To budou zne pani novinari ;-)

S velikou úctou a poďakovaním za všetko to krásne.

Myslel jsem na to, že mi můj anděl strážný již mnohokrát prokázal, že stojí při mně. Tak proč bych mu měl teď vyčítat, že mě opustil? Ne. Zřejmě už přišel čas, takhle jsem to bral. Prožil jsi krásný život, řekl jsem si, a dostal jsi mnoho příležitostí svůj talent darovaný shůry rozdávat lidem pro radost. A teď je prostě konec, to k životu patří – tak ti děkuju, bylo to fajn. Zároveň jsem v nemocnici nic nevzdával. Ráno za mnou přišli: Tak, pane Gott, dneska nejdřív tyhle prášky, pak injekce, pak musíte ještě na magnetickou rezonanci. Výborně, tak jedu! Panika? Konec? Úvahy, že to je přece strašné, že přece neodejdu teď, v tom nejlepším? Ne, žádná panika. Naopak, co když mě to nejlepší ještě čeká? Jak mohu vědět, že to nejlepší mám za sebou?

Zdroj: https://www.idnes.cz/revue/spolecnost/karel-gott-smrt-citaty.A191002_122237_premium-clanky_jum?zdroj=top

I když jako zpěváka jsem ho nemusel, ty 104 bych mu přál. Škoda, že se po jeho smrti snaží nejen politici, vydělat, to si nezasloužil. Myslím, že by si státní pohřeb nepřál a ani den smutku. Celý život rozdával radost svým fanouškům, dokázal vyprodávat stadiony, tak by se měli jeho fanoušci radovat, že ho nic nebolí a mohl si určit ukončení pouti na této zemi, ukončením léčby.

Když chcete žít 104 let tak nestačí jen mlít pantem: Být stále mlád, to bych si přál. Vzepřít se provždy kalendáři, to stojí peníze. Jen chystání léků proti stárnutí zabere půl hodiny denně.

Na to, že to je premium článek a měli bychom za to platit, tak si v tom aspoň udělejte trochu pořádek. Např. Citát číslo 52. je utopen v 51. Je to tam ale víckrát. Děkuji.

Tyhle citáty o něm vypovídají hodně... a tento vlastní epilog...co víc k tomu říct?:

Myslel jsem na to, že mi můj anděl strážný již mnohokrát prokázal, že stojí při mně. Tak proč bych mu měl teď vyčítat, že mě opustil? Ne. Zřejmě už přišel čas, takhle jsem to bral. Prožil jsi krásný život, řekl jsem si, a dostal jsi mnoho příležitostí svůj talent darovaný shůry rozdávat lidem pro radost. A teď je prostě konec, to k životu patří – tak ti děkuju, bylo to fajn.

Pozorně a s chutí jsem přečetl všechna Karlova vyjádření. Je z nich zřejmé, že si byl vědom svých předností i toho, kde mohl sáhnout po lepší volbě. A otevřeně a snadno o tom mluví. Myslím, že právě ta upřímnost a docela normálně otevřené srdce prosákly do jeho vystupování a ozývaly se v jeho písních. Možná právě tady v tom je ten neviditelný klíč. Nestavět se do jakékoli pózy, ale prostě být svůj.