V roce 2002 jste se stala Miss ČR, sledujete soutěž i dnes?
Ano, sleduji. I když je to už 23 let, tak mě to pořád zajímá, navíc Taťána Makarenko je moje kamarádka, takže ji samozřejmě podporuji. Navíc díky mé účasti v soutěži Miss, teď můžu dělat práci, která mě baví a naplňuje. Je to produkce, pořádání vlastní dětské soutěže Sluníčko roku, charitativní projekty, moderování, ale i herectví. Je to pestré a jsem za to nesmírně vděčná.
Když ale porovnáte tu soutěž tehdy a teď?
Už jsem na to odpovídala mockrát, my jsme byli jiná generace. Za nás nebyl internet, sociální sítě, za nás byl akorát bulvár. Osobně z mého pohledu můžu říct, že jsem byla vděčná za každou práci. Tehdy byla obrovská konkurence, a proto jsme si každé nové příležitosti vážily. Dnes dívky hlavně pracují na sociálních sítích, tuto možnost jsme my neměly, v tom se hodně lišíme.
Ještě je ale jeden velký rozdíl. Vy jste tehdy byly rozpoznatelné, přirozené, dnes jsou mladé holky těmi úpravami v podstatě stejné.
Ano, a opět to dělají i ty sociální sítě, když si dvacetiletá holka dává na fotky filtry. Proč? Vždyť je to úplný nesmysl, ve dvaceti jste přirozeně krásná, protože jste mladá, není nutné nic předělávat. Děláme si z toho často s kamarádkami srandu, že to mají dnes kluci těžké. Poznají se s holkou na Instagramu, chtějí na rande a v reálu je ta holka úplně jiná.
Ale aby to nevyznělo špatně, rozhodně nechci moralizovat, nemám naprosto nic proti plastické chirurgii, je to každého věc. Ať si každá žena rozhodne, co si se svým tělem udělá. Já osobně podporuji neinvazivní zákroky, jako jsou třeba zpevňující lasery, to je pro ženy ve středním věku moc fajn.
Ideální partner, koníčky i míry. Finalistky Miss Czech Republic se představují |
Jak jste se vůbec na Miss dostala, přihlásila jste se sama?
Vůbec ne, nikdy jsem po tom netoužila. Upekla to moje maminka s mým kamarádem. Tehdy se ještě přihlašovalo tak, že se vystřihoval kupón ve Vlastě. Takže ten kupón vystřihl, vyplnil, na poště zaplatil poplatek 250 korun a přišla mi pozvánka na casting. My jsme byli hodně silný ročník, bylo nás tehdy 18. To normálně nebývalo, vždycky bylo tak deset dvanáct holek. Ale v tom roce vyhlásili to, že patron, ten, kdo dívku přihlásil, vyhraje 100 tisíc korun, pokud zvítězí. Tak byla ta účast hodně velká.
Vy jste ale měla ve finále zlomenou ruku, že?
Ano, to bylo taky dost kuriózní. Třikrát zlomené zápěstí a na ruce obrovskou sádru. A tak jsme s panem režisérem Adamcem řešili, co s tou sádrou, jestli ji přiznáme nebo nepřiznáme. V Brně dělali nějakou novou metodu americké sádry, takže jsem byla před finále tady v nemocnici a udělali mi takovou speciální malou sádru. Jenže jak mi to hodně utáhli, tak jsem měla úplně modré prsty na ruce.
Takže hned po finále, kdy jsem si splnila všechny missí povinnosti, rozhovory, tanec s panem Zapletalem a podobně, jsme jeli někdy k ránu na pohotovost, aby mi tu příšernou americkou sádru odstřihli a dali mi zpět tu naši klasickou českou. (smích) Myslím, že jsem zatím úplně jediná v historii celé soutěže a doufám, že to takto zůstane, to bych nikomu jinému nepřála.
Zůstala jste s někým z té „staré gardy“ jako kamarádka?
