cizoložství dopouštějí zřídka, nebo se daří jejich zálety utajit. Jeden případ je ale přece jen známý. Wallis Simpsonová, kvůli které se ve třicátých letech vzdal britský král Eduard VIII. trůnu, udržovala milenecký vztah s přítelem z dětství.
První dámou nebudu
Američtí prezidenti vědí, jak své partnerky usměrnit. Jakmile se rozhodnou kandidovat, dávají jejich ženy okamžitě výpověď v zaměstnání a pak už se starají jen o to, aby svému muži sehnaly co nejvíc hlasů.
Být americkou první dámou je totiž práce na plný úvazek. K dispozici máte spoustu poradců a asistentů, ale aby nedošlo k mýlce - vlastní politické názory nikdo neočekává.
"Od Laury Bushové se chce jen to, aby byla vzornou matkou, usmívala se a podporovala manžela," tvrdí amerikanistka Hana Ulmanová. Důležitou roli hrají i obdivné pohledy.
"Nemám ráda tu americkou kulturu, kde se z manželek důležitých lidí dělá instituce. Je mi odporné, když vidím Lauru Bushovou, usmívající se prezidentův doplněk," říká česká feministka Marxová-Tominová.
Málokterá první dáma z Bílého domu byla jiná. Ale najdou se - například Eleanor Roosveltová a Hillary Clintonová. Manželka válečného prezidenta Franklina D. Roosevelta měla nezvykle liberální názory a nenechávala si je pro sebe. Hillary zase bojovala za reformu zdravotnictví, a když její manžel skončil jako prezident, sama zahájila ambiciózní politickou kariéru.
Ani jedna se však nemůže srovnávat s Edith Wilsonovou, tou "první americkou prezidentkou", jak se jí říká. Její manžel prodělal v září 1919 mrtvici, zůstal částečně ochrnutý a Edith se ujala části prezidentských povinností.
Jenže Edith Wilsonová byla spíš výjimka potvrzující pravidlo. Jinak totiž platí, že stát se americkým prezidentem je vzrušující, kdežto být první dámou spíš frustrující.
Také proto Alma Powellová zakázala manželovi kandidovat. Aniž tropila skandály nebo pronášela neomluvitelné výroky, svému muži jednou provždy dveře do Bílého domu zavřela. Jak to líčí bývalý ministr zahraničí ve svých pamětech, byla rozhodnuta dát se s ním i rozvést, jestliže bude usilovat o křeslo prezidenta. Jednak se bála o jeho život, neboť by se stal prvním černošským prezidentem, jednak šlo o to, že nehodlala strávit čtyři roky na očích celé Americe. "To je pochopitelné," říká amerikanistka Ulmanová. "Jako černošku by jí všichni sledovali dvakrát tolik."
To, že být první dámou ve Spojených státech není vždy příjemné, říkala už Martha Washingtonová, vůbec první nájemnice Bílého domu. "Spíš než cokoliv jiného se cítím jako státní vězeň."
Jak manžela nepřipravit o funkci
Nezaplétat se do skandálů
Odstrašující příklad: Winnie Mandelová, manželka bývalého jihoafrického prezidenta, byla obviněná z podvodů, krádeží i únosu chlapce. Kupodivu to jejím přívržencům nevadí.
Nepůsobit povýšeně
Odstrašující příklad: Raisa Gorbačovová kdysi neodhadla, že nepůsobí dobře, když se po vyhladovělém sovětském městečku prochází v poslední pařížské módě.
Dávat si pozor na jazyk
Odstrašující příklad: Suha Arafatová, manželka někdejšího palestinského vůdce, častými protiizraelskými výroky kazila Arafatovi už tak pochybnou pověst mírotvorce.
Nebýt nevěrná
Odstrašující příklad: Wallis Simpsonová kdysi zostudila svého muže mileneckým vztahem. Ponížení bylo o to větší, že se kvůli sňatku s ní tehdejší britský král Eduard VIII. vzdal trůnu.
Nepouštět se do podezřelého podnikání
Odstrašující příklad: Šárka Grossová manželovi svými podnikatelskými ambicemi hodně uškodila. Kdysi se Gross chlubil, že jeho žena vydělává víc než on, teď toho nejspíš lituje.
 Raisa Gorbačovová se svým manželem, sovětským prezidentem Michaelem Gorbačovem, na soukromé audienci u papeže Jana Pavla II. v listopadu 1990 |
 Deniska Grossová s maminkou a babičkou při finále soutěže Missis 2001 |
 Britský premiér Tony Blair s manželkou Cherie přicházejí do westminsterského opatství v Londýně na pohřeb britské královny matky. (9. dubna 2002) |
 Grossovi s Natálkou |
 Grossovi s Natálkou |
 Hillary Clintonová při rozhovoru pro televizní stanici CNN v pořadu Larryho Kinga v červnu 2003. |
 Šárka Grossová s Deniskou a Natálkou. |
 Manželé Grossovi |
 Viktorie Špidlová a Dagmar Havlová. |
 Šárka Grossová a Petr Salava na charitativní akci Diamant dětem. |
 Bývalý prezident Václav Havel s manželkou Dagmar míří k volební místnosti na pražském Norbertově. (11. června 2004) |
 Bolek Polívka a jeho partnerka Marcela Černá pozvali manžele Dagmar a Václava Havlovy na chystané křtiny svého sedmiměsíčního syna Jana, které proběhnou v kostele nedaleko Olšan u Brna. |
 |
 DALEKO OD POLITIKY. V den, kdy se stal Gross premiérem, si jeho žena hrála s dětmi v Krkonoších. |
 Šárka a Stanislav Grossovi s dcerou Natálkou na hradě Houska. |
 Manželka premiéra Šárka Grossová s dětmi sledovala 27. srpna v sále náchodského divadla finále soutěže o titul Muž roku 2004. |
 Manželé Grossovi s bývalou první dámou Dagmar Havlovou. |
 Premiér Gross a Dagmar Havlová při finále - přehlídka Osmany Laffita jaro/léto 2005. Show na Barrandovských terasách. |
 Premiér Gross s chotí a Dagmar Havlová gratulují Osmanymu Laffitovi - přehlídka Osmany Laffita jaro/léto 2005. |
 Šárka Grossová přijela bez manžela. Společnost jí dělal jiný šarmantní muž – JUDr. Marek Dospiva (vlevo), sympatický předseda představenstva společnosti Penta Finance. |
 Suha Arfatová |
 Stanislav Gross oslavil Silvestra s rodinou na horách. Druhý den už spěchal do Prahy. |
 |
 Manželka premiéra Šárka Grossová (vpravo) přichází s přítelkyní do Španělského sálu Pražského hradu, kde se 9. února konala přehlídka světoznámého francouzského módního návrháře Jeana-Paula Gaultiera. |
 Missis 2005 - Šárka Grossová s dcerami Denisou a Natálií. (12. února 2005) |
 Manželka premiéra Šárka Grossová při pobytu v Krkonoších. (27. července 2004) |
 Šárka Grossová s dcerou Natálkou. |
 Šárka Grossová s dcerami Natálkou (vlevo) a Denisou. |
