Rozhovor spolu děláme v kavárně Divadla Radka Brzobohatého. Co pro vás toto místo znamená?
Pro mě je to vlastně takový druhý domov mé manželky, místo, kterému držím palce, stejně jako jí. A taky místo, kde musím být pečenej vařenej, protože furt musím té mé ženě fandit, chodit na premiéry i na zkoušky a podobně. Je to vlastně i takový můj druhý domov.
Premiéra muzikálu Snowboarďáci bylo takové vaše znovunaskočení do společnosti po neplánované zdravotní indispozici, kdy jste si při lyžování zlomil obě ruce. Jak jste se po čase cítil na červeném koberci?
Samozřejmě jsem byl celý nesvůj. Jednak z toho, že jsem měl po zranění, kde jsem si sám napsal do scénáře, že hlavní hrdinové stojí na začátku u autobusové zastávky a jeden má obě zlomené ruce a hrozně jsem se bavil tím, jak to bude srandovní. No a pak mě na lyžích srazil nějaký vůl. Lidi, prosím vás, nejezděte na těch sjezdovkách jak blázni, nebo to takhle dopadne, že pak odrovnáte někoho na dva měsíce.
