Naposledy přejel dlaní po ladných křivkách a polaskal štíhlý krk. Jeho pohled už však postrádal obvyklou vášeň. Byl rezignovaný, prázdný, vyhaslý, bez jiskřiček šibalství a plamínků touhy. Zvolna povolil sevření a svou životní lásku nechal padat k zemi. Jako by se ho to ani netýkalo. Housle po tvrdém nárazu na zem poskočily a rozlomily se na několik kusů. Tak vypadal okamžik, kdy osudem těžce zkoušený herec definitivně rezignoval na život a poslední částečky jeho duše opustily tento svět.
Vlivem měsíčního svitu občas blouznil, mluvil ze spaní a chodil po bytě. Luna ho fascinovala, obracel se k ní, rozmlouval s ní, v bytě mu visel bezpočet obrazů s bledým kotoučem.
