Mezinárodní filmový festival skončil a vy jste za svůj výkon ve filmu Sbormistr získala zvláštní uznání od poroty. Co na to říkáte?
Ještě mi to celé asi vůbec nedochází. Jsem za to všechno obrovsky vděčná, ani to nejde vyjádřit slovy. Mám pocit, že se mi točí hlava a je mi špatně. Ale to k tomu asi patří.
Nikdy jste ve filmu nehrála, role Karolíny je vaše úplně první. Herci často mluví o uchopení postav, o hledání jejich podstaty v sobě. Jak jste na to šla vy bez předchozích zkušeností?
Já jsem ze začátku natáčení vůbec nevěděla, že by se herec měl takto připravovat na roli. Já jsem se do té role prostě vžila. Režisér nám třeba řekl, ať si postavy namalujeme. Měli jsme taky třídenní workshop, kde jsme se do postav vžívali.
Vary vyhrál český film Raději zešílet v divočině, Pavel doprovodil Bartoškovou |
Co vás napadlo jako první, když jste se viděla na obřím filmovém plátně?
Že už nikdy nebudu stejná. Odcházela jsem z projekce a napadaly mě věci, o kterých jsem nikdy dřív nepřemýšlela. Ani nevím proč. Připadala jsem si dospělejší a trošku se mi změnil pohled na svět. Ale to všechno přišlo až časem.
Jste sebekritická, nebo k sobě přistupujete laskavě?
Jsem hodně sebekritická. Myslím si, že je to způsob, jak se ze všeho nezbláznit a nenechat si stoupnout všechno okolo toho filmu do hlavy. Ale někdy je to samozřejmě už otravné, hlavně pro moji rodinu. Taky by mi hrabalo, kdyby moje dcera pořád stála u zrcadla a kritizovala, jak vypadá a že si dala víc knedlíků, než měla.
Co vám při natáčení dělalo největší potíže?
Největší potíže mi dělaly scény, kdy jsem na mrazu v prostěradle. To bylo velmi fyzicky náročné. Potom to byly scény, kdy se ke mně moje sestra Lucie chovala zle a zákeřně. Sama jsem starší sestra a nedokázala jsem jí porozumět. Proč by to dělala? Něco je škádlení, ale to, co ona dělala, už překročilo veškeré moje nastavené hranice.
Děj filmu se odehrává počátkem devadesátých let, o čemž vypovídají i kostýmy postav. Tento trend se ale zrovna do módy vrací. Vypadá váš šatník doma podobně?
Ano, hodně podobně. Když skončilo natáčení, tak jsem naběhla do všech secondhandů a nakoupila si různé kusy oblečení. Ta móda se mi v té době tak líbila, že jsem nenosila nic jiného, než šusťákovky a široké kalhoty. Mamka už tak nadšená samozřejmě nebyla.
Částečně jste natáčeli i v New Yorku. V záběrech jsou dokonce mrakodrapy dvojčata, které tam ale ze známých důvodů dnes už nejsou. Jaké další zajímavosti jste tam při natáčení ještě zažili?
Nejvíc živě si pamatuji den, kdy běžím ulicemi New Yorku. Proběhli jsme s kamerou skoro celý Brooklyn a narazili na spousta zvláštních lidí. Většinou to byli lidé, co byli pod vlivem drog.
Snímek z natáčení filmu Sbormistr.
Taky si pamatuji, jak jsme natáčeli metro. Neměli jsme povolení tam natáčet, takže vždycky, když se policajti nedívali, řeklo se „akce“ a točilo se. Taky jsme museli vychytat záběry, kde nebyli lidé s mobilem nebo s bezdrátovými sluchátky, protože ty v té době nebyly.
Jaký jste měla pocit z té obří metropole?
Ze začátku jsem byla ohromená. Bylo to všechno tak velké a rychlé, že jsem to ani nestíhala zpracovat. Postupem času mě ale město začalo unavovat. Natáčení tam bylo hodně náročné. Točili jsme hodně na punk. Ale zvládlo se to, i když někdy to bylo na pokraji mých sil.
Jste členkou Kühnova pěveckého souboru. Jak dalece bude vaši životní cestu provázet zpěv? Čím byste chtěla být?
Myslím si, že zpěv se dá považovat za můj highlight. Věnuji se mu už od svých školkových let. Vystřídala jsem několik učitelek zpěvu, až jsem se dopracovala ke Kühnovu dětskému sboru. Ten mě toho hodně naučil a skrz něj jsem se dostala právě k filmu nebo třeba do Stavovského divadla, kde zpívám jednoho ze tří géniů v Kouzelné flétně.
Když si zpíváte jen tak pro sebe, co nejraději?
Nejraději si zpívám s kytarou, i když na ni umím zahrát jenom jednu písničku. Jmenuje se Zombie od Cranberries. Vždycky při refrénu řvu na celý barák. Taková terapie.
Umíte si představit, že byste se herectví začala věnovat naplno, že by to byla vaše profese?
Asi ano, i když dost slýchám, co všechno se skrývá pod pokličkou této profese. Hraní mě hodně baví a umožňuje mi to přemýšlet nad jinými věcmi, utéct od reality. Takže ano, dokážu si to představit dost živě, ale uvidíme kam mě osud zavede.
Když pomineme premiéru filmu Sbormistr, čím teď nejvíc žijete? Co hezkého vás čeká v nejbližší době?
Čeká mě skautský tábor, na ten se moc těším, tam se čas vždycky úplně zastaví. Přemýšlíte tam jenom o tom, zda už neskončila hlídka nebo jestli mi někdo nesnědl zásobák (tam se skladují zásoby sladkého). Jinak mě teď čekají dvouměsíční prázdniny, na to se moc těším, protože letošní školní rok byl velmi náročný.
