„Celý život tancuji. Dělal jsem street dance, hip-hop, ale společenské tance jsou pro mě něco jiného. Je to úplně nová technika, jiné zapojování svalů, takže se vlastně učím všechno odznovu,“ svěřila se Justýna Drábková, když se připravovala na účast v projektu Roztančené divadlo.
Tancovala už od školky a první medaili získala už v první třídě. „Tenkrát jsme s kamarádkou vyhrály první místo ve free stylu a bylo to pro nás největší štěstí, jaké jsme do té doby zažily,“ vypráví.
Justýna letos nastoupila do čtvrtého ročníku na škole mezinárodních vztahů a diplomacie. Maturovat bude z práva, mezinárodních vztahů, angličtiny a češtiny. „Líbí se mi tam, zaujaly mě a baví věci, na které bych sama nenarazila, vzdělávání je tam skvělé. Je to sice těžká škola, ale stojí za to,“ říká.
Jana Bernášková a její dcera Justýna Drábková (23. května 2023)
Přesto se rozhodla do budoucna vykročit jiným směrem. Chce být stejně jako její matka Jana Bernášková herečkou. Bude však jazykově dobře vybavená, protože mluví francouzsky, španělsky a anglicky a ve studiu prvních dvou jazyků chce pokračovat.
„Sama jsem si našla, kdo mě na talentové zkoušky připraví. Asi to bude Tomáš Petřík, který je skvělý. Pracujeme spolu už na nějakých monolozích. Rodiče mi taky pomáhají, ale spíš psychicky, jsou mi oporou. Aby mě připravovali, to by opravdu nešlo, ještě bychom se u toho pohádali. Já potřebuji někoho cizího, aby mě viděl úplně jinýma očima a pracoval se mnou jinak,“ říká upřímně Justýna.
S hraním před kamerou už zkušenosti má, ale z divadla nikoliv. Přitom její otec David Drábek je známý dramatik a režisér. Napsal hry Kanibalky: Soumrak samců, Elefantazie, Pitevna, Koule a jiné. „Pořád mě brával do divadla, takže divadlo miluju, vyrůstala jsem v něm. Chci být určitě i divadelní herečkou, nejen filmovou,“ tvrdí Justýna.
Justýna Drábková, Rudolf Merkner a Jana Bernášková (1. srpna 2024)
Dodnes chodí na všechny tátovy premiéry. „Navštěvujeme i na jiná představení, nejenom ta jeho. Sama ho leckdy nutím, ať mě někam vezme. A pak o tom spolu diskutujeme. Nejsem odborník, tak tomu zase až tak nerozumím, ale jeho můj názor zajímá. A klidně k němu můžu být i kritická,“ vypráví. „Když napíše novou hru, tak mi ji pošle, ať si ji přečtu. A někdy mu i řeknu, když se mi některá z postav nelíbí,“ dodává.
Protože se rodiče rozešli, když jí byly tři roky, na její výchovu měl vliv i nevlastní otec, scenárista a režisér Rudolf Merkner. „Pro mě je taky rodič, druhý táta. Je to strašně chytrý člověk, obohacuje mě inteligenčně zase jiným směrem a strašně o mě pečuje. Teď jsem odřela auto a jako prvnímu jsem volala jemu. I když se s mámou rozvedli, máme se rádi, ten vztah nám zůstal. Ale jim taky, i mamka s Rudou jsou v pohodě,“ vypráví.
Merkner ji také postavil před kameru. Mihne se v jeho novém filmu Milion, který právě vstupuje do kin. Jako malá si zahrála ve Zloději zelených koní a ve snímku Jako nikdy.
Justýna Drábková a Annemarie Marcová při natáčení krátkometrážního filmu studentek FAMU Očistec
Zatím poslední roli dostala v krátkometrážním snímku Očistec režisérek Viktorie Novotné a Adiny Šulcové. „Hrála jsem lesbu, v něčem až maskulinní, takže to bylo něco jiného, než na co jsem zvyklá, a bylo to super,“ pochvaluje si. „Mám tam partnerku, do které se zamiluji, je to takový vtipný horor,“ dodává. Velké milostné scény před kamerou naštěstí neměla, i když ani těm by se nebránila. „Jenom jsme si dávaly pusu,“ upřesňuje.
Přítele v současné době Justýna nemá, je sama. „Najít správného partnera trvá a žádného prozatímního nechci. Když už tak už,“ prozrazuje s úsměvem.
„Hlavně by měl být vtipný, to je pro mě nejdůležitější. Pak chytrý, hodný a musí ho aspoň částečně zajímat to, co dělám, tedy umění. Anebo by to měl respektovat, chápat tuhle moji vášeň. Může být ale z úplně jiného osvěta. Já nikdy nechodila s umělcem. Ale musí s ním být sranda,“ říká. Věk prý nerozhoduje, ale kdyby byl starší o deset let, už by to nejspíš bylo moc. „Ale záleží na každém jednotlivci,“ nechává si Justýna pootevřená vrátka i pro starší ročníky.
