Debut Jiřího Mádla coby režiséra snímku Pojedeme k moři přinesl nečekaný úspěch v podobě tří nominací na České lvy. Pro svůj druhý film Na střeše chtěl Mádl získat i slavné zahraniční herecké jméno. „Měli jsme v hledáčku Bruna Ganze, který hrál mimo jiné Hitlera v Pádu třetí říše,“ přiznává. Tato spolupráce sice nakonec nevyšla, ale Mádl musel posléze řešit mnohem závažnější problémy.
Krátce před začátkem natáčení zaskočila štáb rána v podobě tragické smrti Jana Třísky, jenž měl původně hrát hlavní roli. To musela být mimořádně složitá situace, že?
Když se člověk dozví takovou zprávu, samozřejmě v sobě nejdřív nese smutek nad tím, že ho opustil kamarád a významná osobnost nejen pro nás, ale vůbec pro tuhle zemi. Zároveň jsme ale měli ohromnou zodpovědnost za tento projekt. Takže prvních čtrnáct dní jsme situaci řešili spíš pragmaticky. Zpětně si říkám, jak to bylo zvláštní, jak se v mysli skoro všechen ten smutek odsouval. Potom ale bylo skvělé, že spousta herců tohoto věku byla ochotna přijít na casting, což by se mi předtím určitě nestalo. Najednou věděli o té události a věděli, že to byla opravdu smůla, protože k ní došlo den před první klapkou.
Nakonec vaše volba padla na Aloise Švehlíka.
Zajímavé bylo, že Lojza byl jediný, kdo přišel na kamerovky a neuměl text, protože měl před premiérou v divadle a navíc točil. Vypůjčili jsme si ho ráno před natáčením a jako jediný text četl. Jenže to prostě bylo tak dobrý, že hned zazářil. Pak jsem si ho pro jistotu pozval ještě jednou, ale v tu chvíli už jsem si byl stejně skoro jistý, že nikoho jiného nechci.
Takže zafungovala tvůrčí chemie mezi režisérem a hercem?
To jednak, ale ještě důležitější bylo, že když jsem je dal s představitelem Songa vedle sebe, tak vzniklo to nejsilnější napojení. Do té doby totiž Song vedle ostatních herců jakoby zhasl, bál se jich, nebo naopak až moc zářil, přebíjel je pozitivním nábojem. Až společně s Lojzou fungovali jako jeden herec. Když takovou dvojici najdete, nemusíte pak nikoho umenšovat, aby nepřevyšoval nad tím druhým a obráceně, protože bez sebe jsou vlastně slabší. Najednou z nich šla tak příjemná energie, že právě to definitivně rozhodlo.
Jak jste vlastně našel druhého hlavního hrdinu vašeho příběhu, představitele vietnamského mladíka Songa?
Je to kluk, který do té doby neměl žádnou hereckou zkušenost. Dávali jsme s kolegou Mirem Mrázem inzeráty všude možně po České republice i Slovensku. Pak jsme jezdili do různých měst, kde jsme vybírali z uchazečů. Viděl jsem těch kluků opravdu stovky a ve výsledku jsem se rozhodoval mezi dvěma. Ten druhý nakonec hrál v Miss Hanoi.
Příběh nevrlého důchodce a bezprizorního vietnamského mladíka jste prý napsal coby školní práci.
Ano, scénář jsem psal v roce 2011, když jsem studoval na New York Film Academy. Byla to moje absolventská práce. Funguje to nejdřív tak, že jdete před učitele a třídu a přednesete tři témata, ze kterých vám oni vyberou, na jakém budete pracovat. Trochu jsem to ošulil, protože jsem ty zbylé dva nápady udělal úplně na nic. Věděl jsem, že chci psát Na střeše. Psal jsem ten příběh pro Ameriku, takže měl jiné reálie, ale základ byl hodně podobný.
Od napsání scénáře uplynulo skoro osm let. Proč příběh tak dlouho čekal na realizaci?
V cestě stálo hodně věcí. Především jsem to původně ani neměl točit já. Když jsem scénář psal, chtěl jsem ho pak někomu dát a mělo se to realizovat v Americe. Jenže pak jsem natočil svůj první film Pojedeme k moři a rozhodl jsem se, že natočím i Na střeše. Věděl jsem, že to zkrátka chci dělat. Chvíli byly dokonce plány udělat film v Německu, pak zase v Česku a furt se to nějak mlelo.
