S kapelou Botox jsme v Lucerna Music Baru. Jste zkušení herci, ale býváte nervózní, než jdete na stage?
Jan Kopečný: Vždycky jsme nervózní a myslím si, že to k tomu patří a je to správně, protože potom jsme soustředění.
Petr Ryšavý: Do včerejška jsem neměl. Dneska jsme sem přišli, začali jsme řešit technické věci a na mě padla taková ta deka, tréma.
Viděli jsme venku frontu fanynek. Posílají vám plyšáky a házejí na hlavy podprsenky?
Jan Kopečný: Samozřejmě. Tady má prvenství MiG 21, ti už těch podprsenek a kalhotek mají... My jsme zatím na začátku, ale můžete házet dál, my budeme rádi.
Petr Ryšavý: Pro nás je největší odměna, když si vytleskávají nějakou píseň z našeho repertoáru. Zahrajeme někde na festivalu hodinový set a oni řvou o přídavek. To je pro nás vždy největší potěšení.
Co extrémního jste od fanynek zažili?
Jan Kopečný: Přišly samozřejmě nabídky na intimnosti. Jednou přišla i nabídka, jestli bychom nemohli být první.
Petr Ryšavý: A dokonce oba! To bylo zajímavé.
Čekejte světové efekty i kouzelnické triky, říkají pěvci z projektu Muzikály naruby |
Vy jste taky dělali předskokany kapele No Name. Co vám to dalo?
Jan Kopečný: Projeli jsme si největší haly, byli na festivalech Hrady nebo Colours, kde byly tisíce lidí. No Name je kapela, kterou my bereme jako topku v Čechách, a je přitom slovenská. Samozřejmě jsme měli trému před nimi vystoupit, abychom jim to nezkazili a naopak ty fanoušky navnadili. Ale myslím, že se to povedlo a završili jsme to O2 arenou, což bylo geniální.
Petr Ryšavý: Pro nás největší potěšení bylo, když za námi přišel Ivan Timko po koncertě a řekl: ‚Kluci, díky, že jste s námi, protože vy jste je připravili.‘
Lidé vás znají hlavně z televize a divadla. Můžete si ještě v klidu třeba nakoupit?
Jan Kopečný: Určitě jo. My nejsme žádné mega hvězdy. Nějakou tu popularitu bereme jako součást práce, takže nám to rozhodně nevadí. Samozřejmě občas jsou takové fanynky, které už hodně jdou do toho našeho soukromí, ale jak říkám, patří to k tomu. Nám to nevadí, nám to dělá radost.
Oči bulváru jsou jako skener. Dovedou vás někdy probodnout?
Petr Ryšavý: Určitě existují otázky, které jsme dostali a nebyly příjemné, ale myslím si, že z toho vždycky dokážeme s Honzou nějakým způsobem společně vybruslit. (smích)
Jan Kopečný: Já vlastně přemýšlím, co na to odpovědět. Jestli bylo někdy něco, co by mě nějak zasáhlo vnitřně. Jednou byl článek a dodneška si ho pamatuju, kde mě nazvali ‚Blahobytný knedlík‘. Ale vlastně mě to potěšilo v tom, že někdo vidí, že se mám dobře. (smích)
Ale stoupl jste potom na váhu?
Jan Kopečný: Já na ni stoupám každý den.
Petr Ryšavý: Jo, byl z toho smutej!
Jan Kopečný: Nebyl jsem smutnej. Já to přijímám, ale tam byla jiná věc. Tam mi bylo vlastně vyčteno, že mám na sobě vždycky bundu, že se jako schovávám. A já znovu opakuji, že tuhle bundu nikdy nesundám. Když je Botox, tak to je náš kostým a to my prostě ze sebe nesundáme, i kdyby bylo šedesát stupňů. Takže v téhle bundě vystupuji i v létě.
Petr Ryšavý: Je to tak a já v té vestě.
