Příběh jako z pohádky začal v roce 1983, když se na celostátním festivalu talentů Mladá píseň v Jihlavě setkal třiadvacetiletý zpěvák Petr Sepéši s teprve sedmnáctiletou Ivetou Bartošovou. Jejich duety je vystřelily na vrchol popularity, který trval skoro dva roky. Přesně do noci 29. července 1985.
Smrt Petra Sepéšiho: Proč jel do Františkových Lázní?
Přes osudný železniční přejezd ve Františkových Lázních jel Petr ten den zřejmě několikrát, když si razil cestu mezi Aší a Františkovými Lázněmi. Možná i to ho utvrdilo v sebejistotě, byť jako řidič nebyl příliš zkušený. Nejprve byl v Lázních hrát tenis, pak jel s bratrem za rodinou na oběd do Aše, kde vyrostli. Odpoledne se vrátil do Františkových Lázní za přáteli do restaurace. A cesta zpátky domů se stala Petrovi osudnou, stejně jako řetěz nešťastných okolností.
Podle svědků totiž zpěvák odjížděl okolo 22. hodiny bez rozsvícených světel. Takže nebyl vidět. Navíc byla bouřka, proto zřejmě neviděl v dálce vlak, když vjížděl na železniční přejezd. „Mávali na něj, aby zastavil, že mu nejdou světla. On si myslel, že mu mávají na cestu. A jak se díval dozadu, tak mu auto na těch šraňkách chcíplo a on ho už nerozjel,“ popsal smutnou noc v rozhovoru pro iDNES.cz Tomáš Gottlieb, programový ředitel Lucerna Baru, který Petra s Ivetou podporoval.
Ve své stručnosti je pak mnohem krutější policejní svodka, podle níž byl „osobní automobil vlečen asi 100 metrů“ a která odkrývá děsivé poslední chvíle Petra Sepéšiho.
Spekulace o nehodě
Svědkové neštěstí tvrdili, že Petr ignoroval sklopené závory a rozhodl se jimi prokličkovat a současně nedával pozor, protože se ohlížel za mávajícími přáteli. Jiná verze však uvádí, že signalizační zařízení i závory nebyly několik dnů funkční a řidiči museli přes koleje projíždět „nadivoko“.
Kde Sepéši boural?Ke střetu Petrova auta s vlakem došlo na železničním přejezdu P319 v ulici Leninova (nyní Americká) ve Františkových Lázních. Vlak ho táhl sto metrů, napsali policisté o jeho smrti |
A protože osudný den jel Petr touto cestou vícekrát, možná jednal automaticky a neuvědomil si, že v nočních hodinách nebude vlak z dálky vidět.
Nedá se však ani vyloučit, že Petr přehnaně riskoval. Podle známých byl impulzivní a netrpělivý. Žil naplno a nerad čekal. Stále spěchal kupředu, jako by věděl, že jeho čas se krátí.
Ideální dvojice
Petr Sepéši, narozený v roce 1960 ve slovenském Brezně, byl sebejistý a ambiciózní, a ne bezdůvodně. Měl ohromné hudební nadání, od dětství zpíval ve sboru, účastnil se hudebních soutěží, učil se hře na klavír, na bicí i na baskytaru a psal vlastní písničky. Přestože v Aši, kam se jeho rodina přestěhovala, nastoupil na střední technickou školu, chtěl se stát profesionálním zpěvákem a dělal pro to všechno. Dál navštěvoval hodiny zpěvu, dokonce na škole založil první kapelu Appendix a na vojně další.
Nedal se odradit neúspěchem a během druhé účasti na festivalu Mladá píseň Jihlava v roce 1983 konečně vybojoval druhé místo, které mu otevřelo dveře do dobového šoubyznysu. Cenu poroty za interpretační výkon tehdy získala sedmnáctiletá Iveta Bartošová, která Petra půvabem, přirozeností i krásným zvonivým hlasem okamžitě zaujala a oslovil ji ke spolupráci.
Hudební průmysl se rozhodl potenciál půvabné plavovlasé dvojice maximálně vytěžit a vznikal jeden společný hit za druhým, jako například Knoflíky lásky a Červenám. Vytvořili dokonalý, i když mírně sourozenecky prkenný pár a krystalický produkt osmdesátých let. Zkrátka krásné talentované děti, jaké by si přál každý rodič.
