Jan Rejžek se narodil v roce 1954 v Českých Budějovicích. Začínal v šestnácti letech jako autor zpráv a článků ze sportovního prostředí. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK v Praze, pracoval jako novinář na volné noze a uváděl poslechové pořady po celé republice.
Rejžek se narodil jako nemanželské dítě, když jeho matka přišla do jiného stavu s mužem, o kterém se později dozvěděla, že je ženatý a má děti. Být v polovině padesátých let minulého století svobodnou matkou na malém městě znamenalo společenskou potupu. Byla proto ráda, když si ji vzal jiný muž, který měl být jejímu synovi náhradním otcem.
Když byly ale Honzovi čtyři roky, maminka mu zemřela a nevlastní otec se z jeho života vytratil. Výchovy se ujali prarodiče. V patnácti přišel o dědečka. Přesto dokázal, díky vlastní píli a podpoře babičky, vystudovat nejen gymnázium, ale dostat se i na vysokou školu.
Měl za sebou první rok studií, když mu zemřela i babička a Honza zůstal úplně sám. Okolnosti přispěly k jeho předčasnému dospění, musel se naučit nespoléhat na ostatní a být k sobě tvrdý.
Jan Rejžek a Václav Havel si povídají na folkovém festivalu v Lipnici v roce 1988. Bylo to Havlovo památné vystoupení. Bez přípravy, rovnou z hlediště. Nikdo z diváků jeho vystoupení vůbec nečekal.
„Otevřu tedy doširoka dveře třinácté komnaty. Náhradním tátou byl pro mě později novinář Jirka Černý (85). Obdivoval jsem ho nejen proto, jak dobře a zajímavě píše, ale taky proto, jak čestně prochází životem. Když mi ještě na fakultě nabízeli vstup do KSČ, obrátil jsem se na Jirku s tím, co to jako znamená. A nebylo o čem mluvit,“ vzpomíná Jan Rejžek v novém dílu pořadu 13. komnata.
KOMENTÁŘ: Rejžek si kopl do Hapky. Kýčaře lze napodobit, Hapku těžko |
Brzo na sebe ve svých článcích a recenzích upozornil tvrdými a nesmlouvavými hodnotícími postoji a získal si spolu s pověstí kontroverzního kritika také mnoho nepřátel, především z řad dotčených umělců.
V září 1988 na sebe upozornil na festivalu Folková Lipnice. V roli hlavního moderátora šokoval všechny přítomné tím, že na pódium pozval jednoho z diváků. Tehdejšího největšího nepřítele státu Václava Havla. Po jeho uvěznění se Rejžek podílel na organizování petice za jeho propuštění. V roce 1989 se zapojil do šíření petice Několik vět, pro kterou získal velké množství podpisů. Po pádu železné opony přišla z Hradu nabídka, aby se stal úředníkem Kanceláře prezidenta republiky.
Jan Rejžek se sestrami (pořad 13. komnata, 2022)
„Znamenalo to především opravdu se podrobit té práci. Proto jsem dodnes až přecitlivělý, když zapšklí komunisté a estébáci líčí Hrad tehdejší doby jako partu ožralů a místo, kde se jezdilo na koloběžkách. Ani omylem. Na Havla se všichni obraceli jako na mesiáše a spasitele. Než byl funkcí etablován, dělali jsme vlastně práci ombudsmanů,“ popisuje Jan Rejžek, který byl později i redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Moderoval televizní a rozhlasové pořady, psal fejetony do Lidových novin.
Poezie Jana Rejžka je pouhým dokumentem své doby |
Do jeho třinácté komnaty patří i problémy s alkoholem. „Každý opilec působí maléry. Dodnes mě mrzí, a to už je nevratné, že jsem přišel o několik velmi kvalitních partnerek,“ popisuje Rejžek, který se oženil v roce 1975.
Z manželství má dvě dcery, z dalšího vztahu třetí. Třicet let prožil s dramaturgyní a spisovatelkou Alenou Müllerovou, s níž má syna Jáchyma. Rodinu ale potkala tragédie. Když bylo chlapci dvanáct let, srazilo ho auto. Nehodu málem nepřežil, měsíc byl v kómatu a s následky zranění bojuje dodnes.
Režisér Zdeněk Gawlik, Jan Rejžek a Michal Prokop (pořad 13. komnata, 2022)
V období náročném na psychiku sahal Jan Rejžek po skleničce stále častěji. „Pohyboval jsem se v prostředí pijáků. Divadelní kluby, koncertní šatny, hudební kluby… Tam všude byl alkohol samozřejmostí. Uvědomuji si dnes, že jsem tehdy opravdu nemohl být žádným vzorovým otcem. I kdybych tehdy přišel opilý domů jen jednou týdně, syn to samozřejmě viděl a vnímal,“ říká.
Vondráčková dala Rejžka do Štrasburku |
„Pití se mi začalo vymykat ve chvíli, kdy se to spojilo s nějakými fyzickými problémy, někde jsem například upadl, ztratil jsem mobil, brýle a podobně. Tam bylo to varování,“ popisuje Rejžek.
Janovy problémy s alkoholem sice nikdy nepřerostly do fáze, kde jediným a posledním řešením by byla léčba závislosti, přesto sám pochopil, že podobná hrozba by se před ním mohla v budoucnu objevit. Vyhledal proto terapeuta a dobrovolně se rozhodl pro naprostou abstinenci. Té se úspěšně drží už skoro dva roky.
VIDEO: Katovna – 100 roků satiry:
