Hraje vězeňskou kaplanku, ale to, co se jí na roli líbilo především, bylo něco jiného než víra. „Petra je spíš taková psycholožka než farářka. Umí pracovat s lidmi, ví, co se kde šustne, aniž by zneužívala zpovědní tajemství a ne, že by Davidovi mluvila do práce, ale občas mu něco naznačí,“ říká Plodková o své postavě.
Se svým bratrem Davidem (Ondřej Sokol), který je vyšetřovatelem, má úzký vztah a dovolí mu, aby si na jejím pozemku postavil včelí úly. „Pořád ho štengruje a popichuje. A on si to nechává líbit, občas jí to i vrátí,“ popisuje herečka ústřední dvojici nového seriálu televize Nova.
Jana Plodková a Ondřej Sokol v seriálu Vraždy v kraji (2025)
Když točila seriál Náhradníci pro Primu, měla vlasy hnědé a natáčení Vražd v kraji ji zastihlo v přechodném období. „Nechávala jsem si je odrůst, šla zpátky do blond. Ale úplně blonďatá jsem být nemohla, protože, to už by mi tím neustálým barvením vlasy vypadaly. Tak jsem Lence Wimmerové (jedna ze tří režisérů seriálu, pozn. red.) navrhla, že budu medová. A ona, že se jí to líbí a dokonce se to i hodí, když tam hrají roli včely,“ říká Plodková.
Během natáčení se seznámila nejen s včelařením, měla možnost poznat i zcela unikátní prostředí. Díky své roli se dostala do vězení. Shodou okolností tam, kde si před časem odpykával trest David Rath. „Bylo to velmi zajímavé a zároveň neuvěřitelné, protože se točilo za plného provozu. Byli tam skuteční vězni a bachaři. Musím říct, že pánové, kteří pracují ve vězeňské službě, mají můj neskonalý obdiv, protože v něčem tak tíživém být dvanáct hodin denně není sranda. A to já tam byla jenom chvilku,“ říká Plodková.
O náhradním mateřství jsem slyšela od kamaráda, říká Jana Plodková |
„Vzpomínám si, jak jsme s jedním z bachařů točili na vězeňské chodbě a já říkám: Tý jo, tady je takové ticho, to v těch celách nikdo není? A on: Jo, jo, jsou tady, akorát nás poslouchají. Tak to byl tedy zvláštní pocit,“ říká Plodková.
Navzdory tomu, že patří k nejobsazovanějším a nejoceňovanějším českým herečkám, aby získala roli v seriálu Vraždy v kraji, musela jít na konkurz. „Já se jim vůbec nevyhýbám, nevnímám je jako něco podřadného. Naopak. Naprosto rozumím režisérům, že si chtějí vyzkoušet, jestli ti dva k sobě jdou nejen herecky ale i fyziognomicky. Jestli spolu ladí, rozumí si a jsou schopni vytvořit to, co vytvořit mají, což v byl v našem případě sourozenecký vztah,“ říká o kamerových zkouškách s Ondřejem Sokolem.
„Už na nich ani nebývám nervózní jako kdysi, protože jsem si to v hlavě nastavila, že je to buď a nebo, taková ruleta a zábava v jednom. Díky nim si můžu před kamerou leccos vyzkoušet, takže si to užívám. A pak to z hlavy pustím s tím, že se uvidí,“ prozrazuje svůj přístup.
Jana Plodková: Když chci klid, mám chalupu, kde jsem s partnerem a kocoury |
Podle režisérů to mezi Sokolem a Plodkovou před kamerou jiskřilo, což si Plodková vysvětluje tím, že mají podobný smysl pro humor. „Vím, že si můžu dovolit popichovat ho stejně jako on mě. A to si myslím, že zafungovalo i na tom castingu, byť jsme spolu do té doby nikdy nepracovali a ani se nikde pořádně nepotkali,“ říká herečka.
Na adresu Sokola má jen slova chvály. „Dlouho jsem se nepotkala s někým, kdo by byl tak precizně připravený a při natáčení tak soustředěný. Byla to fakt velká radost s ním pracovat,“ vyznala se.
Sokol, když zjistil, že Plodková touto sezonou končí v Divadle Na zábradlí, začal ji lehce oťukávat a dělat návrhy. Herečce se ovšem do stálého angažmá zatím nechce, nicméně Sokol, jehož domovskou scénou je Činoherní klub Ve Smečkách, kde mimo jiné režíruje, prohlásil, že i jednorázové spolupráce by mu stála za to.
Plodková jde z role do role. Zanedlouho ji čeká natáčení seriálu a filmové pohádky pro Českou televizi.
„Když jde na casting začínající herečka, má většinou pocit, že jí to vyjde. Ale to se stane opravdu málokdy. Je to spíš náhoda, když roli dostane. Ale je dobré chodit na kamerovky dál a postupně se otrkávat, protože díky těmto zkušenostem se nakonec před kamerou uvolníte, což je důležité,“ dává k dobru vlastní zkušenosti.
„Pamatuji se, jak mi castingova režisérka Nancy Bishop, která tady obsazovala mezinárodní filmy, kdysi říkala: Když nějakou roli nedostaneš, tak to není o tom, že jsi špatná, nebo že nemáš dělat herectví. Je to o tom, že se zrovna typově do daného projektu nehodíš. Anebo, že přišel na casting někdo s jinou energii, kterou právě potřebovali. Je to prostě o náhodě. Takže, až tady ty dveře za tebou zaklapnou, zapomeň, že jsi tady byla. A je to pravda,“ říká Plodková.
