"Všichni kolegové mého věku určitě ve skrytu duše doufali, že tuto cenu získají oni. S tímhle vědomím tenkrát na mě, stejně jako na každého oceněného, dolehla určitá tíha zodpovědnosti. Je to jako ve sportu - když získáte jednou medaili, automaticky se s vámi počítá, že v dalších závodech uspějete také."
Kariéra je podle Postráneckého názoru vlastně závod a každé dílčí ocenění má velkou pobídkovou hodnotu. Je tu však i druhá strana mince: herec zpravidla dosahuje nejlepších výkonů, když s nikým nesoutěží. "Nejlépe se totiž hraje divadlo, když celý soubor funguje jako jedna dokonale sehraná parta. Není to jednoduché, jako ostatně nic v životě," míní divadelní umělec.
Postránecký však umí na dané téma i žertovat. V jednom televizním pořadu dostal zvláštní otázku, zda když se dívá do zrcadla, nemá někdy - i se svou skromností - pocit, že právě on je ten největší herec. Postránecký odpověděl se širokým úsměvem: "Ne se skromností a ne jen někdy!"
