Sportovního ducha herec potřeboval v roce 2001, kdy utrpěl mozkovou mrtvici, po níž částečně ochrnul.
„Sport mě zachránil spíš díky stavu mysli, který vyvolává, než kvůli fyzickému stavu, ve kterém jsem byl. Sport vyžaduje odolnost. Je to jako v boxu: nerad jsem dostával rány, ale když už jsem je dostával, musel jsem držet klapačku a bojovat dál. V tu chvíli to byla ta samá věc,“ upozornil Belmondo.
Kromě boxu se věnoval i fotbalu, ve kterém se zkoušel uplatnit jako brankář. Prý ho do tohoto postavení dostala jeho matka, která trenérovi řekla, že její syn je jedna velká nula, ale ať ho postaví aspoň do brány.
Díky dobré fyzické kondici si během své filmové kariéry mohl většinu kaskadérských kousků dovolit sám, pokud mu v tom tvůrci v příliš rizikových okamžicích už nezabraňovali. Nyní se spekuluje, že by si po dlouhé pauze mohl ve filmu ještě zahrát.
Jean-Paul Belmondo v Los Angeles (1969)
Jeho posledním snímkem byl před třemi lety dokument přibližující jeho úspěšnou filmovou kariéru. Film Belmondo par Belmondo (v české verzi Belmondo o Belmondovi) je postaven na jeho rozhovorech se synem Paulem v místech, kde točil některé své nejslavnější filmy. V hraném filmu před kamerou naposledy objevil v roce 2008 ve snímku Muž a jeho pes.
Za svou kariéru ztvárnil Belmondo přes 80 rolí. Zlomový pro něj byl Godardův snímek U konce s dechem, který z něj udělal kinematografickou ikonu.
Trailer k filmu Belmondo o Belmondovi:
16. dubna 2016 |
