Na Česko-Slovenském plesu v Obecním domě jste na sebe strhla velkou pozornost. Dala jste si záležet na přípravách?
Jako vždy. Přípravy u mě nejsou až tak dlouhé, protože stále dávám přednost autenticitě a dokonalému stylu, ale snažím se, abych byla zároveň vždycky přirozená. To znamená, že u mě není moc co dělat s make-upem a vlasy.
Kdybychom to popsali konkrétně, od jaké návrhářky jste měla večerní róbu?
To vám prozradím – od Martiny Pipkové Loudové. Daly jsme si spolu rande přes telefon, přes WhatsApp, a ona mi navrhla tyto šaty. Já jsem možná původně chtěla něco jiného, nebo jsem si tedy představovala něco jiného, ale ona mě nakonec přesvědčila. Říkala: „Vy musíte přijít jako královna, v královské modré“. Musím říct, že jsem nakonec mile překvapená, protože k mojí barvě vlasů a k pleti mi tato barva velice sedne.
Jana Nagyová v seriálu Arabela (1980)
Své slavné roli jste skutečně byla na plese velice podobná. Dokonce máte na ruce i výrazný „Arabelin“ prsten.
Prsten je součástí dnešního outfitu, nebyl to můj nápad. Ale přece jen, královna musí nosit i šperky. Ty byly zapůjčené od šperkaře Michala Kadaníka.
Když jde Arabela na ples, kdo jí dělá garde?
Manžel.
Musíte pro něj tlumočit do němčiny?
Podle toho, s kým sedíme. Pokud s někým, kdo mluví německy nebo anglicky, nemusím dělat překladatelku. A někdy tolik tancujeme, že nemusím mluvit ani překládat.
Móda z plesu: Božská Lašková, okouzlující Sandeva, sexy miss i Arabela v modré |
Když na to přijde a jdete se někam společně projít a někdo vás pozná, jak na to váš manžel reaguje?
To byste se museli zeptat jeho. On je už na to zvyklý. Samozřejmě doma v Německu se mi to nestane, jen v Čechách a na Slovensku. Myslím, že manžel, který je velký introvert, už se nad tím jen tak pousmívá. Možná, že je na svoji manželku i trochu pyšný. (smích)
Nedávno jste udělala přes média krásné a vstřícné gesto. Nabídla jste v nelehké situaci pomocnou ruku svojí herecké kolegyni Dagmar Patrasové. Platí to stále?
Ano, my jsme nadále velké kamarádky. Zrovna před pár dny jsem si s Dádou psala. Musím říct, že skutečně nemám důvod, proč bych se s Dádou nekamarádila, i když osud ji zasáhl velmi tvrdě. Ale myslím, že všechny rány se jednoho dne zahojí a Dagmar se dostane znovu do svého světa. Velmi jí to přeji.
Nerada koukáte na to, když ostatní trpí. Jste vděčná za svůj život, který máte? Snažíte se žít na sto procent?
Ano, jsem vděčná. Říkám si, že život je vlastně takový malý zázrak. Zázraky se dějí, ale na to je třeba mít dobré srdce. A to se nedá koupit.
