Podzim je takové období, kdy člověk zkřehne, má tendence trošku ztuhnout. Jak se k tomu nedopracovat a jak si podzim podle vás užívat?
Já si podzim užívám velice dobře a užívám si každou chvilku, protože ve vrcholném věku jsem potkal ohromnou dámu Evu Hruškovou – Přeučilovou, první československou Popelku a užíváme si krásně života a máme jednu takovou krásnou myšlenku, nad kterou bych doporučoval, aby se všichni posluchači a diváci zamysleli, která nás velice inspiruje: „Umění života spočívá v tom, uvědomovat si krásu všedního dne.“ A to je přesné, tím se řídíme a užíváme si každé chvíle a užíváme si života plnými doušky.
Je to recept na kvalitní podzim života?
Jaký je recept? Užívat si ho, užívat si a vnímat každou chvíli, každý moment a velice důležitý je humor, smích a jak říká Jan Werich: „Smích je masáž obličeje“ a to mám velice rád. My se velice rádi smějeme, usmíváme a tak dále.
Lidé se mohou dočíst díky Paměti národa všechno, co jste v životě prožil, jaké jste měl těžké dětství, dospívání. S odstupem času jsou pořád ty temné zážitky uvnitř vašeho srdce, vaší hlavy silné?
Jsem velice rád, pane redaktore, že jste se tohoto tématu dotknul, protože nedávno to bylo několik období, kdy se v Černošicích odhalovala deska mého tatínka Františka Přeučila, který byl v procesu Milady Horákové a táta byl ohromná osobnost a celý tenhle tým bojoval za to, co dnes prožíváme. Za demokracii s velkým D a všemi těmi záležitostmi.
Vzpomínám si, že tatínek byl osobní přítel Jana Masaryka a dokonce si dopisoval s Winstonem Churchillem a vzpomínám si jednu krásnou myšlenku, kterou Churchill má: „Demokracie, je systém vědomých občanů, chcete-li gentlemanů.“ A to je přesné a podle toho bychom se měli řídit a užívat si života a užívat si toho všeho, co právě teď prožíváme.
Emigraci jsem zvažoval, ale rozhodl jsem se žít naplno zde, říká Jan Přeučil |
Působíte velice sebejistě, pozitivně, ale jak coby člověk, který prožil několik režimů, systémů, reflektujete současnou dobu? Jaké z toho máte pocity, když vylezete ze svojí sociální bubliny?
Víte, já když si čas od času vzpomenu na padesátá léta, co jsme prožili, kdy mně bylo řečeno, že nemůžu vůbec studovat a jít na divadelní fakultu, protože musím smýt vinu svého otce, když si vzpomínám na tyhle momenty, kdy jsme se museli přestěhovat do čtyřiadvaceti hodin a tak dále, to byl šílený komunistický systém a právě proto si užívám těchto krásných chvil.
Je to pro vás pořád dar a pořád si vážíte toho, že můžete dělat skutečně to, co vás baví, věnovat se herectví, pracovat s hlasem?
Když jsem byl na divadelní fakultě, měl fantastického pedagoga Radovana Lukavského, který nás vychovával k takovému hereckému gentlemanství, kterého já jsem velikým vyznavačem, a to herectví a herecká profese v nejrůznějších formách má dneska strašně velkou důležitost, protože žijeme v době počítačů, umělé inteligence, internetu, všech těchhle fantastických vybaveností, ale ten osobní kontakt, ten pohled z očí do očí, to obejmutí tím slovem má neuvěřitelnou moc a slovo je fantastické a jazyk český je neuvěřitelně krásný.
Jsem velice rád, že se tomu velice intenzivně věnuji a dělám dokonce i takové rétorické laboratoře pro nejrůznější instituce, aby si uvědomily krásu našeho jazyka. Nedávno jsem měl takový pořad, který se čas od času bude i reprízovat, Komenský: Labyrint světa a ráj srdce. To je čtyři sta let starý text a jak tenhle člověk, tahle osobnost mluví o nádherném otcovském jazyku, o nádherné, krásné české zemi, to je neuvěřitelné, a to bychom si všichni měli uvědomovat.
