Tomáš Hruška o bratrovi a dokumentu
KDY JSEM BRÁCHU ZAPŘEL
Na Nově, kde pracuju, jsem o autorovi scénáře k Hojerovi dlouho mlžil. Nechtěl jsem vypadat, že se ho snažím protlačit. Až když byly na světě první dva scénáře a v televizi řekli, že jsou skvělé, šel jsem s pravdou ven. Odjakživa jsem věděl, že brácha je skvělý scenárista. Stejně tak jsem věděl, že náš kamarád Lukáš Mráček je skvělý producent.
Tomáš Hruška Tomáš Hruška a jeho bratr Jaroslav Na začátku března oba bratři v pražském Rudolfinu převzali Českého lva za seriál Metoda Markovič: Hojer. Na jeho vzniku se Tomáš podílel z pozice dramaturga a kreativního producenta televize Nova, Jaroslav v roli scenáristy. Mladší ze sourozenců vystudoval FAMU, mimo jiné se živil i jako režisér reklamních spotů a videoklipů. |
NAŠE FILMOVÉ ZAČÁTKY
Kdysi jsme s Jaroslavem i Lukášem Mráčkem natáčeli amatérské filmy. Snažili jsme se udělat z našeho koníčku práci. Prorazit však není jednoduché. Až s Hojerem se naskytla příležitost, při které do sebe všechno zaklaplo. Já jsem zároveň fungoval jako dramaturg a pozice kreativního producenta mi dopřála autorskou volnost, takže jsme to s kluky mohli natočit podle svého.
PROČ CHYSTÁME DOKUMENT
Nova a především Voyo, tedy dnes už Oneplay, se dokumentární tvorbě hodně otevřely, což je super. Na dokumentu o panu Markovičovi se intenzivně pracuje. Díky možnosti spolupracovat s ním, s jeho blízkými i lidmi od policie jsme si uvědomili, jak byl inspirativní. Hodně nás mrzí, že minisérii o Hojerovi už neviděl. Jeho paní s námi byla na Lvech, a to až do dvou ráno.
KOLIK TOHO MÁME V ŠUPLÍKU
Spoustu. Napsali jsme několik věcí, které nevycházejí ze skutečných událostí. Například ryze komediální mystery seriál. Ovšem je pravda, že větší šanci mají právě příběhy podle skutečnosti. I v tomhle chceme dělat další projekty.
(Jaroslav: Zkusíme v naší historii najít inspirativní příběhy.)
KDO JE KOMU PODOBNÝ
Já Jaroslavovi a Jaroslav mně. No opravdu. Podívejte se na mě a odmyslete si vlasy. Vizuálně jsme hodně rozdílní jen na rychlý první pohled. Dokonce máme stejný hlas.
V ČEM SE LIŠÍME
Já jsem extrovert, Jaroslav introvert. To je největší rozdíl.
CO DĚLÁM VE VOLNU
Se dvěma malými dětmi je o vyplnění času postaráno. Věnuju se i muzice, hraju na piano a kytaru. S kamarády máme kapelu, ale nestíhám moc hrát.
VÝVOJ TELEVIZNÍ TVORBY
Kdyby mi před lety někdo řekl, že Hojera udělá Nova a že tvůrci dostanou tak velkou svobodu, nevěřil bych. Televize úplně změnila optiku. Trh je jiný a divák chce kvalitu. Zároveň si lidi zvykli na kvalitní minisérie. Když jsem byl na FAMU, jediný spolužák si troufl tvrdit, že chce dělat seriály. A my ostatní jsme se mu smáli.
Jaroslav Hruška o seriálu a bratrovi
ODKUD ZNÁM HOJERA
Jako děti jsme žili v Košířích. Hojer spáchal poslední vraždu v podstatě v sousední čtvrti, v Motole. Navíc přes ulici bydlel jeho nevlastní otec, ke kterému chodil „Láďa“ v neděli na oběd. Lidi rodinu znali a o Hojerově zatčení a vraždách se hodně mluvilo.
JAK DLOUHO PŘÍBĚH ZRÁL
Když počítám úplně první úvahy, pak dvacet let. Neumím si vysvětlit, proč to někdo nezpracoval dřív.
(Tomáš: Téma už viselo ve vzduchu. Když jsem projekt představoval producentu Michalu Reitlerovi, řekl mi, že má další takový. Jeho nevýhodou bylo, že tvůrci nekontaktovali pana Markoviče.)
Jaroslav Hruška Za minisérii o sadistickém vrahu Hojerovi, což byl jeho scenáristický debut, získal vedle Českého lva taky Cenu české filmové kritiky. Případům kriminalistiky Jiřího Markoviče se věnuje dál. Teď už se natáčí seriál o spartakiádním vrahovi Jiřím Strakovi. V přípravě je i dokument o práci a životě legendárního policejního vyšetřovatele. |
DALŠÍ MARKOVIČOVY PŘÍPADY
Po Hojerovi jsem napsal minisérii o spartakiádním vrahovi Jiřím Strakovi, která se dotočí v červnu. Ve štábu se změnil jenom režisér a střihači. Celkem plánuju čtyři série. O čem budou další dvě, nechci prozrazovat vyjma toho, že jejich prostřednictvím nebudu mapovat jen práci Jiřího Markoviče, ale obecně tehdejší fungování policie.
MOJE PSACÍ RITUÁLY
Píšu jen v čase, kdy cítím, že bych psát měl. Nejsem pravidelný psavec, který by k počítači sedl třeba každé ráno v osm. Nechávám tomu volný průběh, čekám na impulz.
ČÍM JSEM SE ŽIVIL DŘÍV
Byť jsem se viděl u filmu, jako scenárista jsem prorazil docela pozdě. Předtím jsem pracoval jako obchodník v námořní dopravě, což obnášelo čilou spolupráci a jednání s lidmi. Umět komunikovat mi teď dost pomáhá. Ve filmové branži vám to kolikrát může poskytnou i konkurenční výhodu.
JAK MI TOMÁŠ MLUVÍ DO PRÁCE
Jako kreativní producent má určité pravomoce, ale takhle to mezi námi nefunguje. I kdyby tuhle funkci neměl, byl by vždycky první, komu dám scénář přečíst. U Hojera má výraznou stopu, ale já jeho připomínky jako připomínky ani nevnímám. Beru ho v podstatě jako spoluautora.
KDY JSME SI NEROZUMĚLI
Takové období snad nebylo. Samozřejmě, když mi bylo patnáct a Tomášovi deset, občas jsem ho bral jako kouli na noze, ale většinou jsme byli parťáci. Už jako dítě ho pohltily filmy, to nás spojovalo. Pořád jsme si o nich povídali. Líbily se nám stejné věci.
(Tomáš: Já byl ohromný cinefil. Pořád jsem chodil do videopůjčovny.)
Asi budu mluvit za oba, když řeknu, že jsme si hodně blízcí.
NÁHODA S NAROZENINAMI
Je to opravdu hodně zvláštní. Narodil jsem se ve stejný den jako Bedřich Engels a brácha jako Karl Marx.
13. března 2024 |
