„To krejčovství sleduji už léta a pořád jsem čekal, kdy nastane příležitost, abych si od nich mohl něco pořídit,“ říká o firmě Thomas Farthing, která se specializuje na módu 30. a 40. let. „Tady to nikdo nedělá, tak jsem musel do Londýna, ale stálo mi to za to.“
Přitom si je vědom toho, že na mediálně sledovanou akci si vlněný oblek s vestičkou doplněný kloboukem už podruhé vzít nemůže. „Dneska mě v tom všichni fotí, tak kdybych v tom šel znovu, říkalo by se, že Nedbal nemá na sako. Takže ne, tohle už budu nosit jenom v soukromí,“ potvrzuje.
A ve skříni mu nevisí jenom tento oblek. „Koupil jsem si toho víc, chci to nosit i v běžném životě, protože mám tuhle módu rád a mrzí mě, že se vytratila. Přitom lidi chodí po ulicích v teplácích. Takže je potřeba, aby šel někdo příkladem,“ říká.
Má povědomí i o tom, jak kombinovat doplňky. Límec od košile měl sepnutý sponou. „Dá se nosit s kravatou, a tím pádem ten uzel vystoupí trochu víc anebo jako brož. Je to dobová záležitost z roku 1915,“ prozradil.
Jeho přítelkyně Sára přišla na slavnostní udílení cen Český lev v jednoduchých černých šatech, ve kterých jí to také slušelo. „Oni dámskou módu nedělají a asi bych tam s ním stejně nejela, protože mám už několik let prošlý pas. A tohle byla taková rychloakce. Byla jsem ráda, že se můžu připravovat doma,“ říká. Ale kdyby prý měli dámské šaty, Jan by jí je koupil, strefit se do její velikosti a vkusu nemá problém.
Zatímco Nedbalovo teritorium je před kamerou, Sára je za ní. „Na menších projektech jsem dělala přímo kameramanku, ale primárně jsem asistentkou kamery. Je to spíš technická profese. Zapojujete kabely, nastavení kamery, nosíte těžké věci…“ popisuje. „Je to hodně pestrá práce, ale teď si od ní dávám pauzu.“
Tipuje si zároveň, že se k ní časem vrátí. „Jakmile začne člověk jednou dělat film, tak už ho bude dělat vždycky, protože se mu po něm začne stýskat. A mě už to teď chybí, tak uvidím,“ prozradila.
S Janem Nedbalem se poznali na horách během natáčení celovečerního snímku Poslední závod, jenž vypráví příběh lyžařů Bohuslava Hanče a Václava Vrbaty, kteří v roce 1913 během závodu na běžkách zahynuli na hřebenu Krkonoš.
„Pro mě to bylo určitě extrémní natáčení, protože ty podmínky pro nás s kamerami byly velmi náročné. Mrzlo a udržet v takové situaci techniku, aby se jí nic nestalo a byla funkční, je těžké. A já navíc nemám zimu ráda,“ prozrazuje. Před kameru ji to na rozdíl od Nedbala nikdy nelákalo.
Z jeho vítězství měla radost a herci samotnému se leskly v očích slzy, když posléze se soškou lva pózoval v zákulisí. Na velké oslavy ale nebude mít čas. Už v pondělí začíná točit další film. Tentokrát komedii. „Tenhle žánr moc nedělám, tak se těším, že se naučím něco nového a taky na ten tým, který je super. Hraji promiskuitního mladíka, takže se vrátím do svých mladých let,“ říká upřímně.





















