CO SPOLU NEJRADĚJI PODNIKÁME
Jana: Samozřejmě jsou to návštěvy divadel a potom nákupy. To nás hodně spojuje. (smích) A potom také pobyt na chalupě nebo společné dovolené. Je toho hodně. Nejraději spolu podnikáme úplně všechno.
Azaria: Jak už babička řekla, baví mě s ní chodit na nákupy a moc ráda ji doprovázím na natáčení. Pomalu okukuju její profesi, kdybych ji jednou třeba chtěla následovat...
KDY V TOBĚ VIDÍM SEBE
Jana: Azarka se hodně ráda a dlouho šlechtí. A podezřele dlouho tráví čas v koupelně. To mi něco připomíná!
Azaria: Rodiče říkají, že jsme si podobné fyzicky. Ale to tam já zatím moc nevidím. Jinak naprosto souhlasím s tím, co řekla babička.
NEŘEST, KTEROU TAKTNĚ PŘECHÁZÍM
Jana: Asi je na můj vkus pomalejší a málo rozhodná, ale to se ještě určitě s věkem změní.
Azaria: Je hodně impulzivní!
KDY JSEM SE O TEBE NEJVÍC BÁLA
Jana: Když žili celá rodina coby humanitární pracovníci v Pákistánu, to jsem hodně prožívala. Jsem moc ráda, že je mám už nablízku.
Azaria: Naštěstí jsem dosud neměla moc příležitost se o babičku bát. Tohle bych zažívat nechtěla.
JAK ZVLÁDÁM TVŮJ RODNÝ JAZYK
Jana: Moje angličtina je taková turistická. Domluvím se, ale na nějaké hluboké rozhovory to není. S vnučkami mluvím česky, ale s jejich maminkou už je to náročnější. Mám totiž takovou neřest - jsem málo důsledná. Vždycky si domluvím lekce s lektorem, ale pak jsem nenápadně ráda, že mi do toho přijde práce a já si nemusím dokazovat, jak mi ta angličtina nejde.
Azaria: Upřímně čeština mi moc nejde, je hodně těžká, takže často dělám chyby. Navíc teď chodím na anglickou školu, takže se ke konverzacím v češtině dostanu čím dál míň.
KDY JSME SE SPOLU NAPOSLEDY HODNĚ NASMÁLY
Jana: Asi na dovolené v Turecku, když jsme si spolu před spaním v posteli četly komentáře na mou osobu na sociálních sítích.
Azaria: Jak říká babička, při tomhle se vždycky nejvíc pobavíme!
NAŠE POSLEDNÍ HÁDKA
Jana: Zrovna včera jsem se rozzlobila, protože jsem po ranní talkshow v rádiu spěchala do Thermalu, abych stihla filmovou projekci, a oni zaspali! V takových chvílích přestávám mluvit nebo se zle koukám. (smích)
Azaria: Tak tohle je pravda. Měli jsme s dědou strach, že bude naštvaná a stalo se. A pak jsme se taky dohadovaly ohledně kabelky, kterou jsem si chtěla vzít při úvodním ceremoniálu na červený koberec.
JAK SI ROZUMÍME VE VNÍMÁNÍ MÓDY
Jana: Pochopitelně je tu generační rozdíl. Když chci holkám něco koupit, tak mi to často zatrhnou se slovy: Babi, ty jsi úplně mimo, to už se nenosí! Ale myslím, že takový ten základní cit pro eleganci máme podobný.
Azaria: Mně se babičky vkus moc líbí a někdy se na mě dokonce obrátí, abych jí její volbu schválila, což mě vždycky potěší.
MY A PROFESE HEREČKY
Jana: Cítím, že vnučky moje profese baví a fandí mi. Azaria mě často doprovází do divadla nebo na natáčení a vidím, jak ji zákulisí tohoto dění hodně zajímá. Můj syn, tedy její otec, ten humbuk okolo mě moc rád nemá. Ale tohle po něm jeho dcera asi nezdědila.
Azaria: Moc ráda babičku sleduji v jejích rolích a musím říct, že jsem na ni hrdá. Ale když už mluvíme o tátovi, musím prozradit, že když se občas ucházím o nějaký casting a posílám přes mobil svou nahrávku, poradí mi.
NÁŠ SPOLEČNÝ SEN
Jana: Když sníme, tak o malém ostrůvku, kde spolu žijeme v klidu a harmonii.
Azaria: Přesně tak. Až jednou vydělám spoustu peněz, koupím nám ostrov někde v Karibiku!
CO NÁS ROZDĚLUJE
Jana: Nic zásadního, ale vnímám, že to jednou bude kulturní rozdíl. Azarka je víc Angličanka než Češka, narozdíl od její sestry Evelyn, která je i jiná naturelem - například hraje fotbal! Azaria se věnuje tanci na šálách, hraje na harfu. To jsou dva rozdílné světy.
Azaria: No přece ta kabelka! (smích)
MŮJ VZKAZ PRO TEBE
Jana: Přeji ti, ať jsi v životě šťastná a spokojená. Ať se ti splní všechna přání a věř, že v nás budeš mít vždycky oporu.
Azaria: Nepřestávej hrát babičko, miluji tě!






















