Uvádíte na trh výrobky s neškodným konopím. Předcházela tomu vaše bolest, s níž jste díky konopí zabojoval. Proč jste se nyní rozhodl sdílet tuto pomoc s druhými?
Abych to vysvětlil. Ten produkt používám poslední dva roky, ale předtím ne. Ovšem bolest jsem cítil během mojí kariéry dennodenně. Extrémně jsem trénoval a neměl s tím problém. Ale tělo se ozve a jeho řeč je jasná. Buď máš radost, to znamená, že je všechno dobré. Anebo tělu něco vadí a nechce, abys v tom dál pokračoval. A to je ta negativní řeč těla, to je bolest. Víš, že musíš, v té době jsi ale neměl moc možností, jak umlčet bolest, takže jsi používal studenou sprchu, prášky proti bolesti. Ale to si nemyslím, že je ideální. Tady to je daleko lepší, nebo aspoň to funguje pro mě.
Jak moc disciplinovaně se stravujete, když máte volnější režim?
Problém! Mám s tím absolutní problém. Miluju jídlo, nezdravé jídlo. Když ti je dvacet, dvacet pět let, jsi v top formě, metabolismus je skvělý a rychlý, tak se dá spoustě chybným věcem utéct tím, že metabolismus nebo tělo to vyřeší za tebe. Ve starším věku už je to problém. Takže, jakmile skončí hokejová sezona, přestanu trénovat, jak jsem byl zvyklý během sezony, tak se začínám zveličovat. Minimálně už mám teď pět, šest kilo navíc. Je to teprve měsíc. Ale je to tím, že miluju jídlo a sladké.
Co říkáte na současné nové talenty hokeje? Češi teď byli bronzoví.
Čekali jsme deset let na nějakou medaili, aby se nám to povedlo. Myslím si, že to je správné, krok dopředu. Důležitý krok z různých důvodů. Abychom přivedli víc dětí do hokeje, aby začaly sportovat po covidové době. Spousta dětí nemá takový pohyb, jako měla dřív a jakýkoliv sportovní úspěch je donutí, aby začaly víc sportovat.
Označují vás za legendu. Je to pro vás pocta nebo jenom připomínka věku?
Říkají legenda a samozřejmě to znamená, že už to máš za sebou, že to, co předvádíš na ledě už není ono. Ale jsi ta legenda. Takže to beru spíš tak, že tím slovem legenda lidi omlouvají moje výkony. To znamená: On byl dobrej. (smích)
Jak byste ve zkratce popsal devadesátky, kdy jste odešel do USA?
Devadesátky. Ohromná svoboda ve všem. Vždycky jsem si myslel, že pro lidi je to nejdůležitější být svobodný, mít svobodu rozhodování a jakékoliv svobody. Pro nás to bylo dvojnásobně. Rok 1989, najednou se otevřely hranice, ty jsi mohl jet, kam chceš. Rozhodl ses, jak chceš. Nemusel jsi poslouchat nebo se řídit nějakou direkcí, která byla předem určená. Takže mně to otevřelo dveře do zahraničí a kamkoliv. Výhled, věci, které jsem nikdy předtím ani neviděl. Takže to jsou ty moje první roky v devadesátkách. Samozřejmě jsem odešel hrát v devadesátkách do Ameriky, zažil jsem nový svět, nový hokej. Všechno úplně nový a náročnější.
Které z produktů vám dodají nejvíce energie?
Tak nejvíc energie dodá pre-workout. Já jsem milovník nejenom sladkýho, ale i kafe. Takže jsou dny, kdy vypiju třeba osm, deset kafí. Ale někdy už si tělo taky říká ne, nebo mi to ani moc nechutná. Ale miluju to. Takže ten kofein stoprocentně nahradí před zápasem, já tomu říkám nakopávač. Ono to je pre-workout, ale on to je takový nakopávač. Hned tě to nakopne a můžeš podávat nejlepší výkony. Je to všechno legální, přírodní.
Když odbočíme teď zpět k tomu nezdravému, musí Dominika umět připravovat i ty pověstné řízky?
Já řízky miluju. Ono taky záleží, jak je děláš. Pokud je děláš na omastku a smažené, tak ty mám nejradši od mámy. Dřív to nikdo neřešil, tak jak se to řeší teď. Takže ono je připravit jídlo a jídlo. Může to být stejné jídlo, ale připravíš ho úplně jinak a zdravěji. A tady v tom je Dominika dobrá, ono ji to zajímalo, vždycky to řešila. Já zase nejsem ten, který by to vyžadoval. Prostě radši někdy zahřeším, ale dám přednost chuti.
Když se kouknete na své staré fotky ze začátku devadesátek, co zpětně říkáte na svůj účes? Protože on je teď hitem v popkultuře.
Jasně. Všechno se vrací. Možná bych měl vyndat i věci, které jsem nosil v těch devadesátkách. Jestli jsem to nevyhodil. Určitě něco budu mít, jestli ne tady, tak v Americe. Je to úsměvné, když se člověk podívá na ty fotky, ale v té době to prostě nosili všichni. Já miloval muziku. Neměli jsme možnost poslouchat cizí muziku, heavymetalový skupiny v devadesátkách. Najednou byli Bon Jovi, Guns N’ Roses, Aerosmith, Metallica,... To byly skupiny, které jsem miloval a najednou jsem měl možnost chodit na jejich koncerty. Takže když jsem měl příležitost, nevynechal jsem žádný koncert. Chodil jsem na koncerty rockových skupin, no tak ty měly svůj sestřih v té době – dlouhé vlasy. A to si myslím, že byl jeden z těch hlavních důvodů, proč jsem je měl taky. Protože jsem miloval tady ty skupiny a všichni zpěváci nebo členové nosili podobný styl.
Mimo ten metal vás pak uchvátily i zpěvačky Sandra, Sabrina, Samantha Fox. Ale to něčím jiným asi...
To mě uchvátilo o něco dřív. Ale to bylo o něčem jiném.