Danko, co se vám vybaví, když slyšíte jméno Karol Duchoň?
Zábava, úsměv, skvělý hlas a samozřejmě – je to můj otec.
Jaké na něj máte první vzpomínky?
Jsou to takové střípky... Tak třeba, babička Duchoňová pocházela z Jugoslávie, takže jsme často jezdili do Báčského Petrovace. Tam jsme nejdřív museli zajít do cukrárny. Otec si strašně oblíbil jeden zákusek z našlehaných bílků a musel si ho vždycky dát. Nebo si vybavuju, jak jsem mu cestou na Donovaly na setkání herců a zpěváků v autě zpívala tak falešně, že se dusil smíchy a musel auto odstavit na krajnici.
Mamina se nemohla malovat, otec jí to zakázal.
