„Když se válka chýlila ke konci, tak nás táta dva kluky poslal z Prahy do Sobotky, aby nás uchránil. Když válka skončila, všichni se radovali a nám přivezli do Sobotky rakev,“ vzpomíná Jaroslav Suchánek, jehož otec padl na barikádách 8. května 1945 ve věku 31 let.
Jaroslavovi bylo 9 let, když zůstali s matkou a bratrem sami. „Když jsem pak byl na gymnáziu, jel jsem na lyžařský zájezd. Věděl jsem, že je maminka nemocná, ale když jsem se vrátil, byla v nemocnici. Zemřela na rakovinu. Takže jsme zůstali sami s bráchou,“ vzpomíná na náročnou dobu.
Jaroslav Suchánek jako sportovní komentátor (1982)
„Měli jsme nějakého jako otčíma, který na nás dostával nějaké tři stovky jako důchod za padlé a z toho jsme žili. Někdo nám vždy pomohl. Chodili jsme k holiči na oběd, já hrál fotbal za prachy a zkoušel dodělat gymnázium,“ říká Suchánek.
Po gymnáziu zkoušel různé práce a dostal se na fakultu tělesné výchovy a sportu, kde mohl studovat díky stipendiu. Jeho bratr šel na lékařskou fakultu a oběma se dařilo.
Po absolvování se stal Jaroslav Suchánek učitelem tělocviku a ve volném čase se věnoval fotbalu a lidovému tanci. Pozval si ho Státní soubor písní a tanců a přátelé tanečníci mu vzhledem k jeho lásce ke sportu doporučili jít na konkurz na sportovního komentátora v rádiu. Odtud po pár letech dostal nabídku z Československé televize. Dařilo se mu pracovně i v osobním životě.
„Ženu jsem si přivezl ze Sobotky. Chodil jsem tam na piáno a za sedm let jsem se nenaučil skoro nic, ale poznal jsem dceru té paní, co mě učila piáno a nakonec jsem si ji vzal. Nejkrásnější a nejlepší ženská na světě. S ní mám dva kluky - Michala, toho každý zná, a Vladana,“ říká Suchánek.
Michal Suchánek: Když mám pocit bezmoci, že mi svět nerozumí, tak „startuju“ |
Pak ale osud připravil další tvrdou ránu. „Brácha nastoupil jako lékař v Hodoníně a najednou jsem dostal zprávu, že se zabil v autě. Bylo mu 40 let. A to byla pro mě opravdu hodně smutná věc,“ říká sportovní novinář, kterého potom vyhodili z televize, když se rozhodli „nahradit staré tváře připomínající minulý režim.“
„Stýskalo se mi, ale z mládí jsem byl otřískaný a celou dobu, co jsem byl v televizi, jsem dělal i další věci. Napsal jsem čtyři knihy, poznal spoustu lidí nejen ze sportu, takže jsem to skloubil a dělal pořady, kde byli jak sportovci, tak umělci. Byla to nádherná doba,“ vzpomíná Suchánek.
Jaroslav Suchánek s manželkou a Veronikou Žilkovou (2015)
Pak se ovšem dostavily zdravotní problémy a bývalý sportovec přestal chodit. „Zjistili, že mám ucpaný míšní kanál, zborcené tři obratle a špatné ploténky. Operace trvala šest a půl hodiny. Bolesti byly šílené. Sprchoval jsem se v noci třeba tři hodiny studenou vodou, protože na tu bolest nic nezabíralo,“ popsal.
S pomocí rehabilitací i péčí manželky se mu podařilo znovu chodit. Loni ho ale postihla rána největší, když přišel o milovanou ženu, s níž strávil přes šedesát let. „Potkalo mě něco, co se vyléčit nedá. Měl jsem tu nejkrásnější a nejlepší holku ze Sobotky a ona na podzim minulého roku zemřela. Je mi to líto a jsem tu sám,“ říká Suchánek, kterému pomáhají synové a díky společnosti Adra také zdravotní sestry.
