Máte dvě děti, zbývá vám čas jít někam na kosmetiku, masáž? Pokud vím, jste sama původem kosmetička.
Jak sama zmiňujete, jsem kosmetička, tudíž lepím řasy, depiluji a pohybuji se v této oblasti už devátým rokem. Je to pro mě ráj sama si někam zajít. Často se chodím i inspirovat na různé kosmetické veletrhy. Těším se na to, až si to všechno obejdu a nakoupím si i nějaké věci do své práce. Jinak masáž si ráda dopřeji, ta samozřejmě vede.
Jak často si díky vytíženosti můžete takovou proceduru dopřát?
Díky tomu, že mám báječného muže a úžasné babičky a dědu, tak si to mohu dovolit. Když zrovna nekojím, tak kdykoli mohu odejít, vždycky mi někdo pomáhá. V tom mám štěstí.
Manžel je tedy vzorný tatínek a pomáhá hodně s dětmi?
Nemohla jsem si vybrat lépe. Pomáhá, kdykoli. Dělá to s láskou, rád a teď zrovna je s malou a i s mým prvním synem a dokáže se o všechno postarat sám. Jediné, co nedokáže, je kojení. Takže až nebudu kojit, tak nebudu potřeba vůbec.
Zdeněk Rohlíček a Libuše Vojtková
Takže jste nepocítila rozdíl mezi tím mít jedno a dvě děti?
Je to víc nervů. Mám desetiletého syna, který je diabetik, takže tam je starost pořád, to nemůžu odložit. Ale není to zas takový rozdíl, protože tím, že mu je deset, tak už je pomocník. Kdykoli potřebuji, přiběhne, zabaví ji, je to fajn. Nejsou to děti stejného věku, takže desetiletý rozdíl je pohoda.
Takže nepociťujete, že by třeba žárlil na malou?
Naopak, je strašně šťastný, že má sourozence. On ji miluje a kolikrát je rád, že si ho nikdo nevšímá, že si může zalézt do pokoje a může si tam hrát po svém. Takže to klaplo a já nemám pocit, že by z toho byl nějak nešťastný.
Je to s ním ještě jednoduché, nebo už začíná puberta a musíte se někdy rozčilovat?
Hlas občas zvýšit musím, puberta s ním začíná mlátit, ale bohužel to k tomu věku patří. K tělesným trestům jsme zatím nepřistoupili. Stačí zvýšit hlas. Ale on je jinak hodný, to jsou takové normální klučičí věci. Hlavní je, že jsme zdraví.
Libuška Rohlíčková
Zmínila jste, že s dětmi hodně pomáhá vaše maminka. Co rodiče vašeho manžela - herci Eva Hrušková a Jan Přeučil?
Pomáhají, když mohou. Oni jsou vytížení, protože oba ještě pracují, kdežto moje maminka je v důchodu. Ale Evička s Honzíkem jsou bezvadní. Když můžou, tak manžel za nimi veze malinkou do Prahy a užívají si ji taky. Jezdíme spíš my za nimi, než oni za námi, ale pomáhají nám, jak můžou. Teď na Velikonoce jsme byli všichni ve Františkových lázních.
Pro rodiče vašeho manžela je vaše dcera prvním vnoučetem. Jak přijali vašeho syna?
Naprosto skvěle. Evička a Honzík nás pořád upozorňují, abychom si na to dávali pozor, aby neměl pocit, že je odstrčený. Vždycky stejně jako na Elinku myslí i na Máťu. Když Honzík odněkud posílá pohled, tak vždycky je to děda Elince a děda Máťovi. Máťa už dědu nemá, tak jsem za to šťastná, že pan Přeučil se k tomu postavil jako nový děda. Máťa k němu vzhlíží. Má k němu respekt a je moc hezké na to koukat.
Jan Přeučil
Pan Přeučil je slavný umělec a elegantní pán. Neměla jste z něj ze začátku trému?
Člověk takový zvláštní pocit. Když jsem byla malinká, měla jsem strašidelné sny a on v nich hrál. Nevím, z jakého důvodu jsem z něj měla jako malá strach, ale o to víc je to paradox nyní. On je báječný člověk a dnes se tomu musím smát, že jsem se ho jako malá bála. Je to tak vitální a fantastický člověk se srdcem na pravém místě. Mám ho strašně ráda. I Evu, samozřejmě. Máťa dnes poslouchá jejich CD, takže jejich nahrané povídky slyším každý večer, to u nás jede.
A ví to? Že je vaší noční můrou?
Právě o tom přemýšlím, že to možná uslyší poprvé. Honzíku, neboj, už to tak ale není.
