Jana Bernášková nejen o psaní
Jak jste začínala s psaním?
Zkoušela jsem to už dřív s pohádkami, ale nešlo mi to. Nevěděla jsem proč. Pak jsem dala na jednu z Rudolfových rad: Musíš psát o věcech, které znáš, kterým rozumíš a jsou ti blízké. Tak jsem začala psát příběh o tom, co mě baví – a to je ženský svět.
Kdy jste mu knihu dala číst?
Zhruba ve třetině jsem si ujasnila, co je to za tvar a kam směřuji. V té chvíli jsem knížku nabídla k přečtení Rudovi, líbila se mu, prý ať píšu dál. (Rudolf: Upřesním – Jana mě podezírala, že ji motivuji z lásky.)
Pravda, trochu jsem se ohradila, že jeho pochvala není směrodatná, ale povzbudilo mě to pokračovat. Až po dopsání jsem rukopis dala kamarádkám.
V čem se lišíte ve výchově?
Ruda děti rozmazluje, ale strašně! A já pak musím být ten přísný vlčák, aby úplně nezvlčily. Je to tak, Rudo.
(Rudolf s úsměvem: Bez komentáře.)
Jak jste se navzájem ovlivnili?
Myslím, že v průběhu našeho vztahu se Ruda víc uvolnil.
(Rudolf: Souhlasím.)
A já jsem se...
(Rudolf: Našla.)
Že by až takhle?
(Rudolf: Já myslím, že ano. Podívej se na ty knížky například. Našla ses už třeba v tom, abys dokázala žít vedle mě.)
To nevím, spíš jsem vedle tebe pořádnější.
(Rudolf: To není pravda!)
Určitě jsem ale nabrala větší sebevědomí, sebedůvěru.
Jana Bernášková „Konečně jsem se chytla, ve čtyřiceti,“ shazuje svůj literární úspěch. Desetitisícový náklad románu Jak přežít muže se rozprodal za dva měsíce a na trh míří dotisk. Bude hrát ve filmu Vánoční příběh, na jehož scénáři se podílel její manžel. „A soustředím se na druhou knížku,“ říká herečka známá ze seriálů Vyprávěj, Horákovi nebo Všechny moje lásky. Z předešlého manželství má čtrnáctiletou Justýnu. |
V čem se naopak neměníte?
Léta už od Rudy slýchám, že zase dělám něco, co bych dělat neměla. Ale já to stejně udělám.
Čím vám imponuje?
Těch jeho vlastností je moc. Když to mám shrnout, tak Ruda je pravý, ryzí. Jako neopracovaný diamant. Pravý diamant taky napřed vypadá jako šutr, obyčejný, až nevýrazný. Ale když se vybrousí, každý by ho pak chtěl.
Co na něm taky obdivujete?
Že má kromě psaní i šikovné ruce. Loni během obou koronavirových vln položil na chatě novou střechu, spravil kuchyňskou linku. Umí rozvést elektřinu, podle YouTubu se dokonce naučil pokládat dlaždičky.
Kam už se moc těšíte?
K moři, do italského Caorle, historického městečka kousek od Benátek, kde se ubytováváme v útulném bytě přímo na pláži. Milujeme taky moře v Polsku, v lázeňském městečku Międzyzdroje, kde se ale nekoupeme, jezdíme tam o jarních prázdninách. Zprvu se nám kdekdo smál, ale pak známí viděli fotky a už jsme tam naučili jezdit několik rodin.
Rudolf Merkner o seznámení i hádkách
Odkdy víte, že Jana píše?
Už od našeho seznámení, kdy mě zaujala dlouhými esemeskami.
(Jana: To nebyly esemesky, Rudo, ale zprávy v Messengeru.)
Mělo to až bizarní vývoj, odepsala mi třeba až po měsíci s omluvou, že byla ve sprše.
(Jana: Mluvíš o jedné zprávě, kterou jsem přehlédla a našla ji až zpětně.) Pravda je, že co Janu znám, vím o jejím vyprávěcím daru. Bylo jen otázkou času, kdy k psaní jednou usedne.
Kdy její román zfilmujete?
Mám už i zájemce o koprodukci, točit se bude napřesrok na jaře. Kvůli očekávanému přetlaku na trhu nemá cenu zdivočele spěchat, ale s přípravami se začít musí, protože tam jsou i zimní motivy – aby se stihly natočit.
Jak jste začali nový rok?
Vaříme, uklízíme, píšeme.
(Jana: Jsme pořád doma. Co ještě děláme?)
Začal jsem pravidelně běhat delší tratě. Najal jsem si trenérku Kláru, protože chci uběhnout maraton, to je jeden mých letošních cílů, takže jsem si koupil nové boty a hrudní pás s hodinkami.
(Jana: A kdy to poběžíš?)
Chci to stihnout do padesátky, takže za dva roky, ale podle Kláry to možná zvládnu už letos na podzim.
Rudolf Merkner Nyní hrál v seriálu sKORO NA mizině, který je internetovým hitem, ale předtím vyslal do světa jako producent seriál Lajna II nebo pořad Kočka není pes. Na Nově čeká na odvysílání další jeho seriál Co ste hasiči. Kdysi se proslavil s Vyprávěj, napsal i vánoční pohádku Princezna a písař a podílel se na filmech Rafťáci, Ro(c)k podvraťáků či Bobule. S Janou Bernáškovou mají sedmiletého Theodora. |
Jak řešíte konflikty?
Tím, že zmlknu a většinou odejdu.
(Jana: A to mě vytočí.)
Jana se rozkřičí, že nesnáší tu moji pasivní agresivitu.
(Jana: Pravda, potřebuji to ze sebe dostat ven.)
Ale nikdy to nevydrží moc dlouho, už za minutu by mě oňuňala a tak.
(Jana: Za minutu ne.)
Tak za dvě.
Čeho si na Janě vážíte?
Že je vtipná, bez toho by to nešlo. Že náš vztah stojí na otevřenosti a důvěře. A že mi toleruje moje sklony k trapnostem.
(Jana: Někdy je s tím opravdu za hranou, široko daleko se nikdo nesměje, jen Ruda.)
V čem ještě je výjimečná?
Jana je dobrá komunikátorka, mediátorka konfliktů. Zachraňuje druhé, někdy i nevyžádaně, ale oni jí pak za to zpětně poděkují. Příkladem je naše teta, která se zdráhala zavolat si sanitku, ale pak ji Jana zavolala a řekla jí, že do té nemocnice prostě pojede – a zřejmě díky té intervenci teta přežila covid. V krizových chvílích říkávám: Vypusťte psy a Janu!
(Jana: Protože nesnáším lhostejnost, křivdu a bezpráví, obzvlášť na slabších, na dětech.)
Co vás partnersky stmeluje?
Myslím, že strašně důležitý je humor. I během hádky se dokážeme začít smát, protože jeden druhého třeba vtipně urazíme, to nás rozesměje – a hádce je konec.
3. února 2019 |
