Když dnes zavzpomínáte na období, kdy jste dělala modelku a prošla jste si soutěží Miss, jaké to pro vás je?
Vzpomínám na to moc ráda. Akorát mě mrzí, že už to je tak strašně dávno. Samozřejmě, že člověk za tu dobu udělá spoustu chyb, které by teď už neudělal, dá spoustu rozhovorů, které bych teď udělala jinak. Možná, že jsem naštvala i hodně lidí, ale v tu dobu jsem to všechno vnímala jinak. Nicméně, když se na svůj život dívám celkově, tak jsem za něj ráda. Jsou to tedy jen takové maličkosti, které pramení z mládí. Plnila se mi přání, která jsem si vysnila už jako mladá holka.
Musíte být manželka i milenka v jednom, říká těhotná Jitka Kocurová |
A co jste si tedy přála?
Chtěla jsem vyhrát Miss. To jsem sice nevyhrála, ale byla jsem třetí, takže skvělé. Chtěla jsem moderovat, chtěla jsem tady po sobě zanechat něco hezkého a to se mi podařilo zase formou filmu, ať už to byli Účastníci zájezdu nebo možnost hrát v Básnících. To jsou takové mezníky, které mě moc těší a na které jsem dodnes pyšná. A jsem neuvěřitelně ráda, že jsem si tím prošla. A tak trochu doufám, že těch stop tady budu ještě zanechávat mnoho. I když už tedy nejsem nejmladší.
Na konci února jste slavila narozeniny a tak vysoké číslo to není.
Už je mi 46 let. Je to hrozné, kam ten čas utekl. A všimla jsem si, že začínám mudrcovat. Mám pocit, že bych ty zkušenosti měla předávat dál. A to mudrcování mě hodně baví. Vzpomenu si na maminku nebo starší lidi, kteří mi říkali, že už vlastně můžou říkat jen pravdu, no a na mě už to tady přišlo. Nemusím nic předstírat. Jak to správně popsat, je mi úplně jedno, co si o mě lidi řeknou. Jen to tak nemám vůči dětem, tam mi to jedno není. A obecně vůči rodině. Tam bych nerada někomu ublížila, to by mě mrzelo. Ale jestli mi někdo zkritizuje šaty nebo řekne, že ta růžová je moc růžová nebo ta zelená jiná, než je teď trendy, tak to se mě nedotkne vůbec.
Manželé Tomáš Abraham a Jitka Kocurová (22. února 2025)
Pracujete pro nadační fond Srdce na dlani.
Je to jeden z nejstarších nadačních fondů, staráme se o pět dětských domovů, teď dokonce přibude další, a to tady v Brně a okolí. Snažíme se pomáhat těm dětským domovům, které na jinou pomoc moc nedosáhnou. A protože je to už více než dvacet let, tak nám ty malé děti odrostly v dospělé lidi. A je nádherné sledovat, jak tím životem jdou. A to, že je trošku směřujeme tím správným směrem, je obrovská satisfakce. Je pravda, že hodně věcí je geneticky daných, takže se některé děti ovlivnit nedají, ale aspoň jim pomáháme otevírat obzory a trochu jim tu cestu ulehčit. Některé děti, které nám prošly nadací, tam teď chodí pomáhat nebo si přijdou pro radu. Vlastně to mám tak, že kromě našich vlastních dětí, máme i tyto a všechny jsou naše. Je to moc hezký pocit.
Jak staré jsou vaše děti?
Tomášek má 14, Barunka 11. Takže puberta, opravdu luxusní puberta, ale mě to baví. Na mých dětech mě baví úplně všechno. Barunka je třeba úplně jiná, než jsem já. Moje děti mě učí dívat se na svět jinýma očima, vnímat jejich cítění. Když se narodil Tomášek, tak byl tak úžasný, že jsem chtěla druhé dítě taky kluka, ale zaplať pánbůh, že mám holčičku, mít dva takové rarachy, tak to by bylo dílo. Holčičky jsou přece jen jiné, ty si pamatují narozeniny a svátky a jsou více empatické, dokážou se samy zabavit. Je hezké je sledovat, jak jsou každý jiný a každý úžasný.
S manželem jste už šestnáct let, máte nějaký recept na šťastné manželství?
