„A musím říct, že se nám podařilo, co jsme chtěli. Nemusíme ji nikomu nabízet, lidi si o ni sami říkají, protože ten produkt je fantastický,“ dodává pyšně. Její název nese jméno herce a číslice, jež odkazují k datu jeho narození. Ochutnat ji lze mimo jiné v nově otevřené Kavárně Divadla Ungelt, kde Jiří Langmajer hraje v inscenacích Housle a Cesta k vodopádům, přičemž další zkoušení, tentokrát s kamarádem a kolegou Jiřím Dvořákem ho čeká na jaře.
„V divadlech pracuji přes čtyřicet let a když jsem začínal, kafe a cigáro k divadelnímu herectví intenzivně patřilo. Neříkám, že dneska nepatří, ale už je to lepší. Za svůj život jsem vypil tolik různého kafe, až běda,“ líčí herec, jak se s léty propil ke kvalitě. „Jsem vděčný, že mě taková nabídka potkala,“ říká Langmajer. V nabídce má tři stabilní druhy kávy a jednu v limitované edici, která se obměňuje každý rok v den jeho narozenin.
Jiří Langmajer a Anežka Šťastná v představení Cesta k vodopádům
„Doma mám na kávu fantastický stroj, takže tam si připravuji svoje první kafe. Dávám si do něj MCT olej, což je jakési palivo pro mozek. Je to jedna z věcí, která je vhodná zejména pro nás herce, protože vám to pěkně ráno probudí tu zabedněnou hlavu. A když nikam nemusím, tak ještě než jdu s pejskem na procházku, šoupnu do sebe minimálně další dvě. Pak to pokračuje dál, třeba před představením. Ale upřímně, kdejaké kafe už dnes nepiju, to mi za to nestojí,“ říká herec, kterému bude za pár měsíců šedesát.
„Řekl jsem si, že půjdu proti věku a dám si k narozeninám pocit, že jsem v nejlepší fyzické a psychické kondici za posledních deset let. Tak jsem zvědav, jestli se mi to povede. Už teď každé ráno, i když je třeba mínus pět, jenom v kraťasech a tričku venku cvičím. Pak jdu do ledové vody a následuje cvičení doma. Tenhle půlrok mě čeká jenom zkoušení hry Sama Sheparda Jak starý je měsíc v Ungeltu, tak mám šanci se o sebe trošku postarat. A ty šílené fyzické změny, které s věkem přicházejí, se budu snažit na chviličku zastavit,“ prozrazuje Langmajer.
Adéla Gondíková, Monika Navrátilová a Jiří Langmajer (21. října 2025)
S psychikou si problém nedělá. Ta se vyladila ve chvíli, kdy narazil na svoji současnou ženu Adélu Gondíkovou. „Když potkáte někoho tak neuvěřitelného, jako je ona, tak není důvod být ve stresu, což je největší zabiják. Pokud máte někoho, o kom víte, že vás má rád, když máte domov, který jsem od ní dostal, děti, co vás mají taky rády, práci, která vás uspokojuje, tak není moc velký důvod se stresovat. Takže já poslední dobou, bohužel až teď kolem šedesátky, prožívám velmi klidná léta,“ prozrazuje.
Bydlí s manželkou mimo Prahu, což jeho psychice taky pomáhá. „A hlavně už šest let máme úžasnou retrívřici, kterou hrozně miluju, ta je mým psychoterapeutem,“ dodává.
Nedávno se rozhodl skončit s rolemi „poprcávačů“, které ho tak často potkávaly, a názor nezměnil. „Nemyslím si, že svléct se v šedesáti do naha a jít před kameru je nějaká výhra. To ať už dělají mladší,“ říká.
Petra Hřebíčková a Jiří Langmajer ve filmu V dobrém i zlém
Práce má i tak dost. Až do příštího února přesně naplánovanou. „V létě bych měl točit dva filmy a začátkem příštího roku budu v Komorním Kalichu, který vede můj kamarád a taky agent, zkoušet hru, podle níž byl natočen film V dobrém i zlém. Minulý rok šel do kin a byl natolik úspěšný, že jsme koupili práva na hru, podle které vznikl, a budeme ten příběh hrát v divadle,“ prozrazuje.
Před kameru se vrátí postavou, která bude vycházet z hokejového kouče Luboše Hrouzka, jehož ztvárnil v seriálu Lajna. A dojde i na pokračování filmu Copak je to za vojáka.
„Do Lajny jdu zostra, protože se do toho pouští tým lidí, se kterým jsem udělal třikrát osm dílů za sebou. To znamená režisér Vladimír Skórka a scenárista Petr Kolečko. To jsou kluci, kteří jsou mladší než já, ale naučili se pracovat se mnou a já s nimi. Takže tam celkem víme, kudy ‚teče řeka‘, ale co se týče toho Vojáka, tam jsem byl velmi na vážkách,“ přiznává.
Jiří Langmajer v seriálu Dcera národa
O tom, že by se mělo točit pokračování, se mluvilo osm let, teprve teď je ale vše definitivně potvrzené, byť herec - představitel hlavní postavy smlouvu ještě nepodepsal. „Dobrý na tom je, že mi tu roli nemůže nikdo vzít, ale blbý, že pokud to pokazím, tak mě lidi ukamenují,“ říká Langmajer.
Komedie Copak je to za vojáka... se dočká pokračování. A opět s Langmajerem |
Probíral to i doma s manželkou. „Adéla říkala, že když to nedopadne, bude to hrozná škoda. Protože ten film, který je skoro čtyřicet let starý, vznikl za hluboké totality, přitom dodnes ho dávají v televizi a lidi se na něj dívají, což je něco neuvěřitelného. Ale kluci už mě umluvili, jdu do toho,“ říká odhodlaně.
Vedle práce se věnuje i svému koníčku – lezení po horách. Na podzim byl opětovně v Himálaji. „Chtěli jsme vylézt na Merra Peak, který je 6 400 metrů vysoký. Šli jsme v partě s mým kamarádem Jirkou Votavou a taky Honzou Trávníčkem a jeho holkou Miri, která mě měla na starost. A já nakonec zůstal viset v táboře ve výšce 5 900 metrů. Výš mě to nepustilo,“ popisuje náročný výstup.
„Záda vydržela, ale postihla mě vysokohorská nemoc, což bylo dáno i tím, že jsme stoupali dost rychle. Tak to se mnou zamávalo, že jsem zbytečně neriskoval a těch posledních pět set výškových metrů zdolal jenom Honza s Jirkou. Takže zatím nejvyšším bodem, kde jsem i spal, pokud se tomu dá vůbec říkat spánek, je skoro šest tisíc metrů,“ vypráví.
Kupodivu vracet se na Merra Peak nechce. „Pro mě vrchol nebyl ten důvod, pro který jsem tam jel. Pro Jirku jo, protože je mladý a touží po ‚skalpech‘. Ale pro mě je mnohem důležitější v těch horách vůbec být. To, že jsem nezdolal samotný vršíček, pro mě vůbec nic neznamená. Mnohem důležitější pro mě bylo, že jsem mohl deset dní pobýt v takových velehorách. A pokud se do těch míst jednou vrátím, tak nepůjdu primárně po nějakém vrcholu, ale zkusím si naplánovat dlouhý trek, třeba kolem Annapurny,“ prozrazuje. S připojením Adély však nepočítá. „Ta se mnou určitě nepůjde.“
