Před kamerou stanula už jako školačka a rychle se stala jednou z nejobsazovanějších hereček, vyhledávali ji režiséři filmoví a později i divadelní. „Česká Bardotka“ točila s Vojtěchem Jasným, Jiřím Krejčíkem, Evaldem Schormem a mnoha dalšími. Také v Německu, Maďarsku nebo Rakousku.
K těm nejlepším snímkům patří Vlčí jáma, Vyšší princip, Každý den odvahu, Mladý muž a bílá velryba, Zánik samoty Berhof či poslední titul Kráska v nesnázích.
„Překvapilo mě, kolik maminka každý rok natočila filmů. Ta její obrovská filmografie včetně televizní tvorby. Samozřejmě jsem to věděla, ale netušila jsem, jak až moc pracovala. To bylo neuvěřitelné, často točila i dva filmy najednou,“ řekla o ní v roce 2022 její dcera Tereza Brodská u příležitosti vydání knihy Moje máma Jana Brejchová, v níž zachycuje vzpomínky své matky.
Kvíz: Jak dobře znáte filmy herečky Jany Brejchové? |
A filmová publicistka Jana Podskalská k tomu dodala: „Musím říct, že mě překvapilo, jak vlastně tahle naše nejzářivější filmová hvězda trpěla malou sebedůvěrou a ustavičně o sobě pochybovala. Člověk by to do ní neřekl vzhledem k tomu, jakou kariéru má za sebou, ale byla to velká pokora k profesi, k práci, kterou dělala.“
Nejlepší hereckou školou byl Janě Brejchové sám život, jak často tvrdila. Od vstupu do filmového světa točila jeden film za druhým. A přitom nevystudovala konzervatoř, ani DAMU. Narodila se v Praze jako druhá nejstarší z osmi dětí. Její otec rozvážel mléko, matka byla v domácnosti. Ve třinácti letech ji objevil režisér Ladislav Helge, když hledal dívku do filmu Olověný chléb. „Vybral si mě, asi že jsem byla fotogenická. Krásná ne, ale fotogenická. O talentu řeč být nemohla,“ vzpomínala později.
Po svém debutu šla Brejchová dělat písařku do Laktosu a starala se o mladší sourozence. Ale netrvalo dlouho a půvabná blondýna s velikýma tmavýma očima šla z role do role. Kvůli tomu nakonec odešla z domova i z práce. Točila film za filmem a dostávala ceny na festivalech, ale když se jí novináři ptali, kolik má pokojů a jakými květinami si zdobí byt, byla v rozpacích - rozhodně nežila jako hvězda.
Přesto jí však byla. Zářila ve filmech Jiřího Krejčíka Vyšší princip (1960) a Probuzení (1959), kde si užila roli chuligánky. Točila v Německu, Rakousku a Maďarsku a objevovala se na titulních stránkách zahraničních magazínů. Zásadní byla i spolupráce s režisérem Evaldem Schormem na snímcích Návrat ztraceného syna (1966) nebo Vlastně se nic nestalo (1988). A Zdeněk Podskalský v ní zase objevil komediální talent. „Mám zkušenost, že čím větší herec, tím je skromnější a slušnější,“ vzpomínala Brejchová na počátky své dráhy.
Už v 60. letech z ní média udělala sexsymbol, Brejchová se ale dokázala přehrát do charakterních úloh a nesplnila se jí tak obava, že skončí jako „stárnoucí diblík“. Práce měla vždycky hodně, v dobách největší slávy točila i šest filmů ročně. Hrála mimo jiné v muzikálech Kdyby tisíc klarinetů (1964) a Noc na Karlštejně (1973) i v komediích 60. a 70. let, například Zabil jsem Einsteina, pánové... či Hodíme se k sobě, miláčku...?
Řadu úloh měla také v televizi, byla třeba královnou v pohádkové sérii o princezně Arabele. Z jejích vážnějších snímků v pozdější době vynikají Citlivá místa z roku 1978 o vztahu mezi matkou a dcerou, kde si zahrála s vlastní dcerou Terezou, či drama Skalpel, prosím (1985) podle knihy Valji Stýblové s Miroslavem Macháčkem v hlavní roli.
Od poloviny 90. let ale Brejchová dávala stále větší přednost divadlu a její role před kamerou se dají spočítat na prstech jedné ruky. „Divadlo mě pohltilo, je svobodnější, můžu si vybrat, co chci hrát. Můžu oslovit režiséra, herce... Ve filmu dostanete scénář, a buď ho vezmete, nebo ne,“ uvedla k tomu.
Na jevišti si navíc procvičovala paměť a bojovala tak s neurologickými potížemi. Postup nemoci se ale zastavit nepodařilo a v říjnu 2013 přišel kolaps, od té doby žije herečka v léčebně.
Oslnivá kariéra jí přinesla i řadu slavných partnerů. Už v sedmnácti si vzala začínajícího Miloše Formana; vydrželi spolu tři roky. Poté byla rok provdána za německého herce Ulricha Theina. Potřetí se provdala za kolegu Vlastimila Brodského a manželství, ve kterém se narodila dcera Tereza (která zdárně kráčí v hereckých stopách rodičů), vydrželo 18 let. Poté žila Brejchová přes deset let s Jaromírem Hanzlíkem a začátkem 90. let se sblížila s Jiřím Zahajským, žili spolu až do jeho smrti v roce 2007.
Osobitá herečka se pro několik generací českých i slovenských diváků stala symbolem českého filmu, její umění jí vyneslo i řadu cen. Už ve dvaceti obdržela prestižní cenu na mezinárodním festivalu v Locarnu za roli v Krejčíkově dramatu Vyšší princip. A za vedlejší roli v jejím posledním filmu, Hřebejkově Krásce v nesnázích, k ní v roce 2007 putoval Český lev. O tři roky později získala dalšího Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. A v roce 2004 jí tehdejší prezident Václav Klaus udělil vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
4. července 2022 |