Když zavolal, padala nejen omítka, ale i balkony. To o něm řekl Miroslav Horníček. Jindy zase líčil, jak Pivce potkal na ulici a herec mu s nadšením děkoval za jeho dopis. „Lidé na přilehlé zastávce si museli myslet, že mě rdousí. Držel mě za klopy, cloumal se mnou a zvedal do výšky,“ vyprávěl Horníček. Pivec byl jako sopka před výbuchem, jako natlakovaný hrnec, jako časovaná bomba. Muselo se s ním velmi opatrně.
10. května 2020
Byl přesvědčený, že je nejlepší. Že musí být nejlepší. Tato představa se stala jeho motorem i prokletím, s nímž bojoval až do své smrti. Od smutného okamžiku uplynulo již 40 let.
