Setkáváme se na křtu knihy Haliny Pawlovské. Jaký vztah vás pojí s českou literaturou a taky s Halinou?
Vztah s českou literaturou je především založen na tom, že knížky čtu opravdu od dětství. Pamatuji si, že moje nejmilejší vánoční dárky byly knížky, a čím ta knížka pod stromečkem byla tlustší, tím jsem byl nadšenější. Takže můj vztah k literatuře je veskrze kladný a můj kladný vztah se přesunul i směrem k Halině tím pádem.
Máte s ní spojenou nějakou zvláštní vtipnou historku?
S Halinou je to pořád nějaké vtipné, ale že by se zrovna nám stalo něco společného, že bychom padali smíchy, tak na to si nevzpomínám. To byste mně musel dát chviličku času, ale možná, že bych něco vydoloval z paměti.
Přišel jste se svou paní. Co je podle vás klíčem ke spokojenému manželství?
Především jsem přišel se svou manželkou, a protože ona je Jiřina, čili podzimní květina, v podstatě je to můj dárek Halině. Dávám jí takhle přeneseně i podzimní květinu. Ale zcela vážně. Náš vztah je založený jednak na umění kompromisu. To je prostě základ, si myslím. Potom další základ, na kterém se dá a musí stavět, je společný smysl pro humor. My se prostě smějeme stejným věcem a stejné věci nemáme rádi. V tomto jsem měl opravdu já, a možná i ona, veliké životní štěstí.
Jan Rosák s manželkou
Vzpomenete si na první rande a kdo z vás si jako první pomyslel, že už spolu budete napořád?
Máte výbornou otázku, protože to první rande bylo naprosto katastrofální. My jsme se poznali tedy jaksi v rozhlase a tam jsme se domluvili, že si dáme rande i mimo rozhlas, i když jsme spolu pracovali a byli jsme v podstatě pracovně téměř pořád spolu. A to první rande jsem já zaspal, protože jsem byl po noční moderátorské službě. Usnul jsem doma, a když jsem se probudil, tak jsem se koukl na hodinky a zjistil jsem, že už dvě hodiny jsem měl být někde úplně jinde.
Byl jsem z toho tak upřímně nešťastný, že jsem si říkal: Ty idiote, teď jsi prošvihl životní šanci! Protože jsem věděl, že jsem zamilovaný až po uši. Tak hned druhý den jsem jí volal. Protože tenkrát nebyly mobily, že jo, tak prostě nešlo se jen tak omluvit. Říkal jsem: Promiň, prosím tě, já se strašně omlouvám, ale já jsem opravdu zaspal. A ona říkala: To nevadí, já jsem tam taky nebyla. Ale kecala! Ona tam byla a čekala na mě, čili já si toho ještě dodatečně strašně vážím.
Vás můžeme vídat na televizní obrazovce teď v poslední době v Pokladech z půdy. Našel jste díky tomuto pořadu něco v útrobách svých obydlí, co se dalo zhodnotit?
Našel. Respektive manželka našla. Dostala od tatínka takové malé sošky a jenom tak pro legraci mně je dala s sebou, když jsem šel do Pokladů, abych se zeptal těch odhadců, co by to tak mohlo asi hodit. No tak jedna ta soška, a byly asi tři, byla zvíci dvaceti tisíc. To jsme vůbec netušili samozřejmě. Takže možná, že lidi mají doma taky takovéto poklady a vůbec netuší, jak jsou vzácné. Ale stejně největší poklad je moje žena, protože ona se na to bude koukat. Tak aby viděla.
Soustředíte se teď na nějaký nový projekt?
Ano, 14. listopadu jsme začali zkoušet v Divadle Broadway Vánoční zázrak na hudbu Janka Ledeckého, ve kterém jsem dostal krásnou roli dědečka. Takže na to se moc těším.
Zasteskne se vám někdy po době Videostopu a VHS kazet?
Tak VHS kazet ne, to už je pasé. To by se mi muselo zastesknout ještě po páskovém magnetofonu. To už je všechno prostě historie. Ale po Videostopu někdy jo. Škoda, že ho nereprízují. Ale mám takový pocit, že by znovu musela televize platit ty licenční poplatky za ukázky, a to nebylo vůbec laciné. To byla jedna minuta deset tisíc korun, čili ten pořad stál jenom na těch ukázkách tak osmdesát devadesát tisíc.
Dá se říct, že vás taky nadchla osobnost Karla Čáslavského?
To je zcela zbytečná otázka. Pochopitelně. To byl opravdu skvělý člověk, výborný přítel. My jsme se postupem času velice sblížili. Já jsem ho, a to považuju za svůj velký úspěch, dokonce tenkrát přemluvil k tomu, aby se mnou spolumoderoval ten pořad. Protože on se ze začátku velmi ostýchal mluvit. Říkal: Ne, já budu jenom rozhodovat, kdyby byl nějaký průšvih, tak já to rozštípnu. No tak nakonec to rozštípl tak, že se mnou spolumoderoval celý Videostop.
Jan Rosák v pořadu To byl Videostop (2007)
Na kterém filmu by vás nikdy nikdo nenachytal, který máte nakoukaný od A do Z?
To je hezké. Asi U pokladny stál nebo Přednosta stanice. Prostě nějaký Vlasta Burian.
Vlasta Burian je vaším oblíbencem?
Určitě to byl komik komiků.
Takže dáváte přednost prvorepublikovým filmům?
No skoro. Kdybych jaksi měl teď udělat radost ex post Karlovi Čáslavskému, tak bych měl říct, že jo. Ale ono to v podstatě tak je, protože z těch filmů na vás dýchá taková elegance, noblesa a slušnost. Nevím, jestli takoví byli tenkrát za první republiky všichni, ale v těch filmech to je. Tam není žádné násilí, vulgarita, nějaké ústrky, že by někdo zažíval. A jestli jo, tak se to vždycky v dobré obrátí a vždycky to dobře dopadne.
17. září 2014 |
