Proč tak učinila, mi vyprávěla v nuselské kavárně. V Nuslích i vyrůstala a vedle tří velkých bráchů jako vymodlená holčička. „Když jsem přišla na svět, Vladimírovi bylo deset a dvojčatům Tomášovi a Edovi osm. Chránili mě, ale taky si mě nesmírně dobírali, za což jsem jim vděčná, protože mě naučili přijímat humor a nebrat si věci osobně. Milovali mě a já milovala je,“ vypráví Jitka Smutná.
Odmalička jste byla obklopena fotografy...
Tatínek byl vyučený fotografem a jeho nejstarší bratr Karel byl jak fotograf, tak i kameraman. A můj bratr Vladimír se od dvanácti let neustále zavíral do naší maličké koupelny a ta se rázem změnila v temnou komoru.
Byla jsem strašně ukecaný dítě, které pořád vyprávělo příběhy, až toho měl tatínek už dost a jednou na procházce uřízl lískový prut, koupil mi udičku se splávkem, na ten proutek ji přimontoval a spolu jsme pak stáli v Sázavě a chytali ryby.
