„Moderní pohádky moc neznám, já znám ty klasické. Když vidím Šmouly, tak ty ještě poznávám, ale některé postavičky mi už nic neříkají, takže se ptám dětí a ony mi vysvětlí, kdo je kdo,“ přiznala. Do Wonderlandu, plného světelných atrakcí, vzala vnoučata Orrena a Evelínu, svého syna i jeho manželku.
„Pro mě v dětství byla nejvíc chodící panenka. Byla jsem jedna z prvních, která ji měla. Ta pro mě byla nej, nej, nej nej. A pak jsem od mládí sledovala Pyšnou princeznu a Zlatovlásku, takže jsem vyrostla na klasice,“ zavzpomínala.
Jana Švandová s vnoučaty (25. září 2025)
Od oblíbeného plyšového medvídka, se kterým si v dětství hrála, se dokonce nikdy neodloučila, a tak ho mohla podědit její první vnučka Azaria. „Už je chudáček celý odrbaný, ale pořád ještě drží,“ usmívá se herečka.
Pětiletý Orren má rád pohádkové postavičky, ale vnučky už raději dostávají k Vánocům nebo narozeninám věci technického rázu. A nejstarší vnuk, kterého do rodiny přivedl její manžel Pavel Satorie, už má úplně jiné zájmy, protože je mu osmnáct. Je zapálený sportovec, hraje fotbal. Tomu se věnuje i Evelína. Hraje za Duklu, což bylo zjevné na první pohled, když na hlavě měla čepici s velkým nápisem. Geny zapracovaly, protože její pradědeček Hubert Topinka, otec exmanžela Jany Švandové, byl lékařem Dukly. Evelínina starší sestra Azaria by zase chtěla být po babičce herečkou.
„Mám velkou rodinu a jsem za to moc ráda. Jsem ze tří sester, ale sama mám jenom syna, ale ten mi dal tři vnoučata, za což jsem mu vděčná,“ říká upřímně Švandová.
Jana Švandová a její vnučka Azaria Topinková
S vnoučaty bývá, jak jí čas dovolí. „Když to jde, vyzvedávám malého ze školky nebo si děti beru v létě na chalupu,“ vypráví. Ani tři děti na ni nejsou moc. „Holky už jsou velké a Orren taky není žádné miminko,“ vysvětluje.
Coby herečka si na nedostatek rolí ani teď ve vyšším věku nemůže stěžovat. Chybí ale mezi nimi nějaká pohádková bytost. Hrála jenom zlou sestru v divadelním muzikálu Popelka, na který ale nemá právě veselé vzpomínky, protože producent jí stejně jako dalším jejím kolegům zůstal část honorářů dlužen.
„Princezny jsem ale v televizi nikdy nehrála, což je zvláštní. Asi jsem se hodila spíš na jiné role. Nebyla jsem takový ten křehký princeznovský typ. No a teď mě to kvůli vnoučatům trochu mrzí, mohla jsem jim to ukázat. Ale zase mě vidí v něčem jiném,“ říká smířeně. „A možná mě potkají ještě nějaké ježibaby.“
V současné době se objevuje na obrazovkách Novy v seriálu Bratři a sestry, kterému jeho tvůrci přezdívají genetická detektivka. „Točíme do března, byla připravená další série, ale ta se zatím odkládá,“ vyvrací spekulace, že natáčení už skončilo.
„Já tam hraju babičku Báry Černé a mám syny, které hraje Roman Zach a Honza Zadražil. Moc mě to baví, ty příběhy jsou strašně silné. Proto jsem taky do toho šla. A ta moje postava je zase úplně jiná babička a tchyně, než jsem hrála doteď. Je hodně moderní.“
Sama taky dělá, co může, aby byla „v obraze“. „Snažím se držet krok. Když člověk chce v tomhle světě fungovat, musí se seznamovat i s moderními technologiemi,“ dodává.
Jan Grundman, Jana Švandová a Veronika Žilková v seriálu Bratři a sestry (2025)
Seriál, ve kterém protagonisté zjišťují, že mají víc sourozenců a příbuzenských vazeb, než si mysleli, byl pro tvůrce i herce inspirací, aby si nechali udělat genetický test a zjistili tak, jak jsou na tom oni sami. Jana Švandová pátrala po svých předcích už předtím.
„Naše rodinné větve sahají hodně daleko, tak jsem si to nechala zjistit a došla jsem až do sedmnáctého století. Hlavně jsem chtěla vědět, jak je to s tou mojí židovskou rodinou. Protože moje babička byla Židovka a maminka z poloviny taky. Takže já jsem z jedné čtvrtiny Němka, z druhé Slovenka a ta třetí čtvrtina ve mně je Židovka, i když to zní neuvěřitelně,“ odkrývá pozadí svého původu. „Nebyli čistí Židé, tak za války problémy neměli.“
„Maminka, která žila ve Vrchlabí a uměla německy, měla spíš starosti po válce a mě dodneška mrzí, že nás děti nenaučila německy. Jenomže tenkrát mluvit německy nemohla, to by ji ukamenovali,“ vzpomíná herečka na hrůzné období německé okupace i těžká léta po ní.