Paradoxně se všechny sledujeme na Instagramu a musím říct, že máme i po letech moc pěkný vztah. Měly jsme teď dokonce slezinu po 35 letech, a to byla bomba. Tam nás bylo hodně, dokonce i Miloš Zapletal se svojí ženou, pan režisér Jiří Adamec, Honza Čenský, který Miss moderoval. Bylo to opravdu fantastické a musím říct, že ta naše stará garda jsou holky, které zůstaly nohama na zemi a jsou z nich bezvadné ženské, žádná není nafrněná, nikdo si na nic nehraje. Všechny jsme tak nějak normální, spokojené, máme rodiny. Moc bych si přála, abychom se za pět let zase sešly.
Chodíte ještě přehlídky?
Chodím, je to skvělé, a jsem za to hodně ráda. V dnešní době je obrovský trend, že se na molo vrací střední věk, do kterého už spadám. A je super, že od svých 15 stále předvádím, a ještě jsem se v tomto oboru nezastavila. Moc mě to baví, miluju celý ten šrumec kolem toho a ráda sleduji i vývoj návrhářů. Třeba s Beatou Rajskou jsem se seznámila na své Miss, kde ona debutovala a podívejte se, kde teď je. Každopádně, když jsme tady v Brně, tak se hodně těším na srpnový veletrh Styl a Kabo. Protože na tento veletrh jsem jezdila předvádět od svých 15 let.
Je o vás známo, že hodně cvičíte, máte nějakou speciální techniku?
Cvičím nejraději s vlastní vahou, je to takové to cvičení na posilování core, středu těla, abychom byly, hlavně my ženy, zpevněné zevnitř. Je to cvičení na Bosu, s kettlebellem, TRX a podobně. Všechny cviky, které mi pomáhají, najdete i na mém Instagramu. V zimě hodně lyžuju, v létě hraji tenis a moje největší vášeň je cyklistika. Jezdím na horském i silničním kole. Na tom horském pak i amatérské závody v terénu. Před pár lety jsem si se svou kamarádkou dala challenge na kole po vltavské cyklostezce. Startovalo se z Kvildy na Šumavě a za čtyři dny jsme končily v Praze. Ano, vím, jsem trošku šílená, ale moc mě to baví.
Kateřina Průšová a Eva Decastelo
Loni jste podstoupila operaci kolen, jak je na tom vaše zdraví teď?
Nechala jsem si udělat artroskopii obou dvou kolen, normálně se to nedělá, ale můj ortoped věděl, že jsem schopná to zvládnout. Rekonvalescence byla náročnější nejen tím, že se dělala obě najednou, ale bylo to v létě, kdy bylo hodně vedro, takže kolena pořád natékala. Jsem ráda, že to mám za sebou, ale pořád nejsem úplně ve formě. Proto musím hodně posilovat ty hluboké vnitřní svaly. Měla jsem totiž oba menisky prasklé, ale u nás je to i jakási rodinná dispozice. Každý máme něco. Ale musím říct, že se o mě všichni moc hezky starali.
Jak jste se tedy kromě postupného cvičení začala dávat dohromady?
Hodně mi pomohly a dodnes pomáhají ruční lymfatické masáže. To bych doporučila všem, komu otékají nohy. Důležité jsou Priessnitzovy zábaly, to mi pro změnu doporučil můj ortoped. A postupně jsem začala posilovat, bez rehabilitace to nejde. A vlastně to se o mě málo ví, že mám vystudovanou masérskou školu. Je to můj koníček, už od mých patnácti let a neustále se v tomto oboru vzdělávám.
Vaše maminka loni oslavila 60 let a vypadá báječně, máte geny po ni?
Musím říct, že to se mi opravdu poštěstilo, oba mí rodiče jsou ve výborné formě. Tátovi bude za dva roky 70 a taky vypadá fantasticky, jemu byste více než 50 nehádali. Ale je pravda, že se o sebe oba dva starají, jsou to sportovci.
Kateřina Průšová v letech 2002 a 2013
Máte sourozence?
Ano, mám sestru, ale nejsme si vůbec podobné. Sestra je tmavý typ, spíš do táty a je psycholožka.
Prošla jste si teď na brněnském výstavišti Stavební veletrh, je něco, co vás zaujalo?
