Uvádíte na trh svoji knihu Tři hodiny lásky. Jste zvyklá na názvy, co se krásně pamatujou? Proč to?
Protože ukážeme, co se dá zažít za opakované tři hodiny. Jak je důležité vnímat čas a nepřekračovat ty tři hodiny. To se tam všechno ukáže.
Je vaše čtení ryze pro ženy?
Ne, vůbec ne. Naopak. Musím říct, že mě překvapuje, kolik mužů čte a jsou zvyklí číst české autorky. Už mi i píší a tahle kniha je hodně věnovaná mužům a oslavě jejich duše. Takže jsem zvědavá na to, jak budou ještě dále reagovat, protože tahle je zrovna i pro muže.
Kdybyste se konkrétně žánrově zařadila, tak jaká slova použijeme?
Žensko, eroticko, magický román.
Jak moc jste čerpala ze svých osobních zkušeností?
To je hrozně častá otázka. Vždycky říkám, že nejsem hlavní hrdinka, jsem všechny postavy. Úplně všechny, protože je musím nacítit, vytvořit a vymyslet a prožít. Všechno jsou to literární příběhy smyšlené, ale samozřejmě čtenáři hrozně hledají, které detaily jsou z mého života. Já je tam vkládám. Co prožívám, co přichází, jenom tu emoci třeba přetvořím do jiné situace.
Řekla byste sama o sobě, že váš život prochází progresem? Že se pořád někam posouváte, něco se mění?
Můj život zrovna teď za poslední rok prošel opravdu velkou transformací. Takže jo. Profesně se pořád nějak snažím posouvat, ale i osobnostně.
Na co jste si teď musela v posledním čase zvyknout?
Na určitý druh samoty, protože jsme už rozvedení s manželem. Učím se zase tak nějak žít sama se sebou. V tom čase, kdy nejsem s dětmi.
Marek Němec a Jana Bernášková ve filmu Jak přežít svého muže (2023)
Má to svoje benefity? Být najednou sama, mít čas pro sebe?
Bála jsem se toho. Ze začátku to bylo těžké, protože po tak dlouhém vztahu, po patnácti letech, jste najednou zvyklý žít a být v tom páru. Mám ráda být v páru, takže to byl jakoby šok. Teď ale už musím říct, že si to začínám užívat a má to spoustu hezkých chvil. Nemusí se toho ženy bát.
Přišel i nějaký temný okamžik a myšlenky typu: Já už jsem si myslela, že teď to budu mít všechno urovnané , že už to bude do konce života. Co teď, co jsem udělala špatně?
(smích) Jasně, člověk si říká: Ty jo, je mi čtyřicet plus a teď znovu nastartovat život, nový směr, najít někoho, kdo tam zapadne jak puzzle, protože už jsme složitější osobnosti. Už nám není dvacet, třicet, nejsme tak ohební. Jsem pořád sama, na to se pořád někdo ptá. Zatím nemám žádného chlapce. (smích) A až ho budu mít, tak ho ukážu. To je furt dokolečka. Věřím, že to nějak přijde. Ale po rozchodu je důležité, aby člověk byl chvilku sám, aby se zase našel.
Ono se říká, že se všechno musí odžít, ale jsou momenty, kdy člověk potřebuje slyšet: Nebreč, budeš to mít lepší, budeš se mít líp. Kdo byl první, který vám tohle řekl?
Asi moje kamarádky. Zvláště ty, co už měly tu zkušenost. Zrovna za mnou je můj první muž, takže vím, že dokážu ty vztahy žít potom ještě hrozně hezky. Přetransformuju je do přátelství. Já jsem věděla, že to bude dobré, že to bude hezké. A přijde samozřejmě i můj druhý muž. (smích)
Justýna Drábková, Rudolf Merkner a Jana Bernášková (1. srpna 2024)
Když se vrátíme ke knížce, bude i audiokniha. Můžeme prozradit to, že byste chtěla, aby to bylo vícehlasé?
Já bych si to přála, to je takový sen všech autorů, ale myslím si, že uvidíme. Důležité je najít toho správného Viktora. To je ten hlavní hrdina.
Možná stojí třeba tamhle vzadu nebo zrovna hraje.
Anebo zpívá, že jo. Tady máme samé krásné kluky.
Co jste si předsevzala coby spisovatelka? Měla jste nějakou prodejnost knížek v minulosti.
Jako kolik bych chtěla prodávat?
Nemusíme říkat konkrétní čísla, ale jestli jste si něco dala za cíl?
Přála bych si, aby byly stejně úspěšné jako ty předešlé tři knížky. To bych přála té knížce. Možná by mohla být i úspěšnější. Já se toho nebojím, já to zvládnu.
A filmové zpracování?
Ano, třeba pak zpracování. Zase nějaký film. To by taky nebylo špatné. Nebo seriál. Ty čtyři knížky vlastně nabízí to, že by to mohl být seriál.
