Pokud pátráte v mysli, jaké známé zahraniční herečky Jana Dítětová dabovala, zřejmě se vám žádná konkrétní nevybaví. Neměla žádnou svou světovou hvězdu, která by k nám jejím hlasem pravidelně promlouvala, přesto se do historie československého dabingu nesmazatelně vepsala. Z těch nejznámějších hereček jmenujme například Ursulu Andressovu (88) nebo Ingrid Bergmanovou (†67).
Televizním divákům její hlas utkvěl v paměti paradoxně dabováním české herecké kolegyně Jany Andresíkové (†79) v populárním seriálu Arabela (1980). Už se vám vybavuje výrazný tón hlasu zlé čarodějnice? Jana Dítětová musela svou kolegyni při postsynchronech zastoupit, protože Jana Andresíková se zotavovala z následků těžkého zranění při autonehodě.
Od dívek po babičky
Jana Dítětová tíhla k divadlu již od dětství: hrála dětské postavy v různých pohádkách a už ve třinácti nastoupila do herecké školy E. F. Buriana. Prošla nejrůznějšími pražskými divadly, kde ztvárnila řadu rolí od naivních dívek až po charakterní úlohy mladých, a později i dozrávajících, hrdinek.
Jana Preissová a Jana Dítětová ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977)
Objevovala se rovněž ve filmu, nezapomenutelná je její role Barušky ve filmu Prstýnek (1944) nebo Elišky v Divé Báře (1949), blýskla se v komedii Dovolená s Andělem (1952). Hloubku jejího herectví můžeme dodnes obdivovat ve snímku Dým bramborové natě (1976).
Diváci si ji asi nejvíce pamatují jako maminku baletky Anny ve filmech Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), krásná je i její role laskavé babičky Anny Máchalové v pohádce S čerty nejsou žerty (1985).
O muže neměla nouzi
Nikdy neměla ostré lokty, byla spíš skromná, laskavá a důvěřivá. Ani v osobním životě neměla moc štěstí. Po krátkém manželství s režisérem Vladimírem Vlčkem (†58), zarytým komunistou, se vdala za hereckého kolegu Josefa Vinkláře (†76). Tento svazek také nevydržel, nicméně se jim narodil syn Jakub, pozdější výtvarník.
O muže však nikdy neměla nouzi, prožila vztah s houslovým virtuosem Davidem Oistrachem, jejím partnerem byl i psychiatr Stanislav Grof či holandský historik Hans Roty, za kterým se měla stěhovat do Nizozemska, ale okupace v roce 1968 jim překazila plány.
Herečka zůstala věrná Praze a své práci. V pozdější době prý měla problémy s alkoholem, žila na své chalupě a nedostatek práce byl pro ni velkým zklamáním. Zemřela v pouhých 65 letech na zhoubnou chorobu, nádor v ústech se už nedal operovat.
