Jitka Landová se účastnila olympijských her v Soči v roce 2014, kde získala dodatečně bronzovou medaili v ženské štafetě po diskvalifikaci ruského týmu. Nejúspěšnější sezonou pro ni byla 2014/2015, kdy spolu s dalšími českými biatlonistkami vybojovala tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili ve štafetových závodech. Pak se ale kvůli zdravotním problémům přestala objevovat v závodech světového poháru.
„Na jaře 2015 se mi vlekly teploty a nechtělo to klesat. Začalo mě škrábat v krku, tak jsem to začala řešit. Šla jsem na odběry krve a tam se prokázalo, že mám souběh chřipky A a chřipky B a streptokoka a stafylokoka dohromady. Přeléčila jsem to antibiotiky. Nevím, jestli nebyla důsledná rekonvalescence, jaká měla být, nebo co se stalo, ale už od toho jara, co jsme začali trénovat, to nebylo úplně ono,“ vzpomíná Landová.
Biatlonistka Landová ukončila kariéru. Hlava už mě nepustí, řekla |
Na prohlídce, kam chodí sportovci pravidelně, aby mohli reprezentovat, odhalily podrobnější rozbory podezření na autoimunitní onemocnění. Zpráva se ovšem dostala jen k trenérům a ona o tom neměla tušení. Podávala horší výkony a k tomu, že už několik let nemenstruovala, se přidaly další problémy. „Začala jsem hodně hubnout, padaly mi nepřirozeně hodně vlasy,“ popisuje.
Přeřadili ji do nižší soutěže, ale dostávala teploty, byla unavená a musela hodně odpočívat. Nakonec se ukázalo, že trpí chronickým únavovým syndromem, který bývá symptomem autoimunitního onemocnění. Nasadili jí antimalarika, ale bez výsledku. Nemohla spát, protože ji bolely kosti a na druhou stranu pak prospala 14 hodin.
„Nemohla jsem fungovat ani na 70 procent a sezona se blížila. Tehdy jsem zažívala nejhorší chvíle kariéry, od léta do podzimu 2016, protože to už skoro nešlo ani chodit. Chodila jsem si pro jeden brufen za druhým, protože jsem tu bolest už nemohla vydržet. Motala se mi hlava, bylo mi na zvracení, bylo mi hrozně,“ vzpomíná Landová.
Kariéru musela předčasně ukončit a dlouho se nemohla na biatlon ani jiný sport podívat v televizi. Naštěstí si zvládla dodělat dálkově vysokou školu, kterou kvůli biatlonu opustila, a měla tak jasno o novém zaměstnání. Stala se učitelkou na základní škole, kterou sama jako dítě navštěvovala. Po konci sportovní kariéry se poprvé po čtyřech letech dostavila i menstruace a bylo jasné, že tělo začínalo zase fungovat.
„Život vrcholového sportovce je strašně jednoduchý. Jen plníte příkazy. Co jíst, co na sebe. Máte daný plán na celý rok a víte přesně, co bude, kam se pojede, jak to bude vypadat a kdy budete mít volno a ten život je nalajnovaný. Ale samozřejmě že jste určitým vězněm. Osobní život není skoro žádný,“ popsala Landová, která je teď šťastně zadaná. „Skončila jsem se sportem, začala s novou prací a asi měsíc nato poznala svého Péťu,“ prozradila.
