Království tentokrát nebude zachraňovat princ, ale tři princezny. Felix je totiž atypický představitel královského rodu, tak trošku podivín. „Záleží na tom, co si člověk pod tím slovem představuje,“ komentuje svoji postavu Josef Trojan. „Je to inteligentní, zadumaný kluk. Badatel a vynálezce. Ale spíš uzavřený ve svém světě, než aby se nějakým způsobem socializoval. Ani to sociální cítění nemá moc vyvinuté.“
Kateřina Ondřejková, kreativní producentka České televize, se nejprve byla podívat na syna Kláry Pollertové-Trojanové a Ivana Trojana do ostravského Divadla Petra Bezruče, kde hraje, a hned poté dostal mladý herec nabídku, která se takříkajíc neodmítá. „Potřeboval jsem si přečíst scénář, abych věděl, do čeho jdu a jestli by mě to zajímalo. Hodně mě oslovilo, když jsem se dozvěděl, že by to měl režírovat Tomáš Pavlíček. Mám rád jeho filmy a vážím si ho i jako člověka. Takže jsem kývl, protože takovou roli je těžké odmítnout. Je pro mě svým způsobem milníkem,“ usmívá se Trojan.
Josef Trojan, Josefína Marková, Sára Černochová a Dorota Šlajerová v pohádce Tři princezny (2024)
Před kamerou se objevuje už od třinácti let, takže je zvyklý i na odvrácenou stranu herecké práce. „Myslím, že na negativní kritiku jsem připravený, ale otázkou je, jestli ta moje příprava obstojí v realitě. Uvědomuji si, že vánoční pohádka je velmi sledovaná záležitost, na pohádky jsme u nás experti a každý máme názor na to, jak by měla nebo neměla vypadat. Podle mě je to v pořádku. Konstruktivní kritika mi nevadí,“ říká Trojan.
Ve virtuálním prostoru aktivní moc není, ale jak sám říká: „Možná udělám to, že tu jedinou sociální síť, kterou ještě mám, což je Facebook, přece jenom nebudu chvilku používat. Protože bych asi měl tendence dívat se na názory lidí a to nemám zapotřebí. V naší rodině jsou Vánoce opravdu svátky klidu a pohody a nenechám si je nikým vzít.“
Dárky obstarává prostřednictvím internetu, protože nákupní centra ho stresují a vždycky se snaží myslet na to, aby dárek co nejvíc korespondoval s přáním obdarovaného. „Snažím se vyvarovat obecných dárků, jako jsou třeba knihy, a když už, tak vyberu takovou, která je příznačná pro období, ve kterém se dotyčný nachází,“ říká.
Josef Trojan v pohádce Tři princezny (2024)
„Na finance nehledím, spíš mi jde o to, aby těch dárků nebylo mnoho. Aby to byl jenom takový jemný doplněk svátků a ne aby to na nich bylo celé postavené. Vedli nás k tomu rodiče, ačkoliv hlavně máma vždycky povolila, protože jako všechny děti i my jsme dárky milovali. Takže jsme měli každý víc než jeden. Ale čím jsem starší, tím víc tíhnu k tomu, aby se dárky odbouraly. Ale mám dva mladší bráchy. A lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem nerad, když sám něco dostanu,“ říká herec.
Starší bratr František je novinář, patnáctiletý Antonín a dvanáctiletý Václav chodí ještě do školy. Josef ji naopak opustil dřív, než stihl dojít k maturitě. Chtěl se vydat do Londýna, kde by se věnoval studiu herectví, jenomže brexit a následně covid mu plány překazily. Ukončil třetí ročník gymnázia a pak buď točil nebo si přivydělával různými brigádami.
Až přišla nabídka z ostravského Divadla Petra Bezruče, kde je už třetí sezonu. Za sebou má řadu rolí, přičemž tou nejvýznamnější je Hamlet v Shakespearově hře. Přátelé i rodiče se na něj jezdí dívat buďto na premiéry nebo reprízy.
Josef Trojan na vizuálu k inscenaci Hamlet v Divadle Petra Bezruče
„Samozřejmě, že když v hledišti sedí lidé, kteří vás znají, vidí vám takzvaně do kuchyně, jsou karty ten večer rozdané trošku jinak. Ale že by to mělo dopad na představení, si nemyslím. Snažím se ke své práci přistupovat co nejprofesionálněji a ve výsledku jsem rád, když tam mám blízké lidi. Najednou se mi z toho stane takový bezpečný prostor,“ vysvětluje.
Analýzy, co jak zahrál nebo zahrát měl, se po skončení představení ale nekonají. „Takové vztahy díkybohu s našimi nemáme. Oni vědí, že mám svoji cestu. Akorát mě občas chtějí z pozice rodičů a herců na té cestě trošku korigovat. A já se někdy nechám a jindy ne,“ prozrazuje. Otec, se kterým si zahrál ve filmu Agnieszky Hollandové Šarlatán, nakonec už dávno na adresu svého syna prohlásil, že „to“ tam je.
V Ostravě, ovšem v Divadle Mír, hraje shodou okolností další potomek známého herce - Bořivoj Čermák. Ivan Trojan a Hynek Čermák spolu léta působili v Dejvickém divadle. Jejich synové však v kontaktu moc nejsou. „S Bořkem se známe hrozně dlouho. Točili jsme spolu, když nám bylo nějakých dvanáct, ale nevídáme se pravidelně. Myslím, že to máme oba hozené tak, že jsme buď v divadle, nebo se věnujeme soukromému životu. A tyhle věci rozdělujeme. Já sám si od divadelního prostředí rád odpočinu,“ říká Trojan.
Ivan Trojan, Agnieszka Hollandová a Josef Trojan (2019)
V Ostravě zpočátku sdílel byt s dalšími dvěma kolegy. Teď je v něm sám. „Mám rád svůj prostor a klid, takže je to pro mě takhle lepší. Ale mí spolubydlící byli fajn, jejich přítomnost mi život nijak neznepříjemňovala. Pak ale jeden dostal angažmá v Ústí nad Labem a nějak přirozeně se stalo, že jsem tady osaměl,“ říká Josef Trojan, který momentálně nemá stálou přítelkyni.
V divadle má po premiéře inscenace Slepé skvrny a připravuje se na natáčení celovečerního filmu. Kvůli své příští roli teď jezdí do Ostravy Poruby na zimní stadion, kde se pod vedením trenéra učí na bruslích různé figury. „Umím se na ledě pohybovat s hokejkou, jenomže bruslit v ‚kanadách‘ a na takzvaných zoubkách, což jsou krasobruslařské brusle, jsou dvě odlišné disciplíny. Takže v tomto ohledu je to náročnější. A samozřejmě tento typ bruslení je úplně jiný než hokejový. Musíte držet tělo a pohybovat se tak, aby to vypadalo dobře, což je nesmírně těžké,“ říká herec.
Miluje basketbal, za kterým jezdí do Opavy, a po tátovi zdědil lásku k fotbalu. K tomu rád čte romány, divadelní i faktografickou literaturu a kouká na filmy, přičemž žádný žánr nepreferuje. S oblibou také vaří a zvládá i indickou kuchyni.