My se máme opravdu rádi. A je to možná i tím, že ten život nebereme tak striktně vážně. Nic totiž není tak hrozně černé nebo naopak hrozně bílé. Když se stane problém, tak se dá vždy vyřešit nebo přejít. A můj manžel je skvělý v tom, že mě nenechá dlouho být naštvanou. Takže když se urazím a to umím dobře, tak za mnou dojde a vždy se pak začneme smát, umí si ze všeho udělat legraci. Je to super. Moje rada na šťastné manželství je brát život s nadhledem.
Co se vám na manželovi líbilo na první dobrou?
Na Tomášovi? Všechno! Je to chlap se vším všudy, je vysoký, krásně se usmívá, šíří kolem sebe krásnou energii a mužnost. Navíc je nesmírně citlivý a neustále mě opečovává. A když jsme někde na akci, tak vždy ví, kde jsem. A není to, že mě hlídá, jen se stará. Dokážeme se bavit každý někde úplně jinde, ale víme o sobě.
Jitka Kocurová ve filmu Účastníci zájezdu
Žárlíte na sebe?
Skoro bych řekla, že ne, že je to jen takové milé popichování. Ale že bychom si dělali nějaké žárlivé scény, tak to vůbec. Možná je to tím, že jsme si s sebou navzájem jistí. Nedáváme si vůbec žádné důvody k žárlení.
Co vás zaujme na jiných mužích?
To celkové charizma, musí tam být aura. Vidím světlo okolo těch lidi, někdo má kolem sebe modrou, někdo zelenou a ten muž by měl taky něco vyzařovat. No a pak je to úsměv, oči a dokonalé ruce. To vždy říkám malému Tomáškovi, že chlap musí mít super ruce, protože přece žádná žena nechce, aby na ni sahaly hnusné ruce. Ono totiž ať si říká kdo chce, co chce, tak v životě záleží na maličkostech. A to ve všem.
Měla jste to tak vždycky nebo jste se to naučila časem?
Možná od malinka, ve svých třinácti letech jsem si začala snít o svém životě a udělala jsem si takové, jak to nazvat, možná schody nebo body, jak toho cíle dosáhnout. A tam se ty maličkosti dost ukázaly. Navíc jsem ryba, takže když něco nejde napřímo, tak mě to nezlomí, ale obepluji to jinudy a dostanu se tam třeba z druhé strany.
Móda z Plesu v Intru: Elegantní Leová, laciná Kocurová i sprostá Slováková |
Byla jste úžasná ve filmu Účastníci zájezdu, lákalo by vás zase točit film?No samozřejmě, zvlášť pokud by scénář měl takový podtext jako měli Účastníci. Víte, když si někdo vyzkouší herectví, tak to v něm zůstane, z toho se špatně odchází, máte to v srdci napořád. Navíc tady po sobě něco zanecháte a prodloužíte si tím život. Takže až tady jednou nebudu, tak stačí pustit film. Jen čím jsem starší, tím jsou ty role obtížněji sehnatelné. Já tehdy hrála vlastně blběnu, hezká ženská, typická blondýna. Teď si nedokážu představit, že bych něco podobného hrála, zvlášť, když už jsem ve věku, kdy mudrcuju. (smích)
Potkaly jsme se na Plese v Intru. Jak často jezdíte do Brna?
Asi každý rok, vynechali jsme akorát, když byl covid. Takže jsme tady tak po páté a musím říct, že sem jezdíme moc rádi. Navíc necháme všichni děti doma, hezky se oblékneme, jsme krásně naladění a připravení na akci. Vždy mám velkou radost, že tady můžeme být. Navíc na plesy jezdíme jenom do Brna. A to sem a pak na Ples jako Brno. Brno je prostě vyhlášené a protože je manžel z Brna, tak tady máme spoustu přátel. Máme to na Moravě moc rádi. Když to tak vezmu, tak předtím jsem na plesy vůbec nechodila.
Užíváte si s manželem i společného tance?
Ano, tančíme hodně rádi. Jen letos to nemůžu přehánět, protože jsem před měsícem spadla ze schodů a noha ještě není v pořádku. Šla jsem v noci potichu a potmě, abych nevzbudila děti, shrnula se mi ponožka a už to bylo. Takže nejen že jsem všechny vzbudila, ale ještě to má následky. Pořád kulhám a dost to bolí.
11. července 2014 |
