„Mívali jsme jednou týdně třídnické hodiny a na nich jsme řešili různé aktuální problémy. A dostali jsme se k tomu už i na vysoké,“ říká Kateřina Ujfaluši. „Nejdůležitější je, aby byl člověk otevřený a mluvil o tom, co ho trápí, i když je to pro něj těžké. Já si myslím, že všechno vychází zevnitř a když se nějaké nezhojené rány, třeba i z dětství, otevřou, tak to pomůže a člověku se uleví.“
„Taky jsem mívala různé problémy, například s kluky anebo mě trápily nějaké smutky, ale většinou to byly maličkosti,“ vypráví. Rozvod rodičů jí prý žádné trauma nezpůsobil. „Ani si ho nepamatuji, protože jsem v té době byla hodně malá a mamka s taťkou mají hezký vztah, takže mě to nezasáhlo. Když slyším z okolí, jak to může být škaredé, jsem ráda, že tohle mě minulo,“ dodává.
Kateřina Ujfaluši v seriálu Ulice (2024)
S maminkou je v kontaktu pořád, protože se uchýlila pod její ochranná křídla. „Bydlela jsem chvíli sama, ale pak jsem si řekla, že když žádného partnera momentálně nemám, vrátím se domů. Ale mám i svoje bydlení, takže je to takový příjemný balanc. Někdy jsem sama, jindy s mamkou,“ prozrazuje.
S přítelem, kterého poznala už na základce, se rozešli poté, co se dostal na školu v Anglii. „Zkusili jsme to, dali tomu šanci, ale moc nám to na dálku nefungovalo,“ vysvětluje.
Sama je teď ve druháku na psychologii, kde je velmi spokojená. „Hodně mi pomohlo, že jsem si tam našla kamarádky, tím pádem se do školy víc těším a teď už se hodně zaměřujeme na specifické obory, takže pomalu zjišťuji, co by mě do budoucna zajímalo a bavilo,“ pochvaluje si.
Tomáš Ujfaluši s dcerou Kateřinou v Show Jana Krause
Prvák byl pro ni mnohem náročnější zejména časově, protože musela skloubit studium s natáčením Ulice. „Škola mi ale vyšla vstříc, mám individuální studium, jsem moc ráda, že mi dovolili točit a můžu tak dělat obojí,“ vypráví.
Nejvíc jí dal zabrat předmět týkající se výpočetní techniky. „Myslela jsem si, že na počítače jsem borec a nakonec jsem s tím dost bojovala, musela mi pomoct mamka, abych to zvládla. Ona je génius, umí všechno,“ usmívá se Kateřina.
V budoucnu by se chtěla věnovat hlavně herectví. Touží po roli ve filmu i v dalších seriálech. „Ale dostat se k takové práci, když nemáte odborné vzdělání, je těžké. Nechávám to zatím plynout. Co se má stát, to se stane, co přijde, to bude,“ říká smířeně.
Její postava v Ulici má horší problémy. „Žofka bude maturovat a trpí pocitem, že neví, kým je, kromě toho, že je něčí holkou. Myslím, že je to docela dobré téma, se kterým se může ztotožnit spousta mladých lidí,“ říká.
Jejím největším fanouškem je táta, bývalý profesionální fotbalista Tomáš Ufjaluši. „Nevím, jestli sleduje všechny díly Ulice, ale ty, ve kterých hraji já, určitě!“ usmívá se Kateřina. Nikdy ji v dětství nekoupil kopačky, ani nesměroval k ženskému fotbalu, přesto z ní vyrostla velká fanynka tohoto sportu.
Uvažuje, že by svého nadšení využila i profesně. „Zatím si ale ještě nejsem jistá. Můj problém totiž je, že jsem nerozhodná. Líbilo by se mi pracovat s dětmi, ale jsou tam pro i proti. Anebo bych mohla dělat sportovní koučink online. Propojila bych to s fotbalem, který mě baví,“ přemýšlí nahlas.
Každopádně zatím vítězí herecká profese, díky níž si už sama vydělává peníze. „Samozřejmě si je odkládám, ale opravdu, já jsem spořivá, šetřílek. Nejvíc ujíždím na jídle, ani oblečení si moc nekupuji. Ale do dobré restaurace si zajdu ráda, sama toho moc uvařit ještě neumím,“ říká.
