Vydáváte čtvrtý singl za poslední rok. Proč je to tentokrát právě Vincent?
V době, kdy se nemohlo koncertovat, jsem se rozhodla, že nahraju něco nového. Dostala se ke mě písnička Věř mi, kterou mi otextoval Jaroslav Wykrent, pak přišel singl Kamkoliv se dáš. Letos jsem sáhla po písničce Vincent, kterou před padesáti lety natočil americký písničkář Don McLean a v sedmdesátých letech ji nazpíval Pavel Bobek. Dělá mi radost znovu vdechnout život krásným věcem, aby nezůstalo jenom u těch starých verzi. Zvlášť, když mají tak nádherný text, jako tento od Zdeňka Rytíře. Tak jsem si říkala, že by stálo za to úplně ji předělat, což je taková moje specialita.
Téma je Vincent van Gogh, proto jste zvolila i animovaný videoklip?
Ano, a myslím, že se to podařilo. Ujali se toho dva mladí animátoři Ondřej Malý a Pavla Šnajdarová a udělali to skvěle. Mám z toho obrovskou radost. Za kmotry jsem si vybrala jednoho z našich nejvýznamnějších současných malířů Honzu Gemrota, pochopitelně Helenku Rytířovou a pana Miroslava Zadáka, s jehož firma je generálním partnerem mého narozeninového turné.
To mělo být před dvěma lety ke kulatým narozeninám. Samozřejmě to nebylo možné, takže jsme si řekli, že to uděláme teď. Takže se to jmenuje Znovu 70 a zaměřím se na pražský koncert, který bude v Divadle ABC 15. května. Doprovázet mě bude moje kapela, s kterou pracuju přes 25 let, skvělí muzikanti a budou tam i hosté. Slovenský gospelový sbor The Gospel Family, zpěvák Ondřej Ruml, se kterým jsem si už dávno chtěla zazpívat. Hrozně se těším a samozřejmě i na další česká města.
Mluvila jste o textaři Zdeňku Rytířovi, krásné texty vám psal i Eduard Pergner. Máte někde doma vystavenou na čestném místě jeho fotografii a vzpomínáte na něho často?
Eda Pergner mě provází v textech celý můj život. Na koncertě stále zní jeho texty. Doma mám takovou stěnu, kde jsou fotky lidí, ke kterým mám nejbližší vztah. Jsou tam samozřejmě také Pergnerovi, to nebyl jenom Eda, ale i jeho žena Janička, byla jsem i u toho, když se narodila malá Terezka. S celou rodinou jsem byla spjatá. Jezdila jsem k nim na prázdniny do Lužné u Rakovníka a mám na to hrozně krásné vzpomínky.
Lidi jako Eda Pergner, Zdeněk Rytíř nebo Pavel Vrba, kteří pro mě psali texty, ale i muzikanti, například pianista Rudolf Rokl a samozřejmě Karel Gott, kteří už mezi námi nejsou, pro mě jakoby neodešli. Udělala jsem si zarážku a jakože se jenom nevidíme. O to je to trošku snazší, vzpomínky nejsou smutné nebo sentimentální. Často na koncertech na všechny lidi, kteří už fyzicky nejsou přítomni, myslím, jsem s nimi spojená, jako kdyby stáli někde vedle mě a z koutku se na mě dívali a drželi mi palce.
Jitko, vám by asi 70 hádal málokdo, natož o dva roky víc. Takže by se Znovu 70 dalo vyložit taky jako vzpomínka na 70. léta minulého století. Jaké byly vaše sedmdesátky?
Začínala jsem v roce 1967 na několika pěveckých soutěžích a moje první profesionální angažmá bylo v šedesátém osmém v Divadle Rokoko. To máte dva roky do roku 1970. To jsem byla pořád v začátcích. A mezi sedmdesátým a osmdesátým rokem? Vzpomínám na to pracovně. Stihli jsme spoustu věcí, zájezdů, televizních pořadů. Jak teď opakují staré pořady, říkám si: Ježiš, takový objem práce jsme udělali! Kdybych měla spočítat písničky, myslím tím dohromady i rozhlas, desky a televizi, určitě by to bylo čtyři sta, pět set písniček. Lidé mají třeba zafixované tři písničky, které pořád slyší v rádiích, ale tak to není. Ten počet je několik stovek. Sama si některé už ani nepamatuju, protože toho bylo prostě hrozně moc. Vzpomínám na to ráda. Mně dělá dobře, když jsem vytížená, ne když lenoším.
V jakém ohledu byste o sobě řekla, že jste bohatá žena?
Jsem bohatá na zážitky, na dobré přátele a zaplaťpánbůh jakž takž mi slouží zdraví. Trošku si z toho dělám srandu a říkám: Obal dobrý, vnitřek adekvátní, ale slouží. Myslím si, že to stačí.
Jitka Zelenková a kmotři jejího videoklipu Vincent Helena Rytířová, Jan Gemrot a Miroslav Zadák (Praha, 24. března 2022)
Co si ráda dopřejete, když už přijde na dovolenou nebo na nákupy? Protože to jsou kratochvíle každé ženy.
Tak to se budete divit, to mě bavilo dřív. Opravdu. Byla jsem hodně nakupovací a na módu, botičky, šminky, parfémy a kosmetiku. Ale plahočit se po obchodech už považuju ze malinko ztracený čas. Nakupovat jdu, až když je to opravdu nevyhnutelné. A musím se přemáhat. Daleko radši jedu na hory, projdu se v lese, jedu do lázní nebo někam za zážitkem, aby mi bylo dobře na duši.
Nahrazují tedy postupně podpatky trekové boty?
Tenisky jsem si oblíbila asi v osmdesátém roce, takže to jsou moje nejoblíbenější boty. A vůbec nejoblíbenější jsou vysoké holínky. Samozřejmě teď už trošku s nižším podpatkem, protože zcela bezpečně mám úplně vyřízené nohy z vysokých jehel a že jich doma mám! Nejsou ani moc opotřebované, jsou krásné a tak na ně hezky koukám. Ale vydržet na tom dvě hodiny? Volím nižší podpatky, klidně zpívám i v teniskách. Mám kliku, že to je i móda. Jsem v podstatě sportovní typ, ani nevolím na jeviště večerní toalety. Ke mě to nejde, necítím se v tom dobře.
6. června 2020 |