Naštěstí jsem potom potkal Moniku Kristlovou, která projekt pevně uchopila a hlavně ochránila před vším možným. Prostě věděla, co chci dělat, a tak k tomu přistupovala. Nejtěžší na tomhle filmu bylo zajistit, aby ho vůbec někdo chtěl. Kamkoli jsme přišli, slyšeli jsme samé „ne“. V rámci realizace to byl daleko větší problém než to, co se stalo s Honzou Třískou.
Trochu mě překvapuje, že si nikdo nechtěl vsadit na projekt Jirky Mádla, když si váš první snímek Pojedeme k moři vysloužil hned tři nominace na České lvy.
Popravdě mě to také celkem překvapilo (smích). Nemyslel jsem si, že to bude vyloženě snadné, ale nečekal jsem, že sehnat podporu bude až taková fuška. Na druhou stranu musím říct, že ten scénář rozhodně nebyl tehdy v ideální kondici a je strašně dobře, že těch oponentů bylo tolik.
Jiří Mádl■ Narodil se 23. října 1986 v Českých Budějovicích. |
Musím říct, že coby diváka mě váš film několikrát opravdu dojal, a jak jsem se tak po sále při projekci dívala, nebyla jsem jediná. Popláčete si vy sám občas u filmu?
Docela jo. Teď jsem zrovna nedávno u něčeho brečel. Myslím, že to byl film Spojenci s Marion Cotillard a Bradem Pittem. Je to skvělý film, navíc Marion Cotillard je úžasná! Budu si ji muset vzít, i když to ještě neví.
Třeba byste jí mohl nejdřív nabídnout roli. To ostatně není zas tak scestná představa. I čeští tvůrci se začínají pouštět do projektů s mezinárodní účastí. Příkladem budiž Petr Jákl, který do připravovaného velkofilmu o Janu Žižkovi obsadil hollywoodskou hvězdu Michaela Caina. Je to pro vás vůbec lákavé, políčit si na nějakou zahraniční osobnost?
Samozřejmě, že ano. Obecně si myslím, že je lákavé dělat filmy, které mají víc otevřené dveře ven. K tomu určitě pomáhají právě ta velká jména. Zároveň si myslím, že by takové obsazení mělo mít svůj důvod. Často totiž na různých zahraničních festivalech vídám spoustu kulturně vykořeněných filmů, které nemají vlastně žádnou identitu. Vidíte třeba italský film, který je v angličtině, a vy moc nevíte proč.
Mělo by to zkrátka mít opodstatnění. I když, abych byl fér, i my jsme u našeho filmu mysleli na zahraniční obsazení a měli jsme v hledáčku Bruno Ganze, který hrál mimo jiné Hitlera v Pádu třetí říše. Měl jsem s ním dvě schůzky, on mi na nabídku kývl, ale nakonec bylo pro mě jako v zahraničí neznámého režiséra příliš těžké sehnat německé peníze a koprodukci.
Když jste popisoval všechny ty peripetie, které vznik filmu Na střeše provázely, tak si říkám, jestli vám to nevzalo energii do dalšího režírování.
Jsem teď sice dost vyčerpaný, ale už při prvním filmu jsem si troufnul z pozice muže přirovnat tuhle situaci k porodu. Když se maminky po porodu zeptáte, jestli chce další, asi vám řekne, že ne. Pak uplynou dva tři roky a pravděpodobně názor změní. Myslím, že v tomhle je to s filmem podobné.
„Cítím se být víc scenáristou než režisérem. Samotné režisérské vidění, jako má třeba pan Hřebejk, který dokáže vzít scénář a ještě ho někam posunout, to já nemám. Držím krok se svým scénářem a dál se nepouštím. Měl jsem už nabídky natočit spoustu filmů, ale ještě jsem si netroufl. Nejsem tak dobrý řemeslník,“ vysvětloval Jiří Mádl svůj postoj k režisérské profesi ještě před natáčením snímku Na střeše.  Jan Tříska  Alois Švehlík  Natáčení snímku Na střeše Po tragické smrti Jana Třísky vzešel z konkurzů jako ideální adept na roli profesora Rypara Alois Švehlík, který si ve filmu nakonec zahrál i se svým synem Davidem Švehlíkem. Jeho hlavním hereckým parťákem se stal vietnamský mladík Duy Anh Tran. Šlo o jeho první filmovou příležitost. |
7. ledna 2019 |
