Světoznámý virtuos, uznávaný soudní znalec v oboru smyčcových hudebních nástrojů, organizátor hudebních festivalů a vedoucí jednoho oddělení na Mezinárodní konzervatoři Jaroslav Svěcený už jednou svou 13. komnatu otevřel. Bylo to v době, kdy se po náročném rozvodu zhroutil psychicky i fyzicky. „To už je za mnou. Je to pryč. Koukám dopředu. Chci každý týden užívat. Mám spoustu nápadů, projektů, chci jezdit i na dovolené a to jsem tehdy nejezdil,“ říká dnes.
Pomýšlel jsem na sebevraždu, přiznal houslista Jaroslav Svěcený |
„Změnil jsem spoustu věcí. Jediné, co jsem nezměnil, je workoholismus, který je ve mně zakódovaný. Ten jsem nedokázal zadržet,“ přiznává. Přestal ale ignorovat varovné signály svého těla, což mu před rokem zachránilo život.
„Jel jsem do Švýcarska a když jsem se vracel zpátky, tak se mi zvedl prudce tlak. Přišlo to docela rychle a nečekaně. Seděl jsem v autě vedle kolegy a řekl jsem, že někde v Německu zastavíme. Cítil jsem, že něco není v pořádku. Tak jsem zavolal svému kamarádovi Petrovi Neužilovi,“ popsal.
Ukázalo se, že vysoký tlak je důsledkem koronární aterosklerózy, které se lidově říká kornatění tepen. Krev při této nemoci nemůže tepnou protékat až do srdeční svaloviny a člověku hrozí infarkt myokardu. Svěcený musel podstoupil mnohonásobný bypass, což je chirurgický zákrok, který vytváří novou cestu pro krevní tok kolem zúženého nebo ucpaného úseku tepny.
Operace byla bez komplikací a Svěcený stál po dvou měsících znovu na pódiu. „Bez pódia zatím nemůžu být. I když dělám jiné obory, jiné věci, tak tohle je jistý systém závislosti, který je krásný. Moje koncerty jsou pro nás všechny terapie. Lidé mi tu energii vrací. Z koncertů odjíždím sice fyzicky unavený, ale psychicky je to jako když jsem si pozitivně šlehnul,“ vysvětluje.
Od té doby ale na sebe víc dbá. „Změnil jsem stravu, hodně jsem zhubl. A začal jsem víc spát. Měl jsem problém s tím, že jsem se vracel dlouho z koncertů. Teď už si beru s sebou někoho, kdo mě odveze zpátky, protože to nejstrašnější, co mi bralo síly a zasahovalo do mého zdraví, byly ty dojezdy v půl třetí ráno,“ popisuje.
„Všichni umělci se sejdou v půl druhé v motorestu Melikana, kde si dají kafe, aby dojeli, což je to nejhorší, co můžou udělat. Já jsem takových večerů měl mnoho. Teď už se na otočku nevracím. Buď tam spím, nebo mě někdo veze,“ dodává.
