Za necelé dva měsíce oslavíte 73. narozeniny, což je věk, v jakém vaše maminka Jiřina Štěpničková odešla. Přivádí vás to k nějakému bilancování?
Máma hrála do poslední chvíle, dokonce umřela o divadelních prázdninách. Musím se přiznat, že o tom nepřemýšlím. Žiju si svůj život a máma si žila svůj. Ne že bychom se nějak nesnášeli, ale já takhle prostě neuvažuju. Myslím, že každý z nás má život nějak nalinkovaný. Máma byla ateistka, ale říkala: „Víš, nahoře sedí takovej dědek a ten nás všechny řídí.“ A já to tak beru, že jsem řízený dědkem shora a ten rozhodne, kdy odejdu.
19. března 2020 12:00
Svou matku potkával Jiří Štěpnička většinu dětství jen za zdmi pardubické věznice. Skončila tam kvůli ilegálnímu přechodu státních hranic, který s ní coby tříletý absolvoval. Ve třinácti se s ní znovu učil žít ve dvou místnostech bez vody a topení. Kromě talentu po ní zdědil i velkou vnitřní sílu.
