Příští rok vás čeká významné životní jubileum a vy jste si prý v mládí už na to období připravila vlastní plán.
Přesně tak! Když mi bylo tak dvacet, představovala jsem si podzim svého života například na dýcháncích v kavárně Slávia, kam budu s kamarádkami chodit na kávu a dortíčky, ale taky třeba budu štrykovat šály. Možná jsem se trochu nechala ovlivnit babičkou Boženy Němcové, ale té bylo padesát – a jak vypadala! No pravda, trošku jsem se od své vize odklonila. (smích)
Všechno je jinak, jak to tedy bude?
Tu číslovku, která se na mě chystá příští rok, se dokonce stydím vyslovit, ale já ji hodlám hravě přeskočit, protože považte – občanku mám vystavenou do svých 110 let, čili do roku 2058! (smích) Musím přiznat, že mě to na úřadě hodně pobavilo, když jsem si nový doklad šla vyzvednout a tohle jsem tam viděla černé na bílém. Říkala jsem paní za přepážkou: „To jste se snad spletli?!“ Načež mi bylo odpovězeno: „No paní Švandová, u vás člověk nikdy neví!“ Takže mám vlastně před sebou takový úkol, abych se tohoto věku dožila, a třeba i nové občanky. Na své dlouhověkosti zodpovědně pracuji, užívám patřičné přípravky, které všechno tohle podporují a jsem v očekávání, co se bude dít (smích).
Fungující manželství? Chce to hlavně toleranci a humor, říká Jana Švandová |
Každopádně žádnou babičku v šátku ve vašem případě čekat nemůžeme, naopak jste dáma, která určuje módní trendy a září zde v Karlových Varech na festivalovém červeném koberci.
Módu miluji a je pravda, že každoročně spolupracuji s nějakým výtvarníkem, který mne sem do Karlových Varů oblékne. Letos to byla Anamé a myslím, že se jí to moc povedlo. Je to ale menší paradox, každoročně si totiž říkám, že jsem tu naposled. Ten shon je pro mne totiž čím dál větší stres. Ale za ten rok na to vždycky nějak zapomenu a převáží dobrý pocit z toho, že mohu být stále ještě součástí a ukázat, že žena v mém věku se dokáže projít po červeném koberci ve vysokých podpatcích a dokonce ještě obléknout šněrovačku.
Ta vám prý mimochodem připravila vtipnou příhodu...
Byl s ní velký problém. Neměla jsem nikoho, kdo by mi ji pak na hotelovém pokoji svlékl, takže se toho ujal můj manžel. Moc mu to nešlo, tak mu říkám :„Ve dvaceti by to bylo – šup, raz dva – a bylo by to dole, viď? Dnes ti to trvá půl hodiny.“
Jak jste vnímala svůj hollywoodský protějšek Dustina Hoffmanna?
No je to krásný charismatický muž s velkým šarmem. Sledovala jsem ho zpovzdálí, byl kolem něho pěkný cvrkot. Můj velký oblíbenec je ovšem Jack Nicholson. Doufám, že se ještě dožiju toho, že se podaří ho pro karlovarský filmový festival získat. Nedávno jsem ho v nějakém záznamu z fashion weeku viděla, jak si kráčí po mole Prady mezi róbami jen tak v županu a pantoflích s cigárem v puse s takovým šarmem, že jsem úplně odpadla. On je pro mne symbolem rebela. A to já miluju – lidi s fantazií, jiskrou a zvláštní odvahou či drzostí.
Léto budete trávit na chalupě, rýsuje se i něco pracovního?
Krásná role mne čeká v novém filmu Jiřího Vejdělka, na což se moc těším. Jsem hodně vděčná, že na mě režiséři stále myslí i přes to, kolik mi je. Těším se i na divadelní pódium, hraju celkem ve čtyřech divadlech s tím, že moje domovská scéna je stále Divadlo Bez zábradlí a musím říct, že si to všechno moc užívám. Mám prostě skvělou práci, muže, rodinu, jsem zdravá, co víc si přát? Život je fajn!