Opravdu se milovali?
Jejich popularita velkou měrou vycházela i z představy dvou krásných zamilovaných lidí, kteří spolu ladili jako reklama na lásku. Toho využili manažeři, kteří jim dokonce sehnali byt, aby byl obrázek páru úplný a kasy plné. Dohady o jejich citovém vztahu byly tak velké sousto, že z něj bulvár dokázal žít i spoustu let po Petrově smrti. Jak to bylo doopravdy, se veřejnost nejspíš nikdy nedozví a možná v tom neměli jasno ani Iveta s Petrem.
Pohádce o zamilovaném princi a princezně bohužel věřila ve své mladické duševní flexibilitě i sama Iveta, zatímco mnohem zralejší Petr její bezmeznou sedmnáctiletou lásku zdaleka neopětoval ve stejné míře. „Ona ho milovala, Petr nikdy. Měl to tak, jak to chlapi mají. Byl už vyspělý oproti Ivetě a samozřejmě jsou věci, které se stanou...“ vypráví Tomáš Gottlieb. „Ona byla do něj tak zamilovaná, že potom co jsme jim zařídili byt, se spolu vyspali. Ale Iveta si z toho udělala životní příběh, zatímco Petr vůbec ne. Bral to tak, že se to nemělo stát. Že je hloupej, že to udělal.“
Idylka se tedy postupně rozpadá. Ani princezna Diana během slavného zásnubního interview, kde zaznělo osudné „ať už láska znamená cokoli“, se netvářila zaraženěji než Iveta během rozhovoru, kde o ní koktající a viditelně rozpačitý Petr mluvil jako o „sestřičce“.
Film Iveta oživil odvrácenou stranu jejich vztahu. Kdo hrál ve filmu Sepéšiho?
„Sepéši měl jasný cíl uspět,“ říká jeho představitel Vojtěch Vodochodský z filmové série Iveta. „Dobrý zpěvák byl určitě. Iveta byla o kus lepší a myslím, že to Petr věděl,“ shrnuje dramatickou zápletku mezi filmovou dvojicí. Seriál totiž o Ivetě a Petrovi odhaluje i méně ideální realitu této silně idealizované dvojice, Ivetinu naivitu a Petrovu vznětlivost a žárlivost na její talent.
Utajený syn SepéšihoŽe je zpěvákův portrét ve filmu přesný, potvrzuje i Petr Belhocine, nemanželský syn, o němž Petr pravděpodobně vůbec nevěděl: „Otočil jsem se v kině na mámu a ptal se jí, jestli opravdu takovýhle byl. Řekla, že to úplně přesně trefili.“ |
Petr z něho vychází jako rozhněvaný mladý muž, umělec, egoista, který špatně snáší tlak hudebního průmyslu a frustraci si vybíjí na submisivní Ivetě. Jejich vztah je v seriálu toxický a na hony vzdálený okouzlujícímu Petrovi, kterého znala veřejnost. A který si Iveta v mysli vystavila na piedestal, hýčkala a oprašovala až do své vlastní smrti.
Kde a kdy zemřela Iveta Bartošová?
O smrti Petra se Iveta Bartošová dozvěděla doma ve Frenštátu pod Radhoštěm, kde se zotavovala po operaci mandlí. „Když zemřel, najednou pro mě všechno skončilo. Úplně všechno. Nevnímala jsem ani svou vlastní rodinu. Nebylo nic, jen absolutní prázdno. Petr pro mě znamenal celý svět,“ tvrdila Iveta Bartošová. Přestože ji i poté čekala bohatá kariéra a narození syna.
Dalšího pohádkového hrdinu už popová princezna nenašla. Ani protektorský Ladislav Štaidl nebo zdánlivě rytířský Jiří Pomeje na bílém koni, ani zástup chlapců, kteří ji dětinsky adorovali, jí nedali její šťastný konec. Jako bezmocná oběť svých nejistot, alkoholu, léků i bulváru a současně loutka v rukou posledního partnera si vzala život. Symbolicky také na kolejích, kde zemřela její první láska, kterou si uchovala jako ideál.


























