Podstoupili jste transplantaci vlasů. Je pro vás důležitá image? Bylo to spíš kvůli sebevědomí, nebo kvůli vašim fanouškům a fanynkám?
Tomáš: Image je pro nás důležitá v kapele O5 a Radeček, to každopádně. My nejsme kapela, která by chodila na koncerty v tom, v čem chodí běžně pro rohlíky. Rádi se na koncert oblékneme. Je to pro nás něco, čeho si pořád vážíme, něco speciálního, slavnostního. Ale vzhledem k tomu, že moje image v kapele je čepice, vlasy nejsou kvůli image kapely. Říkali jsme si zkrátka, že když ta možnost je, proč do toho nejít.
Kdy jste se rozhodli podstoupit tento zákrok?
Ondřej: Byl jsem na vánočním večírku televize Óčko a tam přijel bubeník od Sebastiana, Dominik. Přijel zrovna ze zákroku a nadšeně mi to popisoval. Já si vzpomněl na svého bratra, který nemá moc vlasů. Tak jsem mu dal poukaz k narozeninám.
Tomáš: Ne, že nemá... Neměl! Teď už, prosím vás, má! (předvádí vlasy)
Ondřej: Bravo, to jsem ani nečekal, že ukážeš.
To je perfektní linie vlasů.
Tomáš: Ondra mi to koupil po debatě s Dominikem, dal mi k narozeninám poukaz, kde jsem vypadal jako Ježíš Kristus. Udělal mě s dlouhými vlasy a už nebylo cesty zpět, takže jsem tam jel. Úplně jsem s ním ztotožněný nebyl, ale jeli jsme, protože proč to nezkusit? Musím říct, že to všem doporučujeme. Výsledek stojí za to. Celoživotní záruka.
Ondřej: Je to super. Jsou chlapi, kterým plešatost sluší. Jsou chlapi, kteří jsou plešatí, krásní nebo charismatičtí a je to bezva. Pak jsou chlapi, kterým to možná moc nesluší, nebo z toho mají komplex. Já už jsem měl tady takovou šešulku, pořád jsem si nahazoval tu přehazovačku a nevěděl, jestli si ty čtyři vlasy dát nalevo nebo napravo.
Mužské ego je velmi křehká záležitost. Jak moc vám to nakoplo sebevědomí?
Ondřej: Já myslím, že si to úplně neuvědomuješ. Že by sis řekl „Jé, teď jsem víc sebevědomý,“ nebo „teď mám větší ego“. Myslím si, že tě to zkrátka trošku nahodí.
Tomáš: Před zákrokem tě fakt ostříhají v podstatě úplně dohola. Když jsem tak přijel domů, moje žena hned: „Tobě to sluší i plešatému!“ Možná, že budu chodit stejně dost nakrátko. Tady je super mít tu možnost – když budu chtít, nechám si to narůst, když ne, tak ne. V tomhle je volba hrozně důležitá.
Neřekly vám manželky to typicky české: Vy se chcete líbit fanynkám?
Tomáš: (smích)
Ondřej: Nevím, co na to říct. Ale ne, neřekla. Moje žena mě v tom naopak podporovala. Když jsem se vrátil s hlavou, kdy jsem měl fáč a musel doma jenom sedět – nemůžeš ani ležet a teče z tebe krev – podporovala mě a ošetřovala mě. Takže v pohodě, je super.
Tomáš: Taky. Moje žena mě k tomu vybídla sama. Plešatí chlapi se jí nijak moc nelíbí. Nicméně ano, ze srandy si rýpla, jestli to není tak trochu kvůli fanynkám. A není, samozřejmě! (smích)
Transplantace nebyl rozmar, úbytek vlasů jsem roky zakrýval pudrem, říká Vršanský![]() |
Spojili jste síly s kapelou Rybičky 48 a máte pro fanoušky něco na české poměry unikátního.
Ondřej: Točíme s Rybičkama 48 společnou písničku, bude unikátní a zajímavá. Vymyslel to Kuba Ryba. Rozhodli jsme se, že polovinu písničky zahraje komplet O5 a Radeček, se vším všudy. Pak přestaneme v půlce hrát a druhou půlku dohrají se vším všudy v plné palbě Rybičky 48. Skladba je slepená ze dvou částí. Doufáme, že se to bude lidem líbit, že písnička bude dohromady dobře lepit. Moc se na to těšíme, protože s klukama se máme už moc let rádi.
Duety a spolupráce mají v naší zemi tradici. Co na to ale kolikrát říkáte, když je to mnohdy šroubované na sílu? Neříkám u vás, ale u jiných kolegů a kolegyň. Když to potom slyšíte v rádiu, říkáte si: Jejda, měli to vážně zapotřebí?
Ondřej: Někdy je v tom samozřejmě možná spíš kalkul. Já to nedokážu posoudit. Někdy je v tom jen chuť se pustit do jiného žánru s někým jiným a úplně to nevyjde. My jsme k sobě našli cestu s Rybičkama spíš přirozeně. Není to nic, co bychom vymýšleli za nějakým účelem. Jeli jsme kdysi společné turné: Mandrage, Rybičky 48 a O5 a Radeček. Tři kapely spojily svá turné v roce 2008 – 2009 a tehdy na nás chodilo celkem dvacet až čtyřicet lidí.
Kuba Ryba: Dneska z toho postavíš festival. (smích)
Ondřej: Přijeli jsme třeba do Aše a nepřišel vůbec nikdo. Jediný člověk, který pařil na našem koncertě, byl Kuba, kterému nás bylo líto, tak tam přišel pařit. Zažili jsme spolu tyhle časy. Tato písnička je spíš přirozeným vyústěním, že jsme spolu chtěli něco udělat.
Kubo, co ty říkáš na šroubované spolupráce?
Kuba Ryba: Já ti řeknu, jak se pozná, že to není kalkul. Zaprvé to není před Vánoci (smích). Zadruhé, už jsme se někdy předtím viděli. Zatřetí, nejdeme žádné společné turné a neděláme to jako propagaci, že bychom potřebovali něco prodat. Takhle se to pozná.























