Karle, když jsou spolu partneři už delší dobu, většinou fungují už v takové symbióze. Povíte si toho skutečně více až na dovolené?
Myslíte v symbióze, když má někdo psa, že je mu čím dál tím víc podobný? (smích) Vláďo, promiň. My jsme spolu jednadvacet let. Když jsme byli na cestách, říkali jsme, že je to pěkné. I po tolika letech si pořád máme o čem povídat. Byli jsme neustále čtyřiadvacet hodin spolu, přes tři týdny. Pořád to bylo hezké a to je dobře. Díky za to.
Klára Doležalová a Karel Voříšek
Pravidelně moderujete hlavní večerní zprávy. Dovedete vůbec někdy vypnout a odpočívat?
Já jsem k odpočívání zrozený, jsem vyloženě lenošivý typ. Ale zase potřebuji práci, abych věděl, jak je to lenošení krásné.
Jaké jsou potom návraty do reality?
Velice těžké. My jsme mimo jiné byli také v Japonsku a tam je časový posun sedm hodin. Jsem zvědavý, jak mi to teď půjde, mám dnes a ode dneška celý týden večer zprávy. Nevím, jestli mi ke konci zpráv už nebudou padat oči.
Spousta lidí musí vytahovat, že když někdo spolupracoval za minulého režimu s StB, zda je to pravda nebo ne. Žádná televize s tím u vás nikdy neměla problém, aby se něco muselo došetřovat?
Před několika lety byl soud, který prokázal moji nevinu a tím je to uzavřené.
Jaké to bylo, dostat se za minulého režimu na nějaký post? Musel člověk poslouchat, být trošku šedou myší? Bylo to určitě všechno tenký led, projevit se, říct svůj názor...
Já myslím, že za každého režimu je to stejné – s tou šedou myší. Možná to mají tito lidé snazší, ale nikdy to nikam nedotáhnou. Pořád platí krásné heslo: Svět je plný kopií, proč nebýt originálem? Originály vyhrávají vždycky a všude.
Voříšek o kauze StB: Dnes to nevidím špatně, hodně jsem si polepšil |
Zpravodajství na člověka dýchne, ať chce nebo nechce. Co ze světového dění vám momentálně přináší černé myšlenky?
Myslíte: dýchne, v tom smyslu, že to nasáváte do sebe jako houba? Já myslím, že by to pravý profesionál ve zpravodajství neměl dělat. Když to do sebe nasáváte, připouštíte si i černé myšlenky, jak naznačujete. To potom ovlivňuje, jak to předáváte divákovi. Myslím, že úkolem nás zpravodajců je předávat zprávy neutrálně. To je zpráva, to se děje ve světě, a ty diváku, divačko, si na to udělej vlastní názor. Jak říkají Toltékové – naslouchejte, ale buďte skeptičtí. To znamená, nevěřte všemu hned na první dobrou a zjišťujte si i další informace.
A Karel Voříšek, coby občan běžný, přemýšlí nad tím, až se „rozsekne“ Ukrajina, jak to ve finále dopadne na nás Evropany?
Myslíte, jestli mám věšteckou kouli?
Jestli si přehráváte scénáře dopředu. Jak nás to může ovlivnit, jak to dopadne?
Abych do třetice někoho citoval, já mám moc rád takový příměr. Chceš pobavit Boha? Vyprávěj mu o svých plánech. Já si myslím, že přehnané plánování nikam nevede. Samozřejmě bych přál mír nejenom Ukrajině i dalším částem světa, kde se válčí. Ale už mám trochu odžito, zajímám se o zpravodajství. Uvědomuji si, že to není tak jednoduché. Ve světě a doma není nic černé, ani bílé. Nemám rád jednoduché unáhlené soudy, že buďto tak nebo tak. Vím, že průnik je někde mezi.
