„Moje žena se mnou začala chodit, když jí bylo 15 a půl. Mně bylo 17 a půl. Seznámili jsme se v ochotnickém divadle,“ prozradil Satoranský.
„Hráli jsme nějakou pohádku a o přestávce tam přišly dvě dívky za nějakou kamarádkou a přiběhl ke mně kolega a říká: Hele, kterou bys bral, já tu černou. Tak já že teda tu blond. Jenže já jsem tu blond pak za týden potkal a už jsem se nepustil,“ vzpomíná herec.
Pak jsme spolu chodili čtyři roky, absolvovala se mnou studia na DAMU a poznala, co to povolání obnáší. Ke konci školy jsme se vzali a byli jsme spolu skoro 59 let. Bohužel víc nám osud nepřál,“ řekl Satoranský s pohnutím v hlase o odchodu manželky v roce 2020.
Musel se potom naučit o sebe postarat. „Musím vařit. Na Googlu si najdu recept a pak podle toho vařím. Dá se to jíst, ale musím to někdy jíst tři dny,“ popisuje.
„Když se mi něco podaří uvařit, vyfotografuju to, pošlu to dceři, ona mě pochválí a já jsem šťastnej,“ říká herec, kterého kromě divadelních rolí a dabingu proslavila i role Kuby ve slavných Krkonošských pohádkách.
Trautenberk, Anče, Kuba, hajnej. Krkonošské pohádky slaví padesátiny |
Populární dětský seriál oslavil letos padesátiny a Satoranský na jeho natáčení vzpomíná s láskou, i když to bylo velice náročné. „První díly jsme točili asi měsíc jenom v noci. Oni nás nemohli dát jinak dohromady. I když jsme byli z jednoho divadla. Pan Prachař, pan Řehoř, Hanička a já. Jediný František Peterka byl z Liberce. Nemohli nás dostat dohromady, jedině v noci,“ vysvětlil Satoranský.
„Po představení na nás čekalo auto, odvezli nás na Barrandov, do rána se točilo a od 10 zase byla v divadle zkouška. Takový koloběh celý měsíc. Byli jsme unavení,“ popisuje herec.
„Když se přestavoval záběr, to chvíli trvalo, tak honem do té chaloupky někam do kouta zalehnout, abychom si odpočinuli. Postel měl zabranou pan Prachař, tam jsme nesměli. Ale odpočívali jsme takhle improvizovaně. Stálo to za to, myslím, že ty pohádky dopadly dobře a odchovaly řadu generací,“ dodává Jaroslav Satoranský.