„Naše babička hrávala ochotnické divadlo, ale my jsme ji s Janičkou na jevišti nikdy neviděly, věnovala se tomu v mládí. Ale fandila nám, a když jsem začala tancovat a sestra hrát, chodila na naše představení,“ vypráví Kateřina Stryková, bývalá tanečnice proslulého souboru UNO.
Dnes se věnuje józe, dává soukromé lekce a připravuje budoucí konzervatoristy na přijímací zkoušky. A do toho samozřejmě sleduje vše, čím prochází v soukromém i profesním životě její sestra Jana. Nemohla tudíž chybět na premiéře inscenace Soukromé životy v Divadle Bez zábradlí, ve které Jana Stryková hrála po boku Jiřího Hány, Miloslava Tichého a Anežky Saicové.
Přišla společně s maminkou, která bývala inspicientkou. Šarmantní dáma, menší postavy je dcerám oporou a Janě dokonce pomáhala zvládnout roli Amandy. „Ona měla scénář, já měla scénář a po telefonu mi nahazovala text. Ale i s Jirkou jsme si hodně volali a tímhle způsobem se ho učili,“ prozrazuje herečka.
„Náš tatínek byl zapálený sportovec, vedle své práce trénoval fotbalisty, tak nás vedl tímto směrem. Ale já odjakživa chtěla tančit a sestra byla zase od malička mimořádně verbálně schopná. Už jako malé dítě uměla nazpaměť všechny scénky Šimka a Grossmanna a bavila tím okolí. Sice tomu, co říká, vůbec nerozuměla, ale uměla to i s tou dikcí a intonací. Takže bylo vidět, že nejspíš půjde tímto směrem.…,“ prozrazuje Kateřina.
„Naše maminka ale tvrdí, že se inspirovala mnou, když jsem začala tančit v UNO a odešla do Prahy. Předtím dělala stejně jako já gympl a myslím, že byla jeden semestr i na právech, než šla na DAMU. A vždycky byla velká čtenářka a umí jazyky. Mluví výborně anglicky a německy,“ dodává s obdivem.
Sama se věnovala vrcholově moderní gymnastice. Dokonce byla v reprezentaci a na mistrovství Evropy juniorů se umístila na devatenáctém místě. Ale její srdce toužilo po tanci. Jenomže... „Táta byl pro sport, ale pro umění ne. I když maminka pracovala v divadle, moc to nepodporoval, nechtěl, abychom šly touto cestou. Takže když mě vybrali v deseti letech na konzervatoř, řekl, že nikam nepůjdu, že budeme sportovat. Takže jsem dál dělala gymnastiku,“ vzpomíná Kateřina.
„Ale když pak byl o pár let později vypsán konkurz do taneční skupiny UNO, tak strašně jsem se ho chtěla zúčastnit, že mě maminka posadila na autobus a bylo rozhodnuto. Udělala jsem ho a utekla k tanci, protože to prostě bylo nezadržitelné,“ vzpomíná na začátek své kariéry. Do souboru, v němž začala vystupovat od svých šestnácti let, ji přijímal Richard Hes, pozdější spolutvůrce muzikálu Dracula, a Dana Gregorová.
Přesto, že opustila rodné hnízdo ještě coby dítě, za většího dobrodruha považuje svoji sestru. „Janička sama s batohem na zádech procestovala celou Izrael, i brigádu si tam našla. Taky byla v Kambodži a na dalších místech,“ vypráví.
Coby starší sestra se musela v dětství o Janu starat, ale jejich vztah to prý nenarušilo. „Máme se rády. Sice se tak často nevídáme, protože Jana žije s rodinou v Krkonoších, ale jezdíme tam za ní na Vánoce, Velikonoce a oslavy narozenin. Tyhle svátky trávíme společně. A zároveň se mnou jezdí cvičit jógu do Chorvatska,“ říká Kateřina.
Časy, kdy seděla v hledišti a trnula, aby vše dobře dopadlo, má už za sebou. „Když Janička začínala hrát, byla jsem šíleně nervózní, úplně paralyzovaná, ale teď už to beru přirozeně. Pro mě je fantastická herečka, takže si to v hledišti užívám,“ říká.
V inscenaci Soukromé životy hraje Jana Stryková společně s Jiřím Hánou rozvedený pár, který se po letech nečekaně potkává a opět v sobě nachází zalíbení. Přitom jsou každý už zadaný. „Textu je tam opravdu hodně, ale je to dobře napsané, takže i když mi to do hlavy moc nelezlo, byla radost se jím zabývat. Ten autor to napsal chytře, a to mě vždycky baví,“ říká Jana, která se text učí nejlépe za chůze.
Občas jí místo maminky vypomůže partner Matěj Matuška (vnuk zpěváka Waldemara Matušky), s nímž má dvanáctiletého syna. „Bohužel měl moc práce, protože dokončuje jako zvukař velký projekt,“ vypráví. V minulosti mimo jiné pracoval na seriálech Most!, Okresní přebor i Dobré ráno, Brno!
Manželé nejsou a jestli jednou budou, je otázkou, na kterou zatím herečka nezná odpověď. Stejně jako na to, jestli je dobré vracet se k bývalému partnerovi a lepit rozbitý vztah. „Obecnou radu dát nemůžu, protože je to velmi složitá otázka. Ale v té naší hře se oba protagonisté rozhodují také, jakými by chtěli být lidmi. Sice si po rozvodu najdou protějšky, se kterými se cítí bezpečněji a sami se pak chovají líp, ale na druhé straně se v novém vztahu nudí. A co je lepší? Nejlepší je láska,“ dodává.
Hned další den po premiéře jela namlouvat audioknihu Pozor! Pohov!. „Je to moc krásná, vtipně napsaná knížka, kterou by si měl přečíst každý, kdo plánuje rodinu, nebo ji už má. Je o mateřství, o tom, co všechno žena prožívá, když se jí narodí miminko. Tu nekončící lásku, pochybnosti, únavu i všechny problémy v partnerství, které jsou s tím spojené,“ přibližuje děj.
Kateřina má děti odrostlé. Jedenadvacetiletý Matěj studuje medicínu a bezmála devatenáctiletá Johanka chce jít na stejnou školu. „Z tátovy strany lékaři v rodině jsou, ale Matěj s nadsázkou tvrdí, že ho k medicíně inspirovalo dětství. Že jsou s Johankou rádi, že ho v mojí péči vůbec přežili,“ směje se.
„My totiž k lékařům moc nechodíme, jsme trošku drsňáci. Můj táta všechno léčil priessnitzem. Nepovažoval za nutné se nemocemi moc zaobírat. Když si Janička zlomila ruku, uběhl týden, než se šlo k doktorovi. Tatínek byl toho názoru, že se to rozcvičí. Že jí na to dá studený obklad a ono to přejde. Všechno se léčilo priessnitzem a my jedeme stejný model,“ usmívá se.
V kondici se udržuje sportem a jak ona, tak Jana si hlídají stravu. Obě tudíž mají postavy, které jim můžou i mladší ženy závidět.























