„V současné době spousta lidí, kteří nemůžou počít dítě, řeší situaci náhradním mateřstvím, které ovšem u nás v podstatě právně neexistuje. Tudíž se vydávají do zahraničí, což s sebou nese různá úskalí,“ vypráví Nellis o námětu, který jí přinesla Martina Kinská.
„My se na to díváme vcelku s nadhledem, byť je to v podstatě vážné téma. A rozhodně náš příběh není návodem, jak to dělat, ale spíš návrhem k diskusi, jakýmsi upozorněním, že by bylo dobré podobná témata řešit, a to otevřeně. Protože když je něco absolutně zakázané nebo to právně neexistuje, tak to lidi vede k tomu, že ty věci stejně dělají, ale způsobem, který může být velmi komplikovaný pro všechny strany,“ říká autorka scénáře a režisérka Alice Nellis.
Jana Plodková, Zuzana Stivínová a Alice Nellis na představení seriálu Náhradníci
„Hrálo se mi to strašně hezky, protože Alice Nellis umí napsat postavy tak, že je radost je pak oživovat. A měla jsem vedle sebe skvělého parťáka v podobě Kryštofa Hádka, což byla velká zábava,“ říká Jana Plodková. „Kryštof má před kamerou dar neuvěřitelné přirozenosti, takže mě bavilo sledovat ho. A mám pocit, že jsme na sebe ‚slyšeli‘. Kdokoliv cokoliv udělal, tak na to ten druhý reagoval.“
Manželé Krásovi touží po dítěti léta, nakonec se rozhodnou pro náhradní matku, která se jim tak zalíbí, že by chtěli, aby nejen jejich dítě odnosila, ale byla i dárkyní vajíčka, což ovšem zákon neumožňuje. A tak vymyslí lest. „Tahle alternativa je opravdu velká divočina, ale znám to v jiné verzi od svého kamaráda Američana, který mi to kdysi vyprávěl. Jeho sestra si našla náhradní matku a dneska mají s partnerem nádhernou holčičku,“ říká Plodková.
Sama se zatím matkou nestala a razí teorii, že co má přijít, to přijde. Alice Nellis je naopak trojnásobnou maminkou. Starší dvě děti si adoptovala, mladšího syna pak sama porodila. V této souvislosti se v minulosti častokrát zmiňovalo, že po dětech dlouho toužila. Tuto domněnku ale Nellis vyvrací. „Lidi to tak většinou interpretují, ale já toužila po dítěti asi jako každý jiný člověk a zároveň jsem vždycky chtěla aspoň jedno dítě adoptovat. Jenom to přišlo v jiném pořadí,“ upřesňuje režisérka.
Jana Plodková a Jiří Havelka při natáčení seriálu Náhradníci
První dva díly natočila Alice Nellis, následujících šest Jiří Havelka. „Každý měl svůj tým a pracoval trochu jinak. Ale s oběma to byla moc hezká spolupráce,“ říká Plodková. Na Nellis oceňuje její „divokost“. „Najednou přijde světlo, tak změní plán a řekne, že to natočíme jinak. Je tam víc improvizace a strašně to funguje. Kdežto Jirka tím, že věděl, jak málo času na to máme a kolik je toho potřeba stihnout, to s námi procházel víc technicky. Taky nás dostal už rozehrané, zatímco u prvních dílů, které točila Alice, jsme se všichni teprve sžívali,“ popisuje pracovní proces herečka.
Pro Nellis bylo na této práci nejzajímavější setkání s gruzínskou kulturou, kterou do té doby neznala. „U nás náhradní mateřství není právně ošetřeno, a tak si páry najímají náhradní matky v jiných zemích a spousta jich směřuje do Gruzie, kde je to legální a taky ne tak drahé. A aby člověk mohl psát o nějaké kultuře, tak do ní musí aspoň trochu nahlédnout. Takže jsem si našla gruzínské přátele a přečetla v českém překladu několik gruzínských knih. Hodně silné pro mě bylo setkání s báječnou gruzínskou herečkou Mariam Khundadze, která nám hraje v seriálu náhradní matku,“ popisuje Nellis.
I když se nabízelo, aby do Gruzie jela a viděla vše na vlastní oči, tato varianta pro nedostatek času nepřicházela v úvahu. „Navíc architekturu můžu vidět na obrázcích, pro mě je nejdůležitější mluvit s lidmi, poznat, jak tam žijí v rodinách, v čem spočívají rozdíly mezi našim a jejich způsobem života a v čem je to naopak podobné. A právě to mi zprostředkovali mojí gruzínští přátelé,“ vysvětluje Nellis.
Baví ji střídat psaní a režírování. „Když člověk sedí nad prázdným papírem, zažívá pocit určité svobody a velkého soustředění. A taky do určité míry klidu. Je jenom na mně, kolik práce a času vynaložím, než budu s výsledkem natolik spokojená, že to někde nabídnu. Kdežto natáčení je trošku adrenalinový sport, protože tam jsou čas a finance jasně omezené a vy musíte dokázat vytvořit klid a atmosféru pro herce a zároveň stihnout všechny natáčecí plány,“ usmívá se Nellis, která právě píše, tudíž prožívá klidové období.
Jiří Langmajer a Jana Plodková ve filmu Ostrov (2023)
Naopak Plodková, která jde z role do role, pluje na vlně adrenalinu. „Teď jsem dotočila pro Novu seriál Vraždy v kraji s Ondřejem Sokolem v hlavní roli. Hraji jeho sestru, která je husitskou farářkou, zatímco on je legendárním kriminalistou. A předtím jsem točila dětský film Můry, kde jsem maminkou dvou dětí, kolem kterých se příběh odehrává,“ prozrazuje herečka. V televizi pak pravidelně reprízují řadu dalších filmů, v nichž v minulosti hrála. Naposledy třeba Ostrov, který točila v Thajsku.
„Nemám potřebu dívat se na sebe v televizi, i když mě samozřejmě zajímá, jak vypadá práce, kterou jsem odvedla. Ale to mám spojené s premiérou, kdy sleduji na plátně příběh i sebe a souběžně se mi v hlavě odvíjí další film, a tím jsou vzpomínky na natáčení. Při každé scéně si vzpomenu, co se dělo mimo kameru,“ říká Plodková.
V případě Ostrova se jí vybavuje, jak s Jiřím Langmajerem ujížděli před blížící se bouřkou. „Všechno jsme rychle sbalili, nasedli do člunu a v záchranných vestách, pro případ, že by náhodou přišly velké vlny, jsme uháněli pryč. A ta bouře šla, šla, šla a naštěstí nás minula, takže byl klid,“ vzpomíná. I když si slibovala, že se do Thajska vrátí, ještě se jí to nepodařilo. „Nebyl čas. Hodně pracujeme. Já i můj partner,“ zdůvodňuje, jejímž přítelem je už řadu let podnikatel Filip Žilka.