Naprosto mě fascinoval pojízdný baráček, Tiny house, který je spojen s úly. Slyšela jsem o tom poprvé, pro mě hodně zajímavé.
Jedno z témat tady na veletrhu je i Longevity, kvalita prostředí jako základ dlouhověkosti, co je pro vás důležité v tomto ohledu?
Pro mě je hodně důležitý spánek, takže se ve svém bytě potřebuji cítit dobře a mít kvalitní postel s tvrdou matrací, to je základ. Kromě toho je pro mě zásadní mít byt hodně prosvětlený, nemám ráda moc nábytku, takže u mě je na prvním místě čistý a jednoduchý design.
Svůj byt jste si zařizovala sama nebo jste měla designéra?
Měli jsme designéra a jasnou představu. Ta čistota se prolíná vším, nemám ráda takové ty malé lapače prachu, suvenýry odevšad. Mám ráda umění a sklo.
Tyto dívky zabojují o titul Miss Czech Republic 2025. Jak se vám líbí? |
Co všechno za profese jste si vyzkoušela?
Díky Miss jsem si vyzkoušela herectví, moderování, účastnila jsem se různých televizních pořadů a estrád. Byla jsem třeba v porotě pořadu Do-Re-Mi a tam jsem dokonce zpívala Sladké mámení od Helenky Vondráčkové. Bohužel opravdu nemám tento dar, ale jsem odjakživa recesistka a umím si ze sebe udělat srandu, tak jsem do toho šla.
Vystupovala jsem v pořadu Karla Šípa Šoubyznys s Jiřinou Bohdalovou, Honzou Čenským nebo s Pepou Náhlovským. Když na to teď vzpomínám, to byly úžasné časy. Měla jsem ten život hodně barevné. Mimochodem já jsem vyhrála Miss v Brně v Boby centru a na finále byl i Karel Gott, to bylo taky neuvěřitelné setkání. To všechno jsou zážitky a pocity, které jsou naprosto nepřenosné, to musíte zažít.
Čemu se tedy věnujete teď?
V roce 2017 jsem založila dětskou talentovou soutěž Sluníčko roku, která je pro malé slečny ve věku šest až deset let. Náš slogan zní Dětská krása bez make-upu. Ty nejlepší pak hrají v dětských muzikálech, a protože se věnuji produkci a pořádání eventů, tak pořádáme s kolegou také dětské přehlídky, kde se pak tyto mladé slečny uplatní.
Mám za sebou také projekt v rámci EU, kdy jsme s kolegou jezdili na první stupeň základních škol, byla to taková edukace o zdravém stravování, anorexii, bulimii, proč nemít tetování nebo piercing. Bylo to sice poučné a naučné, ale musím říct, že to ty děti bavilo. A nás samozřejmě taky.
Už 15 let se věnuji charitě, každý rok děláme s kolegou Petrem Svobodou (mimochodem to je ten, co mě přihlásil na Miss) v Parkhotelu v Novém Boru Charity Fashion Show. Je to benefiční večer, který uvádí známá osobnost a předvádí tam mé kolegyně missky. Vždy pomůžeme jedné rodině, které předáme to, co potřebují, ať už je to speciální postel, vozík nebo třeba kolo. Každá rodina má svůj osobitý příběh. A už se moc těšíme na letošní ročník, který opět proběhne v říjnu.
Kdybyste ve svém životě mohla udělat nějakou změnu jaká by to byla?
To bych se musela zamyslet, ale někdy člověk plácne něco, co už nejde vzít zpátky, tak třeba tohle. Nikdy to ale nebyl takový extrém, abych se teď zpětně musela nějak hodně omlouvat. Ale v těch 18, kdy nemáte zkušenosti vůbec s ničím a najednou na vás míří kamery a mikrofony a máte se poprat s popularitou a bulvárem, to se vám opravdu podaří občas říct něco, co je teď pro mě zpětně úsměvné. Je to hodně o věku, o vyzrálosti, o moudrosti. Lidem se mění v životě hodnoty, máte jiný nadhled. Ale jinak bych neměnila nic.
13. srpna 2014 |
