„Oznámili mi, že mám rakovinu kůže a já jsem si říkal: Co se mnou bude? Budu ležet v nemocnici, bude mi blbě, možná umřu a tu knížku nenapíšu. Ale i kdybych ležel na smrtelné posteli, tak diktovat své paměti mohu vždycky, takže jsem na to přistoupil a Karolína sehnala strašně poctivě všechny moje staré dokumenty a tu knížku napsala,“ říká Klíma.
Melanom mu vyoperovali a operace dopadla dobře. „Mezitím zjistili, že mám na nose další bulku, nějaký bazaliom, který je taky zhoubný, ale nemetastázující, což je o něco lepší. Zase je to ale víc vidět, takže mi dělali plastiku,“ vysvětlil Klíma.
Mohl jsem změnit dějiny, Krejčířův kufřík byl ode mě půl metru, vypráví Josef Klíma |
„Dokud to nezačne omezovat tvůj styl života, tak je to snesitelné. A stejně člověk od určitého věku bojuje o nesmrtelnost, aby přežil ve svých vlastních dětech, ve svých vlastních vnucích,“ říká Klíma.
Pravidelně teď chodí na kontroly a výsledky zatím vypadají dobře. „Už neplánuji. Zubatá si mě už ocejchovala, už mě má ve výběhu. Ještě mě nechává chvilku běhat, ale už jsem mezi těmi vybranými a nevíš, kdy na tebe přijde řada. Ale teď je nemoc v remisi,“ říká spisovatel.
Ze smrti strach nemá. „Věřím, že duše se neztrácí, je nesmrtelná. Já se nebojím smrti. Bojím se umírání, protože to může bolet a je to i pro pozůstalé strašně náročné. Smrt už je vysvobození,“ věří Klíma, jemuž smrt hrozila několikrát v životě.
V roce 2009 prodělal infarkt přímo v televizní střižně a přemýšlel o konci v televizi. „Tělo se začalo bouřit. Já jsem nikdy nebyl vyhořelý, jak bývají ti manažeři. Já jsem se v té době cítil zahnojený. Že se celá léta brodím v hnoji, natáčím věci, kde jeden mafián okrádá druhého mafiána nebo je se třetím mafiánem proti němu. Nikdo nebyl čistý a už se mi to zhnusilo. Navíc cokoli jsme odhalili, tak se nic nestalo. Oni byli proti tomu imunní,“ popsal Klíma.
„Takže jsem chtěl odejít, ale pak jsem si zase říkal, že tam chodí spousta dopisů a telefonátů od obyčejných lidí, kteří mají obyčejnější starosti, ale o to děsivější. Že si třeba lumpové vyhlídnout někoho, připraví ho o firmu, o prachy, rozvrátí rodinu, doženou ho k sebevraždě a stát se na to vykašle, stát ho v tom nechá. Takže jsem vycouval od těch velkých mafií k případům, kde jsem se mohl zastávat někoho, kdo je nevinný, nějakého kladného hrdiny, kde mě to znova motivovalo,“ vzpomíná.
TýTý 2013 - Josef Klíma
Jednu dobu musel mít i s rodinou ochranku. „Narazili jsme na takovou partičku, za kterou zůstávali divní mrtví. Divná autonehoda, divná sebevražda, kdy se propíchl nožem do srdce, ale třikrát. Byli za tím majetkové věci, ti lidé byli bohatí. My jsme to s Jankem (Kroupou - pozn. red.) točili a dostali jsme varování přímo z podsvětí, že ti lidé proti nám chtějí něco podniknout. Janek si urval rameno v ragby, takže šel do nemocnice na operaci, já musel dál pracovat a televize mi zaplatila dva bodyguardy,“ popisuje.
Ochranka mu ale na klidu nepřidala. „Oni nevyvolají pocit bezpečí. Já jsem se v nebezpečí necítil. Ale to oni vás denně přesvědčují, že jste v nebezpečí,“ vysvětlil.
