Tereza Brodská je jediným dítětem Jany Brejchové. Vymodleným. Po tragické zkušenosti s porodem mrtvého dítěte v sedmém měsíci, které čekala s německým hercem Ulrichem Theinem, se bála, že už nikdy neotěhotní.
Nakonec se jí to podařilo s Vlastimilem Brodským a 7. května 1968 se jim narodila dcera Tereza. Brejchová, kterou její vlastní matka v šestnácti letech vyhodila z domu, po porodu propadla strachu, že se o dítě nedokáže postarat.
Veřejné rozloučení s Janou Brejchovou zorganizuje rodina. Podívejte se kdy a kde |
„Když ses narodila, byla jsem fakt šílená. Nikdo se k tobě nesměl přiblížit,“ popisuje v knize své dcery Moje máma Jana Brejchová. „Poslouchala jsem pořád, jestli ve spánku dýcháš, štípala jsem tě, jestli žiješ. Ty jsi plakala a já se zase bála, že ti něco je,“ vzpomínala. Několikrát denně dokonce volala dětské lékařce, až jí ta jednoho dne řekla dost: „Tak tohle ne! Paní Brejchová, vy jste pravděpodobně cvok. Vy se zblázněte, jak chcete, ale to nádherné dítě by mělo zůstat normální,“ stojí v knize.
O dceru se sedm let starala sestra
Po šestinedělí chtěla Brejchová pracovat a hledala hlídání, ale ženy, které přišly na inzerát, se jí nezdály. Nakonec přišla s nápadem svěřit dceru své o rok starší sestře Blance. „A tak jsem dostala do života druhou mámu, v jejíž rodině jsem vyrůstala do sedmi let. Dodnes to máma popisuje bez známek výčitek, jako by bylo normální odložit novorozeně na výchovu do jiné rodiny,“ svěřuje se Brodská.
Blanka měla už dvě vlastní děti a nemohla dojíždět do bytu Tereziných rodičů, proto si miminko vzala k sobě domů. Brejchová jí přispívala na jídlo a oblečení, a když netočila, trávila s rodinou čas na chalupě. Malá Tereza si tak vytvořila hlavní citovou vazbu ke své tetě a jejímu manželovi, kterým říkala mami a tati.
OBRAZEM: Jana Brejchová na plátně diváky přitahovala, dojímala i bavila |
„Občas jsem si tě brala k nám, ale jen na krátko. Blanka to neviděla ráda. Říkávala: Jano, já ti Terezku zase dám, ale ne na víc než dva dny, jak je u tebe třeba tři, tak se u nás doma těžko vracíme do zajetých kolejí. Bylo mi z toho těžko, pralo se to ve mně, ale měla pravdu – pro tebe to tak bylo lepší, když už jsem tě svěřila do její péče,“ vzpomíná Brejchová v dceřině monografii.
Brodská píše, že rodiče za ní většinou jezdili, aby se s ní nechali vyfotografovat. Přesto své dětství u Blanky označuje za krásné. „Těch sedm let u ní bylo nejkrásnější období mého dětství,“ tvrdí. K rodičům se vrátila v první třídě, když dostavěli dům v pražských Střešovicích.
Nejhezčí léta s mámou Janou Brejchovou
„Musím přiznat, že v tu dobu se nám s Bróďou manželství začalo lehce rozpadat. Doufala jsem, že by to mohlo náš vztah urovnat, dát mu jinou náplň. Taky jsem tě chtěla mít u sebe, s tím, že můj tatínek tě bude občas hlídat. Manželství to moc nepomohlo, ale mě to posunulo jinam,“ píše Brejchová.
Tereza tehdy poprvé – a podle svých slov naposledy – cítila, že jí matka chce vynahradit chybějící mateřskou péči z prvních let. V polovině 70. let měla méně práce. „Dělala opravdovou maminku, vařila, nakupovala, zajímala se o to, co dělám. Najednou z ní byla žena v domácnosti,“ vzpomíná Brodská. Idylka trvala přibližně do jejích dvanácti let.
Měla v tom jasno, ale trápilo ji to
Své rozhodnutí svěřit dceru sestře Brejchová nikdy neomlouvala a považovala je za nejlepší možné řešení. Přesto ji téma citlivě zasahovalo, o čemž svědčí i příhoda s Janem Kačerem.
Společně hráli v několika filmech režiséra Evalda Schorma i v divadle, jezdili na zájezdy a velmi se přátelili. Když jí však Kačer nabídl roli ve hře, kterou sám napsal, smrtelně se urazila.
„Našel jsem pro ni Gogolovu hru s krásnými dialogy, udělal kolem ní příběh a nabídl jí, ať si to přečte. Byl jsem natěšený, že jsem poprvé napsal hru. Krátce nato jsme jeli na další zájezd a ona se mnou nejdřív vůbec nemluvila. Pak z ní vypadlo, že jsem ji smrtelně urazil,“ vzpomíná Kačer v knize Terezy Brodské.
Vůbec to nechápal. „Tak jsem si text znovu přečetl a došlo mi to – byl o matce, která se nestará o své dítě. Vzala to strašně osobně, že hra odráží její vztah k tobě, Terezo. Já to tak vůbec nemyslel. Ale ona propadla dojmu, že jsem to snad udělal naschvál. A to byl konec. Přestala se mnou jezdi na zájezdy, nekomunikovala, přestala se ke mně znát. Moc mě to mrzelo. Nějak se to v ní zadrhlo a už se to nikdy nespravilo,“ popsal.
Citace z knihy jsou uvedeny se souhlasem vydavatelství WW photo.
